Zaměstnavatel a zaměstnanec spolu mohou při vzniku pracovněprávního vztahu sjednat takzvanou zkušební dobu, a to v maximální délce tří měsíců pro řadové — čili nevedoucí — zaměstnance a v maximální délce šesti měsíců pro vedoucí zaměstnance. Ve zkušební době mohou zaměstnavatel i zaměstnanec pracovněprávní vztah zrušit z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a to i okamžitě. Zaměstnavatel však nesmí k tomuto zrušení přistoupit v prvních čtrnácti kalendářních dnech dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance.

Alespoň v právní teorii se k účelu zkušební doby uvádí, že oba účastníci pracovněprávního vztahu si během ní mají jaksi „vyzkoušet“, jestli vzniklý vztah odpovídá představám, se kterými do něj vstupovali. Zaměstnavatel si ověřuje, že má opravdu zájem zaměstnance a jeho pracovní sílu zaměstnávat, zatímco zaměstnanec má příležitost zjistit, zda mu vyhovují jeho pracovní podmínky u zaměstnavatele.

V Poslanecké sněmovně se nyní projednává vládní návrh takzvané flexibilní novely zákoníku práce. Tento návrh, který vypracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), má s sebou přinést mimo jiné též změny právní úpravy zkušební doby a jejích podmínek.

Flexibilita a úspora pro zaměstnavatele

Podle vládního návrhu má dojít především k prodloužení maximálních délek zkušební doby, a to na čtyři měsíce u řadových zaměstnanců a na osm měsíců u vedoucích zaměstnanců.

Ministerstvo práce a sociálních věcí nikterak nezastírá, že tuto změnu navrhuje přímo na základě objednávky zaměstnavatelů. V materiálech k návrhu totiž uvádí, že „konkrétně prodloužení maximální možné délky zkušební doby je reakcí na požadavky praxe vycházející z návrhů, které MPSV během přípravy novely obdrželo a následně z expertního jednání na úrovni sociálních partnerů, zejm. ze strany zástupců zaměstnavatelů“.

Účelem návrhu má být hlavně zvýšení flexibility pracovněprávních vztahů, což ve své podstatě znamená usnadnění propouštění zaměstnanců. Zároveň má návrh podle MPSV „vést k úspoře nákladů, které by zaměstnavatel jinak musel v budoucnu vynaložit, pokud by chtěl se zaměstnancem pracovní poměr rozvázat ‚standardní‘ cestou“.

Nejistota pro zaměstnance

Flexibilita a úspora pro zaměstnavatele půjde nutně na účet zaměstnanců. Ve svých materiálech MPSV nemůže než připustit, že navrhované prodloužení maximálních délek zkušební doby „svědčí více zaměstnavateli než zaměstnanci“, že pracovní poměr je pro zaměstnance během zkušební doby „značně prekérní“ a že změna mu „přináší podstatně více nejistoty, kdy jeho pracovní poměr může z rozhodnutí zaměstnavatele skončit ze dne na den, aniž by musel zaměstnavatel uvést důvod, který jej k tomu vedl“.

„V kontextu veřejně diskutované výpovědi bez udání důvodu je patrné, že předkladatel hodlá i tímto legislativním záměrem rozšířit možnosti zaměstnavatele propouštět zaměstnance bez uvedení důvodů,“ podotýká proto ve svých připomínkách Českomoravská konfederace odborových svazů.

Nejde přitom jen o nejistotu zaměstnance ohledně trvání jeho pracovněprávního vztahu. Zaměstnanci ve zkušební době jsou často vylučováni z různých benefitů, které jsou poskytovány zaměstnavatelem, zejména benefitů takzvané stabilizační povahy. Zaměstnanci bývají během zkušební doby též omezeni v přístupu k finančním službám (například k hypotékám či půjčkám).

Veřejný ochránce práv ve svém nesouhlasném stanovisku kromě jiného poukázal na to, že v praxi „stejně jako jiné změny zhoršující postavení zaměstnanců obecně dopadá i tato změna hůře na osoby již tak znevýhodněné na trhu práce“.