Ministerstvo spravedlnosti dne 25. 10. 2022 do meziresortního připomínkového řízení předložilo dlouho očekávanou novelu zákona o státním zastupitelství. Po adekvátní novele totiž dlouho volají nevládní protikorupční organizace i mezinárodní instituce.

První reakce na navrženou novelu na sebe nenechaly dlouho čekat:

„Přes léto, kdy probíhaly politické debaty, se první a zásadní bod úplně změnil o 180 stupňů. Je to úplně opačně, je to ještě horší než současný zákon. […] Už roky je kritizované to, že státního zástupce může odvolat kdykoli bez udání důvodů vláda, jenže právě tento bod je v navrhované novele i nadále.“

Takové prohlášení může na první pohled působit jako kritika návrhu ze strany některé z protikorupčních organizací. Tak tomu však není. Jde totiž o vyjádření nejvyššího státního zástupce Igora Stříže, kterému mimochodem někteří zástupci současné vládní koalice odvolání slibovali už před volbami.

V čem je problém

Dlouhá léta se diskutuje o tom, že vláda může nejvyššího státního zástupce odvolat v zásadě kdykoliv, a že je třeba tuto situaci změnit, aby byla zajištěna co možná nejvyšší míra nezávislosti soustavy státního zastupitelství na politické libovůli. Na tuto potřebu ostatně upozorňuje například i Skupina států proti korupci (GRECO).

V minulém volebním období existovalo více návrhů zákona o státním zastupitelství, včetně návrhu ministerstva spravedlnosti vedeného tehdy Marií Benešovou, který na posun v této věci také neaspiroval. Nepříliš překvapivě.

Současné vládní strany před volbami slibovaly změnu v mnoha oblastech. Nezávislé státní zastupitelství následně zmínily i v programovém prohlášení vlády tak, že do konce roku 2022 bude dokončen návrh novelizace zákona o státním zastupitelství, která mimo jiné upraví omezené funkční období a zpřesnění podmínek pro odvolání nejvyššího státního zástupce.

Kroky ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) však dávaly tušit, že nezávislost státního zastupitelství nebo soudů není to, o co by skutečně stál. To následně potvrdil i svým návrhem novely zákona o státním zastupitelství, který předložil 25. 10. do mezirezortního připomínkového řízení. Tento návrh na jakoukoliv nezávislost nejvyššího státního zástupce zcela rezignuje, a jeho postavení oproti současnému stavu v některých ohledech naopak zhoršuje.

Z programového prohlášení se tak podařilo naplnit pouze slib, že návrh novely bude dokončen do konce roku. Omezené funkční období se ale v návrhu upravit podařilo. Navrhované změny dělají z nejvyššího státního zástupce naopak přímého podřízeného ministra spravedlnosti.

Podřízenost nejvyššího státního zástupce ministru spravedlnosti

V Blažkově návrhu novely totiž stále zůstává ustanovení, podle kterého vláda může na návrh ministra spravedlnosti nejvyššího státního zástupce z funkce kdykoliv odvolat. To ministr zdůvodňuje tím, že koaliční strany nenalezly na způsobu jmenování a odvolání nejvyššího státního zástupce shodu.

Blažek dokonce nad celou situací vyjádřil lítost a očekává nad návrhem novely diskusi na jednání vlády, v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Jeho lítost byla zřejmě tak hluboká, že při zvažování různých variant zvolil pro předložený návrh bez přehánění tu nejhorší a nejméně přijatelnou.

I do vyjednávání o podmínkách smlouvy lze vstoupit s návrhem, u kterého neočekáváte přijetí druhou smluvní stranou a v rámci vyjednávání očekáváte zmírnění původního návrhu, což můžete prezentovat jako ústupek druhé smluvní straně. Ale i to má však své limity a extrémní pozice může druhou smluvní stranu urazit a jakékoliv další vyjednání o smlouvě se nemusí vůbec konat.

Návrh také zakotvuje omezené sedmileté funkční období nejvyššího státního zástupce. Zároveň ale říká, že nikdo nemůže být jmenován nejvyšším státním zástupcem více než jednou. Nutně tak vyvstává otázka, zda při takovéto délce funkčního období může být nějaká kontinuita vedení veřejné žaloby vůbec zachována.

Zákaz opakovaného jmenování má ale další — a mnohem významnější — souvislost. Návrh zachovává současný stav a nejvyšší státní zástupce je jmenován pouze na návrh ministra spravedlnosti. Na rozdíl od vedoucích státních zástupců tedy není třeba absolvovat jakékoliv zákonné výběrové řízení. Postačí být pouze státním zástupce s desetiletou praxí, přičemž není třeba mít tuto praxi za sebou právě v rámci státního zastupitelství, ale lze ji splnit i desetiletou praxí v advokacii.

Stejně tak vláda může na návrh ministra spravedlnosti kdykoliv nejvyššího státního zástupce odvolat. K jeho odvolání není nutné, aby proběhlo kárné řízení — opět na rozdíl od ostatních vedoucích státních zástupců.

Zákaz opakovaného jmenování v kombinaci s neomezenou pravomocí vlády k odvolání tak dostává nejvyššího státního zástupce do zcela podřízené role vůči ministru spravedlnosti. Pokud bude návrh přijat v této podobě, znamená to, že nejvyšší státní zástupce se bude vyhýbat jakýmkoliv neshodám s ministrem spravedlnosti, který na něj bude moci vyvíjet ještě větší tlak, než nakolik mu to umožňuje nynější podoba zákona.

Hlavě státního zastupitelství bude totiž již od počátku funkčního období hrozit odvolání, které bude moci přijít v podstatě kdykoliv, a po kterém ho beze změny zákona nebude do funkce znovu moci jmenovat ani žádná další vláda na návrh příštího ministra spravedlnosti.

Důležitost nezávislosti nejvyššího státního zástupce

Nejvyšší státní zástupce vykonává kontrolní, metodickou a řídící činnost a má řadu dalších pravomocí. Mimo jiné může rušit některá rozhodnutí ostatních státních zastupitelství. To bylo důležité například v případě kauzy Čapí hnízdo, ve které tehdejší nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman zrušil rozhodnutí o zastavení trestního stíhaní Andreje Babiše (ANO). K ochraně veřejného zájmu může nejvyšší státní zástupce také podat žalobu proti správnímu rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce navíc také navrhuje ke jmenování oba vrchní státní zástupce. Tato pravomoc může být významná zvláště v případě, kdy má ministr spravedlnosti na dosazení konkrétního vrchního státního zastupitelství zájem. Vrchní státní zastupitelství totiž dozoruje případy, v nichž může být zapojený ministr spravedlnosti či jeho přátelé a spolustraníci. V této souvislosti se stačí podívat na vazby současného ministra spravedlnosti na aktuální kauzy s brněnskými byty.

Tato hierarchie jmenování pak v rámci soustavy státního zastupitelství pokračuje i níže. Vrchní státní zástupce jmenovaný na základě návrhu nejvyššího státního zástupce navrhuje jmenování krajského státního zástupce, který pak navrhuje jmenování okresního státního zástupce. Prostřednictvím tohoto systému jmenování tak ministr spravedlnosti může začít jmenováním nejvyššího státního zástupce a v konečném důsledku postupně ovládnout i nižší úrovně státního zastupitelství.

Je třeba důrazně říct, že bez nezávislé veřejné žaloby si není možné představit řádně fungující právní stát a trestní řízení. Platí, že pokud v čele státního zastupitelství není nezávislý nejvyšší státní zástupce, nemůže být nezávislý ani zbytek státního zastupitelství.

Při bližším pohledu na nynější návrh novely zákona o státním zastupitelství se tak zdá, že zřejmě změna, již politici nynější vládnoucí koalice před volbami tak vehementně slibovali. Jen je to změna k horšímu. Minimálně tedy s ohledem na pozice nejvyššího státního zástupce.