Ano, je zbytečné si nalhávat, že za situaci jsou zodpovědní jen nějací pravicoví extrémisté. Ti samozřejmě snaživě přikládají pod kotel. Ale ten plamen nelaskavosti a nesolidarity vychází z obecného lidu. Ve východní Evropě zcela nepokrytě - v ČR je možné mluvit, že je muslimy potřeba semlít na masokostní moučku.

Západní Evropa byla zprvu mnohem otevřenější, ale už je to také pryč. Sice se tam nemluví podobně bez servítků, ale jak autorka správně konstatuje, otevřených zbylo malé procento soustředěné pod několik stran, ale obecně je už podpora uprchlíků recept na politickou porážku.

To, co lidi vede, je strach. Strach z islámu.

Vyjádřeno obrazně, lidé se bojí, že ta mladá holka, která na ilustraci vyskakuje potetovaná v minisukni z burky, tu burku neodvrhne, ale na neviditelné niti potáhne za sebou až sem, do Evropy. Podle mé zkušenosti se lidi opravdu bojí islámu, ne uprchlíků jako takových. Říkají mi - však se podívejte na islámské země, spousta násilí, chudoba (pokud není ropa), nevzdělanost, středověk. A oni to chtě nechtě přinesou s sebou, protože žádný "evropský" humanistický svobodomyslný islám neexistuje.

Asi by pomohlo, kdyby měli lidé nějaké osobní zkušenosti s uprchlíky, jako autorka tohoto textu (pomiňme, že takový exodus vyšších vrstev uvrhne původní státy opravdu do strašného marasmu).

Ale aby se situace skutečně zlepšila, bude třeba přesvědčit lid, že nemusí mít strach. To je spolu s odvážnějším politickým vedením podmínka.

Otázka je, jestli reálně splnitelná.

Ten strach se taky někde bere. Například v redakcích médií, jejichž editory zajímá jenom prodej reklamy a sledovanost, čemuž práce s emocemi samozřejmě velice prospívá, a která necítí absolutně žádnou odpovědnost za to, co lidem vyrábějí v hlavách.

ROZPOUTÁNÍ KULTURNÍ VÁLKY

mělo na přijetí uprchlíků z té války skutečné

zásadně nepříznivý vliv.

Nesmyslný požadavek na "přijetí všech kdo přijdou" a na "otevření hranic" zničil solidaritu i s těmi uprchlíky ze skutečné horké války a vedl bohužel k posílení obchodu s lidmi.

Kulturní válku (jako jedna ze dvou bojujících stran) rozpoutali ti, kteří tento nesmyslný požadavek vznesli - tito lidé mají nemalý podíl na utrpení uprchlíků, ačkoliv si sami myslí opak.

"Humanisté" prostě tlačili na pilu, za jejíž druhý konec tahali rasisté, až se jim pak společnými silami podařilo společnost přeříznout.

Uprchlíci z válečné zóny v Evropě byli, aniž je někdo zval. Šlo o to, jak jejich situaci řešit. Jestli lidsky a s ohledem na azylové právo, anebo odmítavě.

Není vyloučené, že lidský přístup, který vůči syrským válečným utečencům zvítězil v Německu, inspiroval mnohé chudáky, aby riskovali cestu přes moře, i když je nehnala válka, ale bída.

Ekonomická migrace je samozřejmě problém. Evropu zatěžuje v mnoha ohledech. Jenže v podstatě se nenabízí nic jiného než zlepšení života v těch částech světa, odkud lidé odcházejí. Vývoj klimatu ale moc optimismu nepřináší a kecy o kulturní válce to nevylepší.

Mluvím o tom, paní Zemančíková, že solidarita s válečnými uprchlíky zde vždy byla přirozeně přítomna a zničil ji až ten ideový konflikt (o kterém Vy ale nechcete slyšet).

Ten ideový konflikt (rozpoutaný z obou stran) se samozřejmě odrazil v postojích obyvatelstva k migrantům, takže to poškodilo válečné uprchlíky a jejich šanci na vlídné přijetí ze strany domácího obyvatelstva.

Rozlišení těch, kdo pomoc potřebují, od těch ostatních a celý další řetězec souvislostí kolem migrace je velmi složitá otázka, ideologický přístup se k jejímu řešení nehodí - nutně vede jen k většímu utrpení uprchlíků.

Nevím, jestli Vás to vůbec zajímá, paní Zemančíková, ale v roce 2017 uváděl Arjan Hehenkamp ( bývalý ředitel MSF), že čtyřicet procent lidí zachráněných ve Středozemním moři loďmi Lékařů bez hranic bylo k nastoupení na čluny pašeráků donuceno násilím. Je znám případ, kdy ti, co nastoupit odmítli, byli na pobřeží povražděni (zpráva Mezinárodní organizace pro migraci z března 2017).

Omlouvám se, paní Zemanová, podařilo se mi zaměnit Vaše příjmení.

"...čtyřicet procent lidí zachráněných ve Středozemním moři loďmi Lékařů bez hranic bylo k nastoupení na čluny pašeráků donuceno násilím."

Tím spíš je potřeba chovat se k nim jako k obětem procesů, které nevyprovokovali a nenesou za ně žádnou vinu.

Ano, jestliže se někdo nedobrovolně ocitne na člunu pašeráků, je to oběť obchodu s lidmi.

Obchod je vytvářen nabídkou a poptávkou. Nabídku tvoří ti obchodníci s lidmi. Nedostatek poptávky lze řešit tou nedobrovolností a současně zajištěním odbytu.

Ad pan Morbicer: ano, máte naprosto pravdu. Totiž s tím, že rozhodujícím momentem je to, aby se domácí lidé ryze osobně seznámili s příchozími, s cizinci.

Přičemž já bych ale ani netvrdil, že hlavním důvodem je strach. Tedy naprosto konkrétní ztrach, z islamismu. Je za tím něco ještě hlubšího, atavističtějšího - je to prapůvodní animální strach ze všeho cizího; a zároveň odpor, a nenávist vůči všemu cizímu. A navíc ještě pocit vlastní výlučnosti. "Náš" je automaticky pociťován jako něco lepšího, hodnotnějšího, nežli nějaký cizák. Strach z islámského terorismu - to je spíš jenom příhodný strašák v rukou těch, kteří takto zavile odmítají přijmout všechno cizí.

Vraťme se zpět k záležitosti s osobním poznáním. Sám jsem dlouhá léta pracoval ve filiálce jednoho nadnárodního koncernu, kde přinejmenším polovinu osazenstva tvořili cizinci. A to skutečně ze všech možných koutů této planety. Mnozí byli z Afriky, mnozí z Turecka, z dalších zemí Středního Východu. Jen velmi málo Asiatů; ale větší skupina Rusů.

Objektivně tedy dost a dost prostoru pro pocity vzájemné cizoty, národnostního neporozumění. Jenže - něco takového jsem tam skutečně nikdy nezažil. Možná i v důsledku toho, že práce byla skutečně náročná a namáhavá, každý kdo tam byl zaměstnán velice rychle udělal zkušenost s tím, že mnohem důležitější nežli barva kůže a národnostní původ je to, zda je možno se na kolegu spolehnout; jestli je to slušný a sympatický člověk, anebo mizera.

V českém průmyslu už pracují statisíce cizinců; mohlo by se tedy zdát že Češi měli už dost příležitost udělat tu samou zkušenost, že rozhodující je nikoli národnost, nýbrž osobní kvality konkrétního jednotlivce. Jenže tito gastarbeiteři většinou pracují (a žijí) ve víceméně uzavřených komunitách, většina Čechů s nimi tedy na svém vlastním pracovišti asi také příliš nepřijde do styku.

Mate pravdu. Humanisti tlačili na pilu. Bohužel málo.

A pak to vzdali a místo, aby na tu pilu přitlačili pořádně, začali vést kulturní války. Takže dneska má člověk z textů mladých levicových intelektuálů občas dojem, že má-li dítě z vyloučené romské komunity stejně mizivou šanci na vyšší než základní vzdělání, vesměs neúplné, jako jeho rodiče a prarodiče, je to jakási provozní patálie, ale kdybych o tom děcku mluvil nikoli jako Rómovi, ale nazval ho Cikánem, zbořil by se svět.

Jo, přestali jsme tlačit na pilu. Ještě před pár lety bych na rasismus pana Morbicera reagoval rozčíleně, uváděl bych desítky vynikajících textu v řadě vědeckých oborů, které napsali Evropané a Američané s kořeny v zemích, ve kterých většina obyvatel vyznává islám. A často praktikující věřící. Dneska jen rezignovaně mávnu rukou a říkám si, co člověk nadělá, potřeba se vyvyšovat nad alespoň někoho, cítit se nadřazeným těm, o nichž se člověk rozhodl, že jsou zaostalí burani ze středověku, je prostě nevyvratitelná, tak proč tlačit na pilu.

Nakonec v Německu byli koncem 19. století stovky židovský profesorů, masa lékařů, spisovatelé a redaktoři velkých novin -- a prostý německý lid po vhodné mediální masáži začal právě tehdy chápat židovské nebezpečí, tedy nebezpečí těch zaostalých, z prakticky středověkých poměrů podkarpatských, haličských a ruských židovských komunit přicházejících ubožáků, často fanaticky věřících.

Proč vyprávět panu Morbicerovi, že se moderní antisemitismus na východ od Rýna rozvinul ze stejné polopravdy, ze které on dnes souká svůj antiislamismus Je to sečtělý člověk a ví to, jen je pokušení vyvyšovat se příliš silné.