Ústavní soud má za sebou první větší obměnu po nástupu Petra Pavla do prezidentské funkce. Poté, co jej v červnu doplnili někdejší předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, profesor ústavního práva z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Wintr a bývalá předsedkyně Soudcovské unie Daniela Zemanová, na brněnský soud zamířily v minulém týdnu i soudkyně Městského soudu v Praze Veronika Křesťanová a vedoucí katedry občanského práva Masarykovy univerzity v Brně Kateřina Ronovská.

Zvolit bude ale třeba nového ústavního soudce jako náhradu za senátory původně schváleného bývalého místopředsedu Mezinárodního trestního tribunálu Roberta Fremra, který poté, co Pavel odložil jeho jmenování, v pondělí od kandidatury sám odstoupil.

Od minulého týdne má ústavní soud zároveň nové vedení: Pavla Rychetského, který z kanceláře uvnitř bývalé moravské zemské sněmovny v centru Brna úřadoval dosavadních dvacet let, nahradil bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Stávajícího místopředsedu Vojtěcha Šimíčka pak ve vedení instituce doplní rovněž nově zvolená Kateřina Ronovská.

Instituce strážící českou ústavnost, dosud utvářená především nominanty z rané fáze prezidentského působení Miloše Zemana, tak pomalu, ale jednoznačně přechází do personálního složení definovaného současným prezidentem Petrem Pavlem. Jak si zatím prezident, který za svůj pětiletý mandát stihne vyměnit třináct z patnácti členů Ústavního soudu, v naplňování této své klíčové úlohy vede?

Proces výběru: transparentní a v rukou odborníků

Krátce po jmenování Pavla prezidentem zveřejnila jeho kancelář proces, jímž bude maximálně transparentně postupovat při výběru ústavních soudců.

Kancelář prezidenta sbírá nominace od více než dvou desítek oslovených institucí, jako jsou Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud a soudy nižších instancí, právnické fakulty, Soudcovská unie, Advokátní komora či Ústav státu a práva Akademie věd.

Posuzování nominací a předvýběr má na starosti odborný konzultační panel pod vedením ústavního právníka z Univerzity Karlovy Jana Kysely. Na základě jeho doporučení a osobního pohovoru s dotyčným kandidátem pak Pavel rozhodne.

Členy panelu jsou dále Kyselův kolega z pražské právnické fakulty a majitel mediální společnosti Internet Info, provozující Lupa.cz a další weby, Marek Antoš, bývalá soudkyně Ústavního soudu, někdejší předsedkyně Ústavu pro ochranu osobních údajů a zkraje devadesátých let také poslankyně KDU-ČSL Ivana Janů, vedoucí katedry ústavního práva a politologie brněnské Masarykovy univerzity David Kosař, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, herec, bývalý senátor a lokální politik jihočeského hnutí Občané pro Budějovice Jiří Šesták a bývalá ústavní soudkyně a senátorka za Zelené Eliška Wagnerová. Anna Šabatová však včera na funkci v experním týmu rezignovala, neboť tým bude posuzovat nominaci jejího syna, advokáta Pavla Uhla, na ústavního soudce.

Jako hlavní kritérium při výběru nových ústavních soudců si prezidentův tým stanovil pestrost s ohledem na životní zkušenost, profesní původ, odbornost v jednotlivých právních oborech, věk, gender i světonázor a hodnotové ukotvení.

Způsob volby zpočátku kritizovali někteří politici. „Pan prezident řekl, že se neorientuje v právní oblasti, a proto si vybral ty členy panelu. Ale jaká byla k jejich výběru kritéria? Já si nemyslím, že by měl někdo jiný než pan prezident rozhodovat o tom, kdo na ÚS půjde,“ uvedl senátor Tomáš Goláň. Kritika fungování poradního prezidentského panelu zaznívala také v souvislosti s nominací Roberta Fremra. Politologové však způsob volby hodnotí ve srovnání s praxí Miloše Zemana jako transparentní.

„Oceňuji transparentnost výběru, kde výraznou roli v předvýběru sehrály nejrůznější ‚právní‘ instituce, a poté posouzení jednotlivých osobností skupinou odborníků. Určitě se tak rozšířil okruh lidí, z nichž prezident může vybírat, a může se také opírat o odborný pohled,“ hodnotí politoložka z pražského Českého vysokého učení technického Vladimíra Dvořáková.

Obecně podle Dvořákové není šťastné, že prezident nominuje velkou většinu členů Ústavního soudu během jednoho svého mandátu. „Složení Ústavního soudu by se mělo měnit spíše postupně, aby se neprosazoval výraznější politický a mocenský vliv. S vysokou mírou pravděpodobnosti se totiž obdobná situace bude opakovat za dalších deset let, po nástupu nového prezidenta, kdy současným soudcům bude končit mandát,“ vysvětluje Dvořáková.

Doposud Pavel vybral respektované osobnosti, což platí i pro výběr nového předsedy Ústavního soudu. Na působení dosavadního všeobecně uznávaného předsedy Pavla Rychetského bude navazovat někdejší předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

Podle politologa Michaela Drašara z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy jmenování Josefa Baxy předsedou Ústavního soudu nijak výrazně nezmění jeho dosavadní kurz a směřování. „V posledních měsících, zejména v souvislosti s prezidentskou volbou, pronesl Pavel Rychetský několik prohlášení na adresu některých politiků, což mohlo u některých lidí vytvořit dojem ‚politického zabarvení‘ této instituce. Myslím si, že tohoto se v případě Josefa Baxy spíše nedočkáme,“ dodává Drašar.

Odkazuje tak na Rychetského kritiku předsedy hnutí ANO a expremiéra Andreje Babiše, a to i v době letošní prezidentské volby, kdy byl Babiš hlavním protikandidátem Pavla. „Nechtěl bych, aby došlo k agrofertizaci naší země. A doufám, že Ústavní soud nikdy nebyl a nebude součástí Agrofertu, který se snaží ovládnout naši zemi. Stejně tak je pro mě těžká představa, že by se hlavou našeho státu stal člověk, který byl do poslední chvíle nejen režimním komunistou, ale byl i evidovaný jako agent Státní bezpečnosti,“ uvedl Rychetský koncem loňského roku.

Liberální revoluce na Ústavním soudě?

Přes všeobecné uznání, že Pavlovi nominanti jsou odborně kvalifikované osobnosti s pestrým zázemím, zaznívá tu a tam kritika ‒ nejvýrazněji od senátorky Daniely Kovářové (nezávislá) ‒, že výběr soudců je údajně vychýlený liberálním směrem. Dosavadní Ústavní soud totiž v otázkách související s LGBTQ či genderovou identitou rozhodoval zdrženlivě či konzervativně.

Ultrakonzervativní anti-LGBTQ organizace Aliance pro rodinu proto před posledním hlasováním o ústavních soudcích v senátu mobilizovala příznivce k obepisování senátorů, aby „schvalovali konzervativní kandidáty“, neboť Pavel prý na Ústavní soud nominuje především „progresivistické“ kandidáty.

Ultrakonzervativci se totiž obávají, že by ústavní soud případně mohl rozhodnout, že stav, kdy je institut manželství vyhrazen jen pro část lidí dle vztahové orientace, je v rozporu s ústavou. Podobně se to stalo v řadě zemí, kde dnes manželství pro všechny platí, jako je Rakousko, Slovinsko, USA, Brazílie či nejnověji Nepál.

„Mám obavy, že kritika od některých senátorů či politiků ve veřejném prostoru byla spíše motivována snahou mít vliv na nominace, prosadit své lidi do této instituce, dohodnout určitý ‚deal‘ ‒ vy nám nominujete nějakého našeho člověka a my vám odsouhlasíme toho vašeho. To je bohužel u nás zažitá praxe, která do značné míry eliminovala či dlouhodobě poškozovala činnost řady tzv. dohledových institucí, které již z logiky svého fungování mají být politicky nezávislé,“ říká politoložka Dvořáková. „Jsem ráda, že prezident Petr Pavel tento způsob vyjednávání jednoznačně a veřejně odmítl.“

Na jaře se objevily informace, že část senátorů v čele s Tomášem Goláněm (ODS) by ráda na Ústavní soud prosadila dlouholetého poslance ODS, současného předsedu poslaneckého klubu občanských demokratů Marka Bendu, který je vzděláním právník. Benda je znám svými i na poměry ODS ostře konzervativními názory.

Pavel v principu neodmítl, že by na ústavní soud mohli jít bývalí politici, zdůraznil však, že takový proces bude transparentní, bez jakýchkoli zákulisních dohod se senátory.

Hodně žen? Zatím ne

Pavel od počátku zdůrazňoval, že se chce věnovat genderovému aspektu obsazování ústavního soudu. V dosavadním patnáctičlenném sboru totiž byla jenom jediná žena, a to místopředsedkyně Milada Tomková, jíž mandát skončil počátkem května. V první trojici, vedle dvou mužů, Baxy a Wintra, navrhl úspěšně Danielu Zemanovou, jež se dočasně stala jedinou ženou na ústavním soudě.

Druhá trojice návrhů již měla silnější zastoupení žen, ústavními soudkyněmi se staly Kateřina Ronovská a Veronika Křesťanová. Nyní má tedy Ústavní soud čtrnáct členů, z toho tři ženy, což není ani čtvrtina.

Aktuální stav je sice lepší, než v jakém soud fungoval po předloňském odchodu Kateřiny Šimáčkové k Evropskému soudu pro lidská práva, kdy jedinou ženou ve sboru byla již zmíněná Tomková, ale například v období od srpna 2005 do března 2012 na Ústavním soudě zasedalo pět žen: Eliška Wagnerová, Dagmar Lastovecká, Michaela Židlická, Ivana Janů a Vlasta Formánková.

Bude-li prezident chtít naplnit vizi větší genderové vyváženosti ústavního soudu, budou muset přijít v dalších obměnách ještě další nominace žen.

„Určitě již nyní vidíme, že zastoupení žen bude vyšší, než tomu bylo v minulosti a předpokládám, že i v průběhu dalších dvou let, kdy bude jmenováno sedm dalších soudců, se nějaká žena ještě objeví. Jde právě o onu pestrost, kdy ženy mohou mít v některých případech odlišné vnímání problému než muži,“ říká politoložka Vladimíra Dvořáková.

Fremr ze hry. A co dál?

Další proměna Ústavního soudu pod patronátem prezidenta Petra Pavla bude záviset na tom, jak se vyvine situace kolem Roberta Fremra, který se v pondělí nominace na Ústavní soud sám vzdal.

Vyšly totiž najevo nové skutečnosti o Fremrově předrevolučním působení na pražském městském soudu, což ovlivnilo i proces jeho schvalování v senátu. Fremr v roce 1988 ve zpolitizovaném procesu odsoudil trojici mladíků za poškození hrobů sovětských a bulharských vojáků na pražských Olšanských hřbitovech a také se měl podílet i na odsouzení 172 osob za ilegální emigraci ze socialistického Československa.

Na základě informací z archivů, pod tlakem médií, části senátorů či Ústavu pro studium totalitních režimů Pavel jeho jmenování odložil s tím, že rozhodne po prostudování potřebných materiálů. Než se tak stalo, Fremr se sám nominace vzdal.

Debata se postupně přesunula do principiální roviny o tom, do jaké míry rehabilitovat lidi, kteří si zadali s minulým režimem, a do jaké míry jejich předlistopadové angažmá může zastínit záslužná činnost v demokratických poměrech. Logicky jde o citlivou věc i v souvislosti s minulostí prezidenta Petra Pavla, jenž čelil podobným otázkám v době prezidentské volby, neboť před listopadem 1989 působil ve vojenské rozvědce a byl členem Komunistické strany Československa.

Mezi hlavní bojovníky proti Fremrovu jmenování mezi senátory patřili právě Pavlovi soupeři z prezidentské volby, a tedy kritici jeho předlistopadového angažmá, Marek Hilšer či Pavel Fischer (oba nezávislí).

Fremr by nicméně ani při svém jmenování nebyl jediným soudcem Ústavního soudu s komunistickou minulostí. Členy KSČ byli v 80. letech rovněž soudci Pavel Šámal a David Uhlíř, nový předseda Josef Baxa byl pak krátce před revolucí kandidátem na členství.

Aktuálně je tak na Ústavním soudě jedno volné místo, které měl původně obsadit Fremr a na nějž bude prezident Pavel muset senátorům navrhnout jiné jméno. Další doplnění bude následovat koncem roku, až 26. listopadu skončí mandát právníka a někdejšího spolupracovníka sociální demokracie Radovana Suchánka. Dvacátého ledna příštího roku bude třeba nahradit soudce Jiřího Zemánka, následovat budou v červnu Vojtěch Šimíček a Tomáš Lichovník, v prosinci pak David Uhlíř.

V průběhu roku 2025 skončí mandát ještě Jaromíru Jirsovi a Josefu Fialovi. Obměna v průběhu Pavlova pětiletého mandátu se nedotkne pouze dvou soudců: Pavla Šámala, který má mandát až do února 2030, a Jana Svatoně, kterého letos v únoru jako posledního úspěšně nominoval končící Miloš Zeman. Desetiletý mandát mu tak skončí až v roce 2033.