Čeští konzervativci, o ultra konzervativcích nemluvě, jsou relativně nepočetný politický proud působící v několika stranách. Využívají ale umně toho, že současná vládní koalice pěti stran je křehká, takže mohou blokovat kroky a personální návrhy, které považují za příliš liberální, a hrát různé mocenské hry. Řeč je zejména o schvalování Istanbulské smlouvy o potírání násilí na ženách, zákonu o manželství pro stejnopohlavní páry, a nominacích prezidenta Petra Pavla na pozice ústavních soudců.

Konzervativci mají silné postavení v Občanské demokratické straně a tvoří jádro lidovců. Svoje zastoupení mají i v TOP 09 a v hnutí Starostů a nezávislých.

Jejich vliv posílila zejména volební aritmetika, jež umožnila lidovcům, kteří by se do Sněmovny sami asi vůbec nedostali, získat v posledních sněmovních volbách třiadvacet poslaneckých mandátů. Tatáž volební aritmetika odsoudila liberální Piráty, jejichž podpora ve veřejnosti byla a je mnohem silnější, než je tomu u lidovců, jen ke čtyřem mandátům.

Ačkoliv lidovci v průzkumech stranických preferencí opakovaně „soupeří“ s TOP 09 o pozici nejslabší strany vládní koalice, a dlouho se drželi okolo pouhých čtyř procent, což by jim nestačilo ke vstupu do Sněmovny, mají nyní velký vliv ve vládní koalici díky tomu, že je ODS přibrala před volbami do koalice Spolu. Piráti, kteří jsou v posledních průzkumech třetí za ANO a ODS, mají naopak ve Sněmovně vliv minimální.

Lidovci a konzervativní křídlo ODS drží fakticky v šachu premiéra Fialu. Mají momentálně dost sil na to, aby blokovali nejrůznější legislativní iniciativy a personální návrhy, které se jim zdají být příliš liberální. Neohlížejí se přitom ani příliš na to, že jak manželství pro všechny, tak Istanbulskou smlouvu, tak politiku prezidenta Pavla podporuje většina společnosti.

Benda další

Ústřední postavou v konzervativním křídle ODS je poslanec Marek Benda. Jeho bratr Filip vede kabinet Zbyňka Stanjury.

Představitelé ultrakonzervativních kruhů pronikli i na ministerstvo spravedlnosti. Jan Gregor, místopředseda konzervativní organizace Aliance pro rodinu, která vystupuje proti LGBTQ lidem a stejnopohlavním manželstvím, je podle médií poradcem náměstka ministra spravedlnosti Antonína Stanislava. Sám ministr spravedlnosti Pavel Blažek se nedávno účastnil konference pořádané pod záštitou kardinála Duky sdružením Patrimonium Sancti Adalberti, na jehož minulých akcích mluvili jak lidé hlásící se k ultrakonzervativním názorům, tak podporovatelé současného Ruska.

A konzervativci mají, zejména v postavě Alexandra Vondry, silné slovo i v evropské politice ODS. Opakovaně buď přímo hájí politiku maďarského premiéra Viktora Orbána, anebo kritizují Evropskou unii za údajné vměšování do maďarských vnitřních záležitostí. S Orbánem se shodnou nejen na jeho odmítání zrovnoprávnění sexuálních menšin, ale také na silném nacionalistickém podtónu jeho politiky.

Taktická hra v podání českých konzervativců se spustila v poslední době zejména okolo ratifikace Istanbulské smlouvy o potírání násilí na ženách. Její ratifikace by dle nich otevřela cestu k liberálním pohledům na identitu sexuálních menšin. Jelikož ale podstatná část vládní koalice chce smlouvu schválit, a na její ratifikaci podporuje i prezident Pavel, zkouší proces jejího schvalování alespoň oddálit.

Ministr Blažek před pár dny oznámil, že jelikož smlouva ještě nebyla projednána v českém parlamentu, vláda pověřila svého zástupce, aby se na jednání Evropské unie o schválení smlouvy Unií zdržel hlasování. Na schválení smlouvy na evropské úrovni prý naléhá zejména liberální Švédsko, které Evropské unii nyní předsedá. Mezitím smlouvu už podpořil Evropský parlament a vyzval Unii k její ratifikaci.

Je pravděpodobné, že čeští konzervativci budou při domácím projednávání smlouvy tvrdit, že na nás EU vyvíjí nemístný tlak, a tím se pokusí získat pro tábor odpůrců několik dalších hlasů. Anebo bude prohlašovat, že ve světle její ratifikace na evropské úrovni nám nezbývá než ji nakonec schválit.

Zdržovací taktiku konzervativci zvolili i v případě zákona o manželství pro všechny. Protože si nemohou být jistí, že by při „volném“ hlasování neprošel, pokoušejí se oddálit jeho projednání. Lidovci dokonce přišli s protiútokem v podobě návrhu absurdního ústavního dodatku, že manželství je svazkem muže a ženy.

Průtahy ve Sněmovně nakonec přiměly pirátskou senátorku Adélu Šípovou, aby se pokusila zákon předložit v Senátu, který by ho tak projednal jako první. Momentálně shání podporu.

Senátní konzervativci

Otázkou je, zda je situace v Senátu lepší než ve Sněmovně. Když totiž prezident Petr Pavel nedávno nominoval na posty ústavních soudců právního experta Jana Wintra, bývalou předsedkyni Soudcovské unie Danielu Zemanovou, a bývalého předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu, začali nominaci dvou posledně jmenovaných okamžitě kritizovat Tomáš Goláň z ODS a Zdeněk Hraba, zvolený za hnutí STAN, z nějž ovšem před rokem vystoupil.

Formálně se sice stavěli proti podružnostem, jako je skutečnost, že Zemanová nemá titul JUDr., nebo že mají oba kandidáti zkušenosti především ze správního soudnictví, ale ve skutečnosti z jejich kritiky až příliš jasně vyčuhovala nechuť k tomu, že oba kandidáti pro ně reprezentují liberální střed. Ze stejných důvodů jim vadilo i složení odborné komise, kterou si Pavel zřídil k tomu, aby mu s hledáním vhodných kandidátů pomohla.

Goláň dokonce tvrdil, že výběr byl netransparentní, ač ve srovnání s tím, jak kandidáty vybíral prezident Miloš Zeman, byl přímo esencí transparentnosti. Tentýž Goláň se opakovaně vyjádřil, že dobrým ústavním soudcem by byl Benda, ač nemá žádnou právní praxi a měl v minulosti problémy s vysvětlováním, jak vlastně získal svůj titul JUDr.

V nejnovějším vývoji ústavně právní výbor Senátu, vedený Goláněm, dokonce nedoporučil, aby Senát schválil Pavlovy nominace Baxy a Zemanové. Pro Zemanovou hlasovali jen dva z deseti přítomných členů výboru, pro Baxu čtyři.

Jde přitom o dva renomované právníky a veřejně známé osobnosti s velkou reputací v odborných kruzích. Baxa byl předsedou Nejvyššího správního soudu, kde měl vynikající pověst. Vadil zejména lidem okolo prezidentů Klause a Zemana.

Členové výboru přitom době vědí, že neschválení obou kandidátů může vyvolat krizi. V Ústavním soudu nejsou momentálně obsazena tři křesla, přičemž mandát brzy skonči čtyřem dalším soudcům. I proto se vtírají otázky po motivech jejich jednání, přičemž možné odpovědi nejsou lichotivé.

Nejde totiž, zdá se, jen o střet konzervativců s liberály, ale také o dost cynické mocenské šachy, v nichž podle různých zpráv hraje roli nejen snaha ukázat, „kdo je kdo“ prezidentu Pavlovi, ale také ambice některých soudců a hodnostářů Nejvyššího soudu stát se ústavními soudci.

Hovoří se rovněž o vzájemné averzi mezi nejvyšším soudem a Nejvyšším správním soudem, jakož i o vlivu lidí, které do vedení těchto institucí jmenoval prezident Miloš Zeman. Nic z toho by přitom nemělo rozhodování členů výboru ovlivňovat, kritériem by měla být odbornost a pověst kandidátů.

Jisté je, že střet senátorů, kteří se postavili do čela souboje s prezidentem Pavlem, pro ně nemusí skončit dobře. Mohou sice zablokovat jeho nominace, ale z jejich jednání vyčuhuje taková míra účelovosti, že se veřejnost, v níž si Pavel užívá vysokou míru podpory, může obrátit pro nim, až budou usilovat o obhájení svých postů v senátních volbách.

Ve Sněmovně zase hrozí konzervativcům v jejich svatém boji proti Istanbulské smlouvě a manželství stejnopohlavních párů, že je obejde Andrej Babiš. Ten se sice vydává v poslední době za konzervativce, ale část jeho poslanců podporuje schválení jak Istanbulské smlouvy, tak manželství pro všechny. Vezmeme-li v úvahu, že většina veřejnosti je podporuje také, a Babiš je pružný politický taktik, byla by jeho případná podpora, která by pomohla obě normy schválit, mistrovský tah, který by mu mohl přihrát body ve veřejném mínění.

Jisté je, že politické hrátky okolo Istanbulské smlouvy, zákona o manželství stejnopohlavních párů i okolo nominací prezidenta do ÚS mohou mít důsledky dalece přesahující poněkud bizarní poměry v českém politickém rybníku.

Česká republika si od začátku ruské agrese na Ukrajině vylepšila svoji mezinárodní reputaci nejen díky své pomoci Ukrajině, ale i zásluhou dobře zvládnutého předsednictví EU. V západní Evropě začala být vnímána jako první země našeho regionu, které se snad podařilo uniknout z osidel postkomunistického populismu, jakož i najít potřebnou míru odstupu od Visegrádské čtyřky, která si v posledních letech vysloužila v Unii nedobrou pověst.

Pokud by čeští konzervativci uspěli v zablokování ratifikace Istanbulské smlouvy a schválení zákona o manželství pro všechny, a prozápadní prezident Pavel by se octnul pod tlakem politiků, kteří leckdy nahlížejí na menšiny a „tradiční hodnoty“ podobně jako putinovské Rusko nebo orbánovské Maďarsko, může být tento politický kapitál promrhán.

Ve větě „V nejnovějším vývoji ústavně právní výbor Senátu, vedený Hrabou, dokonce nedoporučil, aby Senát schválil Pavlovy nominace Baxy a Zemanové.“ jsme opravili chybně uvedené jméno. Správné znění je  „V nejnovějším vývoji ústavně právní výbor Senátu, vedený Goláněm, dokonce nedoporučil, aby Senát schválil Pavlovy nominace Baxy a Zemanové.“ Čtenářům se omlouváme. Redakce DR