Ústavní soud může být brzy poslední pojistkou naší demokracie
Jiří PeheChování senátního ústavně-právního výboru, který nedoporučil prezidentovy kandidáty Danielu Zemanovou a Josefa Baxu na post ústavních soudců, ukazuje k obecnější skutečnosti — ústavní soud je a možná ještě bude zárukou české demokracie.
To, že Senát schválil jasnými většinami všechny tři kandidáty, které prezident Petr Pavel navrhl na posty ústavních soudců navzdory podivnému rozhodnutí ústavně-právního výboru dva z nich nedoporučit, je potenciálně velmi důležité pro budoucnost české demokracie jako takové.
Nedá se totiž vyloučit, že politický vývoj u nás se už po příštích sněmovních volbách může začít ubírat maďarskou nebo polskou cestou, a ústavní soud se tak za určitých okolností může stát poslední bariérou proti podemílání liberální demokracie.
Senát je první pojistkou demokracie, je volen jinak, většinově a to ještě po třetinách po americkém vzoru.
Prezident je volen deset let přímo, což je bezprecedentní a demontážní (ale slabý) ústavní čin. Nicméně nyní byl zvolen zástupce liberálů a "Pražské kavárny". Na pár let má nomenklatura současného režimu klid. Takže další pojistka bude fungovat.
V tomto státě jinak systémově politicky a ústavně nelze změnit téměř nic, jsme zablokovaní v takovém ne zas tak strašném haškovském politickém systému malých českých poměrů.
Ústavní soud už do politického systému několikrát bezprecedentně zasáhl, nejvýrazněji při zrušení voleb v roce 2009. Tím dokázal, že nepřipustí nejen systémovou změnu polistopadového režimu, ale nenechá vzniknout vládu, kterou si nepřeje a která by snad chtěla opravdu více něco reformovat.
Být autorem článku jsem klidný, že polský ani maďarský scénář nehrozí. Nehrozí, bohužel, ani to dohnání Německa a Rakouska, což byl hlavní porevoluční étos. Být čecháčkem, nebojím se. A to že tu vlastně obhajuji polistopadový režim je poměrně velká absurdita, ale z těch se současná česká politika skládá. Čeští kapříci svůj rybníček ještě dlouho mít budou.
Jinak v Česku jsou možná nacionální liberálové (v ODS, ANO, TOP09), jacísi dědicové národních socialistů a mladočechů. Pravé konzervativce ale v současné české politice neznám, asi vyhynuli jako vodníci.
který, bohužel, trefil kozla, jelikož já do té kritizované nomenklatury řadím i Babiše, je její nedílnou a pevnou součástí. Po příštích volbách pod vládou koalice ODS a ANO se pan Kolařík bude divit, já nikoli a moje vláda to nebude.