↗

Navzdory soudobé dystopické pevnosti Evropa, která sama zabíjí svou vlastní ideu tím, že vytváří zónu smrti na své vnější hranici, věřím v Evropu jako utopický společný domov. Domov, kde panuje radikální rovnost všech životů, kde mají všechny životy stejné právo být žitelné a stejné právo na truchlení, když skončí. Snímek z demonstrace na polsko-běloruské hranici Wojtek Radwanski, AFP

Chtěl bych říct pár slov proti obranářství.

Koalice Spolu ubrání hodnoty 17. listopadu. ODS bude vždy bránit svobodu a demokracii.

Ta samá ODS chce taky bránit před „ilegálními migranty“ hranici EU s Běloruskem. V širším měřítku pak celá tzv. Visegrádská čtyřka je již od migrační krize 2015 evropským lídrem v paranoidní a rasistické „sebeobraně“ evropské civilizace, která je spoluzodpovědná za minimálně 15 tisíc mrtvých ve středozemním moři.

To mě vede k otázce: jsou hodnoty 17. listopadu, evropské hodnoty, jako je rovnost, svoboda a solidarita, slučitelné s pojetím Evropy jako obranné pevnosti, která je obehnaná ostnatým drátem a migrační krizi řeší tak, že staví ještě o něco vyšší plot? Italské noviny Avvenire tenhle děsivý paradox dokonale vyjádřily obrazem. Na titulní straně vydání z 16. listopadu otiskly vlajku EU, kde evropské společenství místo dvanácti hvězd znázorňuje kruhový ostnatý drát s dvanácti ostny.

K rovnosti, k níž se nominálně hlásí evropské společenství, podle nás ale také patří radikální rovnost všech životů být stejně hodnými truchlení. Polsko nedodržuje mezinárodní právo a praktikuje tzv. Pushbacky a hraje nelidský a smrtící ping-pong s těmi nejzranitelnějšími migranty. Jsme v této situaci ochotni přijmout fakt, že za hranicí EU některé životy už prostě nejsou hodné truchlení? Smíříme se s etno-nacionalistickým pojetím bližního, které hlásá obranářský katolicismus polské vlády, a podle kterého jsou našimi bližními jen ti, kdo patří do našeho národa a kdo vyznávají naše náboženství a paralelně s tím, že rodiny s dětmi lapené v zóně smrti našimi bližními jednoduše nejsou?

Jak řekl Nidal Ibrahim z Aleppa Al Jazzeře: „Je velmi smutné umřít hlady a zimou před branami Evropy.“ Dodal bych, že velmi smutná je především Evropa, která tohle dopouští, pevnost, která staví ploty, obepíná se ostnatým drátem, místo toho, aby pečovala o evropský prostor jako o společný domov, který se vyznačuje pohostinností vůči těm, kteří jsou z nějakého důvodu na útěku. Navzdory soudobé dystopické pevnosti Evropa, která sama zabíjí svou vlastní ideu tím, že vytváří zónu smrti na své vnější hranici, věřím v Evropu jako utopický společný domov. Domov, kde panuje radikální rovnost všech životů, kde mají všechny životy stejné právo být žitelné a stejné právo na truchlení, když skončí.

My, co jsme zde shromážděni a shromážděny, vyjadřujeme nejhlubší znepokojení nad situací na polsko-běloruské hranici a apelujeme na polskou i na českou vládu, aby při hledání řešení zapojily lidskost a tvořivost místo tupého a smrtonosného obranářství.