Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) v posledních dnech přilákal pozornost médií svým projevem ve Sněmovně, ve kterém varoval před dopady energetické krize nejen na peněženky obyvatel, ale i na demokratický systém země. V několika rozhovorech poté poodhalil, jak o demokracii vlastně přemýšlí.

Podle Blažka žádná demokracie nikdy nepřežila bez fungující ekonomiky. Jistě lze souhlasit s tím, že prosperita demokracii pomáhá posilovat, ale rozhodně ji nezaručí, jak je vidět v řadě zemí s autoritářskými režimy. Spoléhat na to, že stačí spravit ekonomiku a demokracie bude zachráněna, je ve světě paralelních krizí velmi krátkozraké.

Zásadním úkolem vlády, obzvláště v těžké době, je posilovat důvěru v to, že demokratické instituce, a to nejen v podobě kamenných úřadů, ale i ve formě pravidel a norem, odrážejí zájmy společnosti, jsou spravedlivé a transparentní a dokážou nabídnout řešení alespoň nejpalčivějších společenských problémů.

Nezbytnou podmínkou této důvěry je dialog mezi představiteli institucí a občany. Jak si tento dialog pan ministr představuje, naznačuje jeho interpretace událostí kolem nejmenování soudce Novotného do funkce místopředsedy Krajského soudu v Brně či v případě jeho střetu zájmů. Může se zdát, že jde o nepodstatné epizody. Ve skutečnosti však dobře ilustrují Blažkovo pojetí demokracie.

Celý případ podle pana ministra rozvířili Transparency International a investigativní novináři z vydavatelství Economia, když se ptali na důvody nejmenování soudce Aleše Novotného. Jinými slovy, kdyby se hloupě neptali, byl by klid. Toto zdůvodnění je nejen nepřesné, ale i nesmyslné.

Informací, že soudce Novotný nebude jmenován, se jako první chlubil server Česká justice. Dotazy novinářů i Transparency International přišly až po zveřejnění tohoto článku.

Zaštiťují se Havlem, ale praxe je opačná

Zlobit se na novináře a zástupce občanské společnosti kvůli tomu, že se hloupě ptají, je poněkud zvláštní, obzvláště když tak činí vláda, která se ráda zaštiťuje odkazem Václava Havla. Právě prezident Havel demokracii podmiňoval existencí aktivní občanské společnosti. Tedy takové společnosti, která se zajímá o veřejné dění a pokládá zástupcům, jimž svěřila moc, i nepříjemné otázky.

Tato občanská společnost ale pana ministra zřejmě dráždí. Vláda se přece zpovídá parlamentu, nikoli zájmovým sdružením. Když ale pana ministra otravují dotazy novinářů a protikorupční organizace, jak chce zvládnout mnohem palčivější otázky od náměstí plného lidí, kteří zažívají pocit strachu a nejistoty z toho, co přijde? Jak chce udržet jejich důvěru?

Ano, fungující ekonomika je pro demokracii důležitá. Ale schopnost vést s občany dialog a posilovat jejich důvěru odpovídáním na nepříjemné otázky je obzvlášť v těžkých dobách ještě důležitější. Jinak hrozí, že až pan ministr a jeho kolegové z vlády začnou lidem vysvětlovat, jak vyřeší vysoké ceny energií nebo hrozící recesi, už je nikdo nebude poslouchat, natož jim věřit.