Stejná práce a práce stejné hodnoty ve světle aktuální judikatury ústavního soudu
Šárka HomfrayNedávný výrok ústavního soudu potvrdil závaznost pravidla, podle něhož se mzda odvíjí od hodnoty práce, a nikoli od místní kupní síly. Bylo by dobré, kdyby rozsudek nyní otevřel širokou debatu o regionální rovnosti a o adekvátnosti odměn.
V srpnu letošního roku ústavní soud v rámci řízení o ústavní stížnosti České pošty rozhodoval o závaznosti kritérií stejné práce a práce stejné hodnoty, které obsahuje zákoník práce. Zaměstnanec České pošty vykonávající práci v Olomouci se v rámci soudního řízení domáhal toho, aby mu byl vyplacen rozdíl mezi jeho mzdou a mzdou pražských zaměstnanců na shodné typové pozici a ve stejném tarifním stupni. Mzda u stejné pracovní činnosti byla v Praze vyšší o 3500 Kč měsíčně.
Hodnota práce nesouvisí s výší nájmu
Klíčovým závěrem předmětného rozhodnutí ústavního soudu je, že to, že se mzdy a životní náklady zaměstnanců, kteří vykonávají v rámci územního působení zaměstnavatele stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, regionálně liší, nemůže hrát u zaměstnavatele v otázce stanovení mzdy či platu žádnou roli. Stručně řečeno, pokud děláte stejnou práci v Olomouci a v Praze, nezáleží na tom, kde jsou vyšší nájmy.
Není to ale jediný závěr, který můžeme z daného rozhodnutí vyvodit. Ústavní soud totiž jednoznačně potvrdil, že jsou to právě a jen kritéria stanovená v ustanovení § 110 zákoníku práce, která může zaměstnavatel vzít v úvahu při stanovování výše mzdy. Pro stručné připomenutí — těmito kritérii jsou složitost, odpovědnost a namáhavost práce, pracovní podmínky a pracovní výkonnost. Tato kritéria spočívají ve valné většině v povaze práce samotné a v určité míře v individuálním pracovním výkonu.
Žádné externí faktory se zde nepřipouštějí a zaměstnavatelé, kteří je případně uplatňují, porušují zákoník práce. Vzhledem k tomu, že se stále ve veřejné debatě a bohužel i v právní praxi shledávám se situacemi, kdy je považováno za legitimní dát víc tomu, kdo si na pohovoru více vyhádal, nepřidávat seniorním zaměstnancům proto, že už nejsou dobrou investicí nebo odměňovat méně ženy, protože stejně půjdou na mateřskou, považuji za velmi účelné tyto elementární zásady odměňování stále opakovat. Ústavní soud to tedy řekl ještě jednou, hlasitěji, pro ty vzadu.