Strany současné vládní koalice slibovaly před volbami takzvanou deagrofertizaci země. Ostatně novelu zákona o střetu zájmů, která by zabránila kumulaci politické, ekonomické a mediální moci koalice zařadila i do programového prohlášení vlády.

V realitě by schválení takové novely znamenalo, že by se Andrej Babiš ani jiný oligarcha nemohl současně dostat do vrcholných veřejných funkcí a zároveň vysávat národní a evropské dotace či veřejné zakázky. Nebo že by politik nemohl vlastnit média a zneužívat je k nerovnému politickému boji, čehož jsme, opět v případě Babiše, byli svědky během nedávné prezidentské volby.

Za rok a půl u moci je ale vláda z tohoto slibu splnila pramálo. Novela zákona o střetu zájmů sice ve Sněmovně leží, ale ani za více než rok nebyla projednávána. Při obstrukcích totiž vládní většina vyměnila téma střetu zájmů za odblokování Sněmovny.

A ani v případě novely zákona o zadávání veřejných zakázek se ošetření střetu zájmů politiků nepodařilo prosadit. Ačkoli vládní Piráti představili úpravu tohoto zákona, poslankyně za ANO Klára Dostálová vyrukovala s protinávrhem. A k velkému překvapení někteří vládní poslanci místo návrhu Pirátů podpořili už na úrovni sněmovního výboru raději návrh Dostálové.

Nakonec se s přijetím novely ve Sněmovně spěchalo, aby Česká republika nedostala pokutu od Evropské komise za nepřijetí normy. Piráti svůj návrh stáhli a ani návrh Babišovy strany-firmy se neprojednával. To ovšem nic nemění na tom, že návrh vycházející z dílny hnutí ANO se očividně snažil ochránit to, aby oligarchové mohli i nadále zastávat vysoké veřejné funkce a zároveň se ucházet o veřejné zakázky. O to překvapivější je fakt, že se k němu přikláněli i vládní politici, kteří slibovali, že přesně této oligarchizaci zamezí.

Pro představu — jen od státních podniků Čepro a Lesy ČR získal za dobu Babišova premiérování jeho Agrofert zakázky ve výši 14 miliard korun. A s novelou přijatou v současné podobě se Babiš může o veřejné zakázky ucházet jako poslanec a případně opět i jako ministr nebo premiér.

Současná vláda slibovala změnu, ale nekoná

Nedávná kontrola zemědělských dotací Nejvyšším kontrolním úřadem přinesla alarmující výsledky. Ukazují, jak zásadně došlo v minulých letech k unesení státu (state capture), jak zásadně byly toky zemědělských dotací přesměrovány ve prospěch velkopodnikatelů v zemědělství a potravinářství. Tedy ve prospěch Agrofertu a Andreje Babiše a dalších agrobaronů, například rodiny Miroslava Tomana, někdejšího ministra zemědělství v Babišově vládě.

Ačkoli podle strategie Ministerstva zemědělství měly zemědělské dotace podpořit hlavně mikropodniky a malé a střední firmy, v realitě čerpaly v letech 2018—2021 veřejné peníze hlavně velké podniky až se stamilionovými zisky.

V rámci zemědělských dotací měli přitom největší hráči svůj vlastní dotační program určený výhradně pro velké zpracovatelské firmy. Pouze pro malé subjekty ministerstvo žádný národní dotační program nepřipravilo. U evropských dotací pak byly nastaveny podmínky tak, že malé a střední firmy byly schopny získat pouze čtvrtinu investičních operací.

Po tom všem je změna opravdu nutná — a nejen na poli zemědělské dotační politiky. Kam se ztratilo odhodlání demokratických stran zamezit oligarchům v kumulaci politické, ekonomické a mediální moci? Kde je slib voličům vrátit unesený stát z rukou Babiše do rukou občanů?

Lidé volali po navrácení uneseného státu ještě před volbami 2021, aniž by měli v rukou důkazy v podobě dat, která nyní NKÚ v sektoru zemědělských dotací přinesl. A právě nutnost vymanit stát z okovů nenasytného oligarchy bylo téma, na kterém panovala shoda snad mezi všemi voliči ideově pestré pětikoalice.

Jak je tedy možné, že současná vládní většina v této věci stále téměř nic nepodnikla? Jak je možné, že strany pětikoalice nevyužijí sílu 108 hlasů ve Sněmovně a většiny v Senátu a neposunou téma, na kterém se shodnou voliči napříč koalicí? Od zvolení současné vlády do funkce už uplynul rok a půl. A čas dál běží…