Nemalou část voličů aktuální vládní koalice tvoří ti, kdo více či méně aktivně vystupovali proti Andreji Babišovi a jeho zneužívání moci ve svůj vlastní prospěch.

O to více je zarážející, že jednání ministra spravedlnosti Pavla Blažka, jenž opakovaně vyžaduje informace z živé kauzy týkající se kupčení s brněnskými byty, která se přitom týká jeho blízkých spolustraníků i jeho samotného, prochází u těchto voličů bez mrknutí oka.

Blažkovo obviňování všech, kteří na případ upozorňují, odhaluje cynismus některých členů ODS, kteří za každou kritikou větří něčí „objednávku“ a nejsou schopni si připustit nebo pochopit, že důvodem kritiky může být opravdu snaha ubránit veřejný zájem a principy právního státu.

Podkopávání demokracie

Když byla v době vrcholícího vyšetřování Čapího hnízda jmenována v Babišově vládě ministryní spravedlnosti Marie Benešová, svolávaly se demonstrace. Dnes je ticho po pěšině — a nejde přitom jen o ODS a Pavla Blažka.

Bez povšimnutí prochází politikaření lidovců, kteří střet zájmů svého vládního kolegy přehlížejí zřejmě proto, že potřebují protlačit svého kandidáta Petra Hladíka na post ministra životního prostředí. V jeho kanceláři přitom před pár měsíci hledala policie důkazy v jiné větvi brněnské bytové kauzy.

V TOP 09 mají Jiřího Pospíšila, který se promlčel kauzou Dozimetr až do pozice náměstka primátora pro kulturu a animal welfare. Pro jistotu si ponechal i mandát evropského poslance. V TOP 09 jsou proto také raději potichu.

Ze všech stran slyšíme opět známé výmluvy, že nikdo ze zmíněných nebyl dosud z ničeho obviněn, ale pokud se tak stane, všechny dotyčné prý ihned odvolají.

Dokonce i část veřejnosti argumentuje, že přílišná kritika současné prozápadní vlády jen přilévá vodu na mlýn parlamentní opozici. Je tomu ale přesně naopak. Pokračující zlehčování hříchů politiků, kteří jsou nyní u moci, jen dál snižuje důvěru v politiku a demokratický systém a kypří půdu pro růst populistické, xenofobní, antievropské a neliberální politiky.

Tedy přesně toho, čeho se voliči současné vládní koalice obávají a proti čemu hlasovali v parlamentních i prezidentských volbách.

Nový impulz z Hradu?

Pohasínající naděje na změnu politické kultury spojovaná s Fialovou vládou se s příslibem nástupu Petra Pavla na Pražský hrad opět trochu rozzářila.

Nicméně i v přístupu nově zvoleného prezidenta k obsazování funkcí v jeho nejbližším okolí se už objevilo několik slabých míst. Jde například o pochybnosti o transparentním zadávání zakázek z doby, kdy nastupující kancléřka Jana Vohralíková působila v Senátu. Pochyby budí také pozice Petra Koláře coby neoficiálního poradce nového prezidenta, který zároveň působí jako lobbista.

I v těchto případech zazněly argumenty, že jde údajně jen o snahu najít na lidi kolem zvoleného prezidenta nějakou špínu.

K obsazování veřejného úřadu ale nelze přistupovat jako k fotbalovému zápasu, kdy část tribun nekriticky fandí „našim“, a tak jim promine i nějaké ty fauly. Kvalita institucí nemá být závislá pouze na tom, kdo v nich zrovna úřaduje. Je třeba budovat je systematicky, vycházet z respektu k pravidlům, která zajistí nejen profesionální fungování úřadu, ale rovněž jeho veřejnou kontrolu a tím i odolnost vůči těm, kteří by se jej snažili zneužít ve svůj soukromý prospěch.

I když prezident Pavel nemůže navrhovat protikorupční zákony, pokud by se rozhodl jít v tomto ohledu příkladem, mohl by dát změně politické kultury alespoň reálný obsah, a tím inspirovat i další veřejné představitele.

Problém není v kritice, ale v jejím přijetí

Dvojí metr, respektive neschopnost pracovat s kritickými připomínkami, je to, co nám v současné době nejvíce brání v kultivaci české politické kultury a politické integrity.

V Transparency International, protikorupční organizaci, která už 25 let hlídá veřejný zájem v České republice, nekritizujeme politiky proto, abychom někoho „sundali“, jak se říká v politických kuloárech. Záleží nám na tom, aby se česká společnost co nejrychleji posouvala k západním standardům demokracie a právního státu.

Za posledních deset let se Česká republika v Indexu vnímání korupce posunula o sedm bodů na současných 56 ze sta možných. Nechceme čekat dalších deset let, až se dostaneme alespoň na průměr EU (64 bodů) a dalších dvacet, než doženeme premianty žebříčku ze Skandinávie.

Proto budeme všem představitelům veřejné moci i nadále měřit stejným metrem bez ohledu na to, z jakého politického tábora pocházejí nebo kolik milionů hlasů dostali v přímé volbě.