Vládní návrh takzvané flexibilní novely zákoníku práce byl ve třetím čtení schválen Poslaneckou sněmovnou a nyní postupuje do Senátu. Pro návrh hlasovali nejen poslanci vládních stran, nýbrž i opoziční poslanci z ANO, stejně jako teď již opoziční pirátští poslanci. Proti návrhu nehlasoval nikdo. Přítomní poslanci SPD se hlasování zdrželi.

Podle důvodové zprávy má novela v reakci na aktuální potřeby moderního trhu práce zvýšit flexibilitu pracovněprávních vztahů. Vláda má za to, že české pracovní právo je „příliš rigidní, a to zejména pokud jde o možnost zaměstnavatele jednostranně rozvázat pracovní poměr“. Tím, že jaksi nepřístojně „garantuje zaměstnancům standardní pracovní podmínky a jistou míru stability zaměstnání“, má stávající zákoník práce — lze-li tu předkladatele vůbec brát vážně — „nepřímo poškozovat samotné zaměstnance“.

Hnutí ANO to vidí stejně jako vláda. Podle poslance Aleše Juchelky je dokonce nutno „pochválit Ministerstvo práce a sociálních věcí, protože ta flexinovela je velmi dobrá“. Hnutí ANO podle něj nemá „žádný problém s žádným z těch bodů“ novely, snad s výjimkou prodlužování zkušebních dob. Poslankyně Alena Schillerová potom uvedla, že novela „přináší spoustu, spoustu dobrých věcí“, pro které hnutí ANO novelu podpoří.

Jak by také hnutí ANO novelu nepodpořilo, když poslanec Andrej Babiš je jedním z největších zaměstnavatelů v České republice. „Já zaměstnávám čtyřicet tisíc lidí! A moje firma, ano, moje firma za dvacet let tady odvedla šedesát miliard na odvodech sociálního a zdravotního pojištění a daních,“ hřímal Babiš po svém způsobu v Poslanecké sněmovně.

Miliardové odvody z ještě miliardovějších zisků! I proto Babiš chápe, že zaměstnanci a jejich pracovní síla „jsou to nejcennější, co podnikatel a zaměstnavatel má“. Babiš má jako velkozaměstnavatel výsostný zájem na nezřízeném trhu práce, aby s pracovní silou zaměstnanců mohl zacházet flexibilněji, tedy bez nepříjemných právních omezení a levněji, a aby tak mohl ze zaměstnanců napříště vyzískat miliard ještě mnohem víc.

Jde-li o Piráty, ti se příprav novely sami účastnili ještě jako vládní strana. Při jednáních v Poslanecké sněmovně pak novelu prosazovala především poslankyně Olga Richterová. Ačkoliv Piráti vzývají pro své účely obraz blížícího se zaslíbeného království dánského s jeho modelem flexikurity, deklarovaným cílem novely je hlavně flexibilita a „méně regulovaný trh práce“. Tuzemský pracovní trh je totiž sužován velikým zlem — tím údajně „velmi ztuhlým pracovním právem“.

Patří se tu připomenout, že Piráti nikdy kategoricky neodmítali ani výpověď bez uvedení důvodu. Naopak, právě Richterová za určitých podmínek výpověď bez uvedení důvodu připouštěla, neboť české pracovní právo podle jejího názoru komplikuje propouštění zaměstnanců. Proto „zaměstnavatelé často hledají nebo vymýšlejí důvody pro výpověď, aby vyhověli zákonu, což je nedůstojné pro obě strany“. Totožná argumentace mimochodem zaznívala od poslanců ODS.

Poslanci SPD se sice hlasování zdrželi, to ovšem více než o čemkoliv jiném svědčí o jejich bezzásadovosti. Přestože se poslanec Tomio Okamura vymezil proti výpovědi bez uvedení důvodu, neopomněl též ceremoniálně přísahat kapitálu: „Jako zaměstnavatel ctím právo majitele, šéfa firmy, vybírat si a zaměstnávat jen toho, koho chci.“ I Okamura tak flexibilní novelu zákoníku práce jistě ocení.

Mezi poslanci je tedy dán konsensus, a to nejen co do východisek, ale i co do prostředků a účelu. Na otázku cui bono — tedy komu bude ku prospěchu ona flexibilizace pracovněprávních vztahů — odpovídají poslanci s entuziasmem: ku prospěchu firem i lidí, zaměstnavatelů i zaměstnanců, kapitálu i práce!