Den Evropy by měl připomínat, že idea azylu umírá
Michal PavlásekJednou z největších vymožeností evropské integrace byla idea azylu: každý člověk, který je pronásledován z důvodu svého přesvědčení, měl ve svobodných evropských zemích nalézt útočiště a ochranu. Dnes se zdá, že jsme na to rezignovali.
Evropské země — ano, patříme mezi ně i my — si připomínají Den Evropy. 9. května 1950 francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman představil myšlenku mírové spolupráce v Evropě deklarací, v níž navrhl vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli, původního předchůdce dnešní Evropské unie.
Válečná zkušenost, trauma a z něj vycházející tíživé poválečné dědictví vedlo k nutnosti nastolit program evropské obnovy po II. světové válce. Politiky některých evropských států to ovšem nepřivedlo jen k formulaci společného cíle, jímž se v druhé polovině 20. století stala idea integrace do budoucí hospodářské a politické aliance, ale paralelně též ke schválení jedné z nejzásadnějších lidskoprávních dohod naší planety. Jedná se o Úmluvu o právním postavení uprchlíků známou též jako Ženevské úmluva o uprchlících, která v červenci oslaví rovné sedmdesátiny.
V příslovečném druhém plánu oba historické momenty měly přímo i nepřímo vést k formování kolektivní evropské identity. Nástup pravicového populismu a nacionalismu v celé Evropě mimo jiné v reakci na dlouhé léto migrace, ovšem svědčí o tom, že tento cíl naplněn rozhodně nebyl, ba naopak, je významně podrýván.
Jednou z institucí, která má v rámci Evropské unie řešit přeshraniční migraci je Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž — Frontex. Byl zřízen v roce 2004 za účelem podpory členským státům Evropské unie a zemím přidruženým k Schengenu ve smyslu ochrany jejich vnějších hranic.
Pozice Frontexu v posledních letech díky tomu, co média označovala jako „migrační krizi“, výrazně posílila. Neustále narůstá jeho rozpočet a plánuje se další rozšíření jeho pravomocí. Očekává se, že do roku 2027 bude zaměstnávat až deset tisíc členů pozemního sboru.
Součástí mandátu Frontexu se staly pátrací a záchranné operace v rámci ostrahy námořních a pozemních hranic Evropské unie. Frontex proto operuje zejména v blízkosti migračních hotspotů a uzlů migračních tras — od italských a řeckých ostrovů ve Středozemním moři po hraniční linie oddělující státy Evropské unie od těch ostatních: maďarsko-srbská hranice, chorvatsko-srbská hranice a další.
Dobře.
Nicméně v článku citelně chybí důvody, proč se to děje. Efektní označení za "autoimunitní onemocnění" nestačí. Určitě to není proto, že by se rozhodující západní státy rozhodly, že nebudou dobří, ale ti zlí.
Je neuvěřitelné, jak urputná může být morální slepota zaviněná touhou vidět sebe sama v „kouzelném zrcadle humanismu“ jako nejkrásnějšího člověka...
Právě tento zideologizovaný nekritický postoj k migraci je příčinou devastace práva na azyl!
Zkuste si jen představit situaci, jak z komunistické části Evropy pod nadvládou SSSR lidé utíkají před komunismem, ale humanistická elita té západní demokratické části Evropy prohlásí, ať klidně přijdou všichni kdo chtějí, včetně všech přesvědčených komunistů, příslušníků komunistické policie a „kapitánů Minaříků“, že si ten svůj komunismus mohou přece v rámci multikulturalismu v té západní Evropě klidně pěstovat také. To by přirozeně vedlo k odmítání přijímat další „uprchlíky“ (ale bohužel i uprchlíky), dále i k tomu, že by už před komunismem nebylo možno nikam uprchnout, a pak by to také vedlo ke konfliktu uvnitř společnosti (možná k občanské válce) v němž by „humanisté“ častovali ty, co už by nechtěli nikoho dalšího přijmout, takovými různými názvy, jako třeba „fašisté“, „xenofobové“ ap.
Je skutečně až neuvěřitelné jak tahle zabedněnost, vyvolaná touhou po komplimentu od „kouzelného zrcadla“, má tuhý kořínek.
Tento konflikt, jehož ostří se nyní ukazuje třeba v dopise francouzských generálů, kteří hrozí Macronovi pučem, je součástí hnusné hybridní války - součástí bohužel velmi úspěšné snahy o destabilizaci Evropy.
Morálně krásný pitomec, naparující se před „kouzelným humanistickým zrcadlem" s tím svým úžasným prosazováním bezbariérové migrace, zde v tomto konfliktu hybridní války hraje totiž úplně stejnou roli, jako morálně pokleslý Pitomio, hrdinně proti této migraci bojující.
„Myšlenka mírové spolupráce evropských zemí je nahrazena sebeohrožujícím hraničním režimem Evropské unie.“
Jako součást pilotního projektu nesebeohrožujícího režimu bych navrhoval klást velký důraz na druhou vyšetřovací variantu vrbětických výbuchů (zmíněnou již panem prezidentem v jeho projevu) a následné zavedení volného pohybu osob mezi Ruskou federací a Českou republikou. Myšlenka mírové spolupráce, tak nešťastně nahrazená sebeohrožujícím hraničním režimem, by se tím - alespoň v našich vztazích s Ruskem - snad mohla podařit obnovit.