↗

Právo podle Pavla Blažka? Ministr spravedlnosti Pavel Blažek soudí, že „problém demokracie je kromě jiného v tom, že tam chybí nějaký vykladač, který by měl autoritu“. Je přesvědčen, že nám nezbývá než „bránit dalšímu pokračování demokratizace“. S. B. Nikritin, Soud lidu (1934).

V zákonem stanovených případech v řízení před soudem jedná a rozhoduje senát sestávající z předsedy senátu a dvou přísedících. Předseda senátu je soudce profesionál, zatímco přísedící jsou takzvanými laickými soudci čili soudci z lidu. Přísedícím může být ustanoven každý občan České republiky, který splňuje zákonem stanovené předpoklady pro výkon této funkce — nemusí přitom mít vysokoškolské právnické vzdělání.

V občanském soudním řízení se účast přísedících do současnosti dochovala pouze před okresními soudy ve věcech pracovních, tedy ve sporech mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Přísedící se nicméně účastní též jednání a rozhodování věcí v řízení trestním.

Dle návrhu Ministerstva spravedlnosti má být úplně zrušena účast přísedících ve věcech pracovních, které má napříště projednávat a rozhodovat samosoudce. Zároveň má být zrušena účast přísedících v trestním řízení před okresním soudem a omezena jejich účast v trestním řízení před krajským soudem.

Po schválení na úrovni vlády byl návrh zákona schválen též Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Dne 2. září 2024 však prezident Pavel poprvé uplatnil své právo veta a návrh vrátil do zpět do Poslanecké sněmovny, aby tak dal poslancům „příležitost přijatý zákon ještě jednou posoudit“.

Prezident uvedl, že „tak důležité změny v soudnictví jako jednom z pilířů demokracie“ by měly být podrobeny širší politické debatě a měly by mít „větší oporu i v hlasech opozice“. Dle Pavla by bylo namístě důkladněji zhodnotit, zda „nestojí za to systém laických přísedících zlepšit než jej tak výrazně omezit“.

Podle dosavadních vyjádření poslanců bude prezidentovo veto v Poslanecké sněmovně pravděpodobně přehlasováno.

Problém leda škrtnout

Návrh má být podle Ministerstva spravedlnosti „reakce na praktické problémy“. Důvodová zpráva k tomu zmiňuje především „administrativní zátěž soudů“, „obvykle nedostatečnou participaci přísedících“, „komplikace spojené se sestavováním soudního senátu“ či „nepřiměřenou délku soudních řízení“.

Nelze se ubránit dojmu, že Ministerstvo spravedlnosti a vláda chtějí účast přísedících rušit obzvláště proto, aby zmíněné „praktické problémy“ nemusely nijak konfrontovat a náležitě se s nimi vypořádávat. Škrtání je při řešení jakéhokoliv problému modus operandi stávající vlády — a lze se oprávněně tázat, zda vůbec tato vláda dokáže řešit problémy i jinak.