Na obecné úrovni lze konstatovat, že lidská práva jsou v koaliční smlouvě výslovně zmíněna pouze v části věnující se zahraniční politice. Není to vyloženě špatně, ale tento pohled naznačuje, že problémy vnitrostátní lidskoprávní optikou posuzovány spíše nebudou. Ženy by také měly zpozornět. Koaliční smlouva až nápadně často zdůrazňuje rodinu.

Plánované Ministerstvo práce, rodiny a sociálních věcí (dnes Ministerstvo práce a sociálních věcí) a hodnocení dopadů nových předpisů z hlediska rodiny (dnes hodnocení dopadů z hlediska rovnosti žen a mužů) by mohlo být pro práva žen velmi problematické. Dívat se na všechno optikou rodiny říká ženám, že role matky je to nejdůležitější. Je v konfliktu váš zájem pracovat a péče o rodinu? Rodina má přednost za všech okolností.

Rovnost žen a mužů

Oblast rovnosti žen a mužů je velmi široká a jen o ní by se dal napsat samostatný článek. V současnosti Českou republiku v tomto rámci pálí mnoho problémů. Za nejpalčivější považuji případy porodnického násilí, neexistenci služeb pro oběti sexualizovaného násilí a diskriminaci na trhu práce. V oblasti porodnického násilí je strašně těžké něco změnit, zvláště ve společnosti, kde lékaři na svou pacientku hledí jako na „nezletilou dceru, která zahájila povinnou školní docházku“, a nikoli jako na klientku, jíž musí nabídnout bezchybný servis.

Koaliční program se o problému porodnického násilí a posttraumatických stresových poruch z porodu vůbec nezmiňuje. Za krok správným směrem však lze brát zpřístupnění péče porodních asistentek, které program slibuje. Kdyby se podařilo aspoň to, bude to zázrak.

V oblasti sexualizovaného násilí by bylo dobré učinit hlavní krok a zavázat Českou republiku k seznamu opatření, která obětem pomohou. Seznam vhodných opatření obsahuje mezinárodní smlouva, nazývaná Istanbulská úmluva (protože byla otevřena k podpisu v Istanbulu). Babišova vláda ji nezvládla ani předložit Parlamentu k hlasování. Vzhledem k tomu, že nejvíce kritiků této úmluvy najdeme v KDU-ČSL, je zřejmé, že posun čekat spíš nemůžeme. Koalice sice slibuje „lepší ochranu obětí sexuálního a domácího násilí“, bez ratifikace Istanbulské úmluvy to ale nepůjde.

Mnoho nedostatků vykazuje i rovnost žen a mužů na pracovišti. Je potřeba řešit diskriminaci, dostatečné služby péče o děti, motivaci otců k větší odpovědnosti za své potomstvo, transparentní odměňování nebo sexuální obtěžování. Nic z toho však koaliční smlouva nezmiňuje. Jediné, co z oblasti rovnosti žen a mužů na pracovišti v koaliční smlouvě najdeme, je slaďování rodinného a pracovního života, nabídku flexibilnější formy práce a daňové úlevy.

To však výše uvedené problémy nevyřeší. Slaďování rodinného a pracovního života bez dostatečných služeb péče o děti nebude fungovat. Koaliční smlouva mluví pouze o zachování dětských skupin. Potřebná jsou však hlavně zaručená místa ve školkách. Byla to však právě ODS, kdo odmítl zajistit ve školkách místa dětem od dvou let věku.

Práva dítěte

V oblasti práv dítěte má Česká republika hned několik problémů. Neexistuje zákaz fyzických trestů. Děti jsou nadále zbytečně odebírány z rodin a mnohé vyrůstají v ústavních zařízeních. Neznáme ochranu pro děti do 15 let, které spáchaly trestný čin. Na tuto ochranu mají v ČR až děti s občanským průkazem. A problémů je samozřejmě mnohem více. Jistým příslibem zlepšení by mohla být instituce tzv. dětského ombudsmana, který by se těmito tématy mohl nezávisle na vládě zabývat a hledat jejich řešení.

Zavedení ombudsmana bylo za minulé vlády takřka na spadnutí, ale ke zdárnému zřízení nakonec nedošlo. Práva dětí nejsou pro žádnou ze stran prioritou, a tak pochybuji, že budou do zřízení nové instituce ochotny investovat peníze.

Zákaz diskriminace a práva menšin

V oblasti práv menšin je vládní program asi nejsmutnější. Práva leseb a gayů na rovné zacházení se určitě nedočkáme. Plyne to ze silných prohlášení budoucího lidoveckého ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky. KDU-ČSL jako konzervativní křesťanská strana má s osobami s homosexuální orientací problém a hodlá jim ztěžovat život, i když jí to nepřinese nic pozitivního. Naopak tím potenciálně ztratí 2,7 miliardy korun, jak uvádí studie na stránkách Jsme fér. Prostě stačí, že se má někdo hůř. To je zřejmě hodnota sama o sobě. Na adopci pro stejnopohlavní páry můžeme také zapomenout.

Jedním z největších problémů v oblasti lidských práv v České republice je samozřejmě rasismus namířený proti romské menšině. Z historie víme, že to byla právě pravicová vláda (ODS, TOP 09 a Věci veřejné), která před více než deseti lety naprosto odmítala řešit segregaci na základních školách a o inkluzi nechtěla ani slyšet. Těžko se dá také očekávat, že by nová vláda uvolnila jakékoli finance na řešení problémů vyloučených lokalit, na podporu nejchudších obyvatel a na služby pro ně.

Koaliční smlouva sice zmiňuje snižování nerovností ve vzdělávání, větší důraz však klade na podporu soukromých a církevních škol a gymnázií. Koaliční smlouva také zmiňuje revizi společného vzdělávání, které bude odpovídat potřebám nejen žáků, ale i škol. Přístup spočívající v tom, že se tvořily specializované třídy podle potřeb škol, a nikoliv dětí, přitom vedl právě k segregaci romských dětí. Problém nízkého vzdělání je také těsně provázán s možností pracovat nebo bydlet. Toto však nejsou priority nové vlády. Dá se tak spravedlivě očekávat, že nová vláda pro romskou menšinu nehne ani prstem.

Hospodářská, sociální a kulturní práva

Někdy se zapomíná, že lidská práva zahrnují i ta hospodářská, sociální a kulturní. Spadá sem například právo na přiměřenou životní úroveň včetně bydlení. Minulá vláda nezvládla přijmout tolik potřebný zákon o dostupném bydlení, bez něhož bohužel Česká republika nemá žádný nástroj, jak zajistit právo na přiměřenou životní úroveň v oblasti bydlení, čímž mimochodem porušuje své lidskoprávní závazky.

Nic v programu však nenaznačuje, že by budoucí vláda měla v plánu tento tíživý problém řešit. V koaliční smlouvě sice najdeme nekonkrétní zmínku o zákonu o podpoře v bydlení, který proto bude možné hodnotit leda tehdy, až vznikne. Již dnes však víme, že samotná výstavba nových bytů, o které se v koaliční smlouvě píše, stačit nebude. Bez záruk délky nájemních smluv, výraznějšího zdanění nemovitostí a zajištění obecního bydlení nová výstavba nic nevyřeší. Akorát se nově postavené byty opět rozprodají jako investiční komodita.

Právo získávat prostředky na živobytí prací, právo na spravedlivou odměnu a uspokojivé pracovní podmínky či právo na ochranu hospodářských a sociálních zájmů najdeme v Listině základních práv a svobod. V oblasti práce koaliční smlouva mluví o větší flexibilitě zákoníku práce (rozuměj menší ochrana pro zaměstnance a zaměstnankyně) a zvýšení limitů pracovních dohod. Jsou to však jen náznaky, které je těžké hodnotit již nyní. Na větší ochranu zaměstnanců a spravedlivější odměňování to však moc nevypadá.

Právo na příznivé životní prostředí

A jak se nová vláda dívá na nejpalčivější problém dneška, nebezpečí rozpadu snesitelného životního prostředí v důsledku klimatické změny? Nepřekvapivě. Oblast životního prostředí se nachází až na úplném konci koaliční smlouvy a důraz je přitom kladen na ochranu vody. Zda to vláda myslí vůbec vážně se brzo ukáže na jejím přístupu k dolu Turów.

V koaliční smlouvě se dále dočteme, že dostupnost elektromobilů bude zajištěna technologickým pokrokem. A také že vláda bude v EU prosazovat, aby jádro získalo statut bezemisního zdroje a fosilní plyn statut zdroje přechodného. To na příznivé životní prostředí skutečně stačit nebude. Jádro je už dnes finančně nevýhodné a těžba fosilního plynu uvolňuje do atmosféry metan, který je pro oteplování potenciálně významně horší než CO2.

Co si z výše uvedeného odnést? Další čtyři roky nebudou lidská práva prioritou, spíše naopak. Budoucí vláda neplánuje řešit současné palčivé problémy v lidskoprávní oblasti, nanejvýš bude o lidských právech mluvit v zahraničí. A to rozhodně není dobře. Výše uvedené oblasti totiž postihují většinu obyvatelstva. A úkolem nás všech bude, neustále to budoucí vládě připomínat.