Vláda navrhuje rozvolnění zákazu dětské práce, a to jako součást takzvané flexibilní novely zákoníku práce. Činí tak navzdory odbornému stanovisku vlastního poradního orgánu, Legislativní rady vlády, podle níž by měl být návrh na rozvolnění zákazu dětské práce z novely zcela vypuštěn. Vláda nedbala ani názoru své zmocněnkyně pro lidská práva, která proti návrhu vystoupila v rámci připomínkového řízení.

Podle stávající právní úpravy platí pro nezletilé mladší patnácti let a pro nezletilé, kteří neukončili povinnou školní docházku, zákaz výkonu takzvané závislé práce v pracovněprávním vztahu, tedy na základě pracovní smlouvy, dohody o provedení práce (DPP) či dohody o pracovní činnosti (DPČ). To znamená, že nezletilí mladší patnácti let závislou práci nesmí vykonávat vůbec a nezletilí od patnácti do osmnácti let smí závislou práci vykonávat jen tehdy, pokud již mají ukončenou povinnou školní docházku.

Flexibilní novela zákoníku práce, kterou připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, má zákaz dětské práce rozvolnit. Podle této novely má být výkon závislé práce nově umožněn též těm nezletilým, kteří neukončili povinnou školní docházku, a to už od čtrnácti let.

Těmto nezletilým má být umožněno konat v období letních prázdnin lehké práce, pokud nebudou škodit jejich zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji. Pro výkon práce těmito nezletilými mají být stanoveny určité zvláštní podmínky: délka týdenní pracovní doby má být omezena na pětatřicet hodin týdně a délka směny by neměla v jednotlivých dnech překročit sedm hodin. K výkonu závislé práce se pak nezletilí budou moci zavázat pouze s písemným souhlasem svého zákonného zástupce.

Legislativní rada vlády s návrhem nesouhlasí

Proti návrhu na rozvolnění zákazu dětské práce se ve svém stanovisku ze dne 8. srpna 2024 vymezila Legislativní rada vlády, která doporučila vládě, aby byl tento návrh z flexibilní novely zákoníku práce zcela vypuštěn.

Odbornému stanovisku Legislativní rady vlády navzdory vláda dne 21. srpna 2024 návrh flexibilní novely zákoníku práce schválila, a to včetně návrhu na rozvolnění zákazu dětské práce. Ze čtrnácti přítomných členů vlády hlasovali pro schválení návrhu všichni. Dne 27. srpna 2024 byl pak návrh předložen k projednání Poslanecké sněmovně.

Stanovisko Legislativní rady vlády je jen doporučující povahy a není pro vládu závazné. Vláda Petra Fialy se ale v Programovém prohlášení vlády České republiky zavázala, že zvýší kvalitu legislativy, a proto se k nové legislativě vždy vyjádří odborníci LRV. Nyní však vláda odborníků nedbá a s jejich závažnými protiargumenty se nikterak nevypořádává.

Každá hodina se počítá

Legislativní rada vlády ve svém stanovisku uvádí, že „výkon práce v pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr v rozsahu až 7 hodin denně a 35 hodin týdně, byť toliko o letních prázdninách, již zasáhne podle Legislativní rady vlády do časového i duševního prostoru dítěte nepřiměřeným způsobem“.

Vláda je však ochotna flexibilizovat rigidní trh práce jen proto, aby se zaměstnavatelům dostalo maximum hodin práce s minimálními náklady. To proto chce Petr Fiala co nejvíce nasytit „hladový“ trh práce, podle všeho i co největším počtem hodin práce dětí. Vždyť každá hodina, po kterou leží kapitál bezpracně ladem, představuje pro zaměstnavatele nenávratně ušlý zisk.

Vláda si očividně nedovede představit lepší způsob, jak by měl být vyplněn časový a duševní prostor dětí než závislou prací pro zaměstnavatele. Bez možnosti výkonu závislé práce by děti dle vlády totiž neměly „přístup k tak podstatnému osvojování si sociálních, pracovních a jiných životních návyků, včetně učení se hodnoty věcí a finanční gramotnosti“.

S tím ovšem nesouhlasí zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. V připomínkovém řízení uvedla, že „děti a mladiství (obzvláště ty pod 15 let) se mají primárně připravovat na svůj budoucí život v rámci vzdělávacího systému, v jehož povinné části se v souladu s právním řádem ostatně nacházejí. Prázdniny by jim pak měly sloužit primárně k odpočinku od vzdělávání, ke sportovním aktivitám či k jiným formám osobnostního rozvoje, jak to předpokládá i Úmluva o právech dítěte“.

Nesnesitelná lehkost prací

Legislativní rada vlády uvádí, že „nedostatečně ošetřeno je pak i vymezení prací, které může dítě konat. Za lehké jsou považovány práce, které jsou řazeny v první kategorii rizikovosti prací, takže se jedná o práce, kde není zjištěn ohrožující vliv na zdraví. Ve své podstatě se však nemusí vůbec jednat o práce snadné.“ Návrh zákona proto dle rady neodpovídá požadavkům a podmínkám vyplývajícím z mezinárodní a unijní právní úpravy.

Patří se zdůraznit, že uvedená první kategorie není žádnou zvláštní „dětskou“ kategorií. Práce v této kategorii jsou běžně vykonávány dospělými, přičemž v obvyklém — neprávním — smyslu slova se nutně vůbec nejedná o lehké práce. To, že pojem „lehké práce“ je pojem zavádějící, nakonec vyplývá i z příkladového výčtu těchto lehkých prací v důvodové zprávě k návrhu zákona. Vláda mezi ně totiž řadí nejen třeba práce v administrativě, ale i práce v doručovatelství, práce v pohostinství a úklidové práce.

Právní předpisy jako práce první kategorie označují „práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví“, to ovšem neznamená, že by tyto práce byly bez jakýchkoliv rizik a bez vlivu na zdraví. Naopak, každá práce má tak či onak vliv na zdraví pracujícího, a to tělesné i duševní. A tento vliv na zdraví může být zásadní i u prací kategorie první.

Vláda a Ministerstvo práce a sociálních věcí se snaží vyvolat neškodnou představu, že má být „mladým lidem“ dána možnost „nechat se zaměstnat během letních prázdnin na brigádě“. Avšak mladými lidmi jsou zde děti a brigáda pak může znamenat nejen práci na DPP či DPČ, nýbrž i takzvaný hlavní pracovní poměr.

Nezkušená a bezbranná pracovní síla

Dle Legislativní rady vlády „umožněním výkonu práce vstupuje dítě do právního vztahu, závazku, přičemž nabývá všech práv a zejména povinností s tím spojeným, včetně odpovědnosti. Lze mít přitom důvodnou obavu, že těchto povinností a odpovědnosti nebude schopno dostát, stejně jako bude obtížně schopno posoudit následky a dopady svého jednání.“

Vláda si toto velmi dobře uvědomuje, když sama v materiálech ke svému návrhu uvádí, že „mladší 15 let nejsou ještě dostatečně rozumově a fyzicky vyspělí, nemají potřebné životní zkušenosti, aby se dokázali účinně bránit nebo vyvarovat případným negativním situacím, kterým budou v souvislosti s výkonem závislé práce vystaveni“. Zdá se tedy, že vláda má v úmyslu na trhu práce vytvořit nabídku nezkušené a bezbranné pracovní síly, která bude vydána napospas zaměstnavatelům. A tato nabídka jistě nalezne své poptávky.

Práce na dluh

Legislativní rada vlády má také za to, že „navrhovaná právní úprava není souladná se současnými trendy v oblasti ochrany nezletilých pro případ vzniku dluhů, kdy v nedávné minulosti došlo k zakotvení právní úpravy omezující odpovědnost za škodu způsobenou nezletilými. Navržená právní úprava oproti tomu umožňuje přenést obecnou odpovědnost podle zákoníku práce i na osoby mladší 15 let“.

Nynější vláda chce ve jménu růstu a modernizace ekonomiky přijímat opatření, která budou „skutečně motivovat k práci“. A co nakonec lépe a udržitelněji motivuje k práci než dluh?

Rodina versus trh

Legislativní rada vlády také upozorňuje, že „ve svých právech a povinnostech budou dotčeni rodiče, nadále bude totiž existovat rodičovská odpovědnost, přitom v rámci výkonu práce ale bude dítě plnit pokyny zaměstnavatele a bude podřízeno jemu, nikoliv zákonnému zástupci“. Dle vládního návrhu je pak sice k výkonu závislé práce dítěte nutný souhlas jeho zákonného zástupce, tento souhlas však nelze vzít zpět — jednou prodal, navždy prodal.

Právě s poukazem na nutnost ochrany práv rodičů a rodiny navrhovala v roce 2012 zpřísnění podmínek výkonu dětské závislé práce vláda Petra Načase. V důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku odmítla tehdy účinnou právní úpravu, která měla původ v minulém režimu — a která byla obdobou naší dnešní úpravy — přičemž uvedla, že účelem této právní úpravy bylo „oslabit soudržnost rodiny a co nejdříve využít pracovní sílu člověka k potřebě totalitního státu a podle jeho potřeb“.

Je tedy účelem vlády, která navenek prosazuje rodinnou politiku, ve skutečnosti oslabit soudržnost rodiny a co nejdříve využít pracovní sílu dětí k potřebě trhu a podle diktátu kapitálu?

Vláda v materiálech k návrhu uvádí, že všechna rizika nové právní úpravy „existují a existovala i u stávající právní úpravy“. Ministr pro legislativu a předseda Legislativní rady vlády Michal Šalomoun už v připomínkách k návrhu zákona pro Ministerstvo práce a sociálních věcí poukazoval také na rizika stávající právní úpravy, ale z toho na rozdíl od Jurečkova ministerstva usoudil, že je „žádoucí ochranu nezletilých spíše posílit a přiblížit jí tak standardu soukromého práva“, neboť i takzvaná „plná ‚pracovněprávní svéprávnost‘ nezletilého staršího 15 let, který dokončil povinnou školní docházku, je s ohledem na standard ochrany nezletilých v českém soukromém právu spíše excesem“.

Šalomoun tehdy marně upozorňoval, že „zásahy do ochrany nezletilých nelze dělat čistě z úrovně Ministerstva práce a sociálních věcí, ale je nezbytná mnohem širší shoda odborníků na soukromé právo, kteří jsou schopni dohlédnout důsledků navrhovaných změn a jejich vzájemné provázanosti s jinými instituty soukromého práva“.

Vláda usiluje o rozvolnění zákazu dětské práce z ideologického přesvědčení. Ministr Marian Jurečka při tiskové konferenci dne 21. srpna 2024 uvedl: „Já osobně jsem bytostně, nejenom jako politik, ale i jako rodič, přesvědčen, že máme umožňovat práci těmto mladistvým.“ Jakákoliv sebeodbornější stanoviska, která jsou v rozporu s takovým bytostným přesvědčením, potom samozřejmě nejsou brána v potaz.

Ideologie vlády — ať už si to vláda uvědomuje či nikoliv — plně odpovídá materiálním zájmům kapitálu. Kapitál závisí na práci, kdy čím více poddajných pracovních sil má ke svému užívání, tím větší je jeho moc a prospěch.

A kapitál je v tomto ohledu povahou opravdový rovnostář, když ve svém výrobním procesu nalezne využití pro pracovní sílu každého — i pro pracovní sílu dětí.