Postoupení pohledávky na výživném posílí obchod s chudobou

Václav Láska, Samuel Týče

Česká republika se od 1. ledna 2026 může zařadit na exkluzivní seznam zemí, které zákonnou úpravou umožní postupování pohledávek na dlužném výživném — v Evropě bude dokonce jediná. Tato úprava ale může přinést více problémů než přínosů.

V případě postoupení pohledávky na výživném nejenže nezletilé dítě nemusí obdržet plnou výši dlužného výživného, ale může být zásadním způsobem ohrožena i schopnost rodiče hradit běžné výživné. Foto Mykola Osmachko

V posledních letech se čas od času v odborných diskusích objevují hlasy, které volají po zlepšení postavení dětí, kterým jeden z rodičů dluží na vyživovací povinnosti. Takový krok je potřeba, neboť bez zapojení advokátů a soudů je vymáhání pohledávek na výživném často nemožné. Ministerstvo spravedlnosti proto přišlo s novelou, která má za cíl zajistit výživné pro nezletilé děti a chránit právě jejich práva, a to prostřednictvím explicitního zakotvení postupování pohledávek na dlužném výživném do českého právního řádu.

Přínos takové úpravy je ale značně diskutabilní a v konečném důsledku může vést ke zhoršení již nyní nedobrého postavení dětí, kterým jeden z rodičů na výživném dluží.

Jak by mělo postupování výživného fungovat

Novela přináší do našeho občanskoprávního kodexu a souvisejících zákonů celou řadu změn. Ostatně nelze mluvit o žádné drobné úpravě — bez důvodové zprávy hovoříme o 27 stranách, s důvodovou zprávou o 212 stranách textu. Mezi důležité novinky patří mimo jiné zakotvení smluveného rozvodu manželství, jež má rozvádějícím se manželů pomoci od nadměrné byrokracie, ale také zakotvení zákazu fyzických trestů na dětech. My se ale budeme věnovat více třaskavé změně, na níž má řada odborníků rozdílný názor.

Nutno zmínit, že postupování pohledávek na výživném nemá být tak jednoduché jako u pohledávek běžných. Zákonodárce zakotvil tři základní podmínky, jejichž kumulativní splnění je základním předpokladem postoupení dlužného výživného. Kromě toho, že pohledávka musí být splatná, musí být výživné též schválené soudem a převod musí být proveden za úplatu uskutečněnou bezhotovostním převodem.

Postoupení by mělo probíhat zpravidla ve výši alespoň sta procent jistiny dluhu. Nebude-li tomu tak, bude muset postoupení pohledávky nejprve schválit soud. Ten bude posuzovat zejména adekvátnost požadavku, a to s ohledem na požadavek ochrany práv nezletilého.

Dalším zpřísňujícím prvkem v případě postupování výživného je skutečnost, že k samotnému postoupení pohledávky nemůže dojít, dokud není splacena úplata za její postoupení — tedy dokud nebudou peníze na účtu rodiče nebo dítěte, nebude postoupení účinné.

Postupitel (tj. dítě „prodávající“ pohledávku) nebude dále odpovědný za dobytnost pohledávky a v případě nezletilého dítěte ani za jakoukoliv nedbalost postupníka při postupování pohledávky — zde můžeme spatřovat rozdíl oproti běžnému postoupení, kde je vymanění se z odpovědnosti za nedobytnost či nejistotu pohledávky možné pouze při hrubé nedbalosti. Toto postavení bude platit ovšem pouze pro prvního postupitele, nikoliv pak při dalším postupování pohledávek.

Je tato úprava správným krokem?

Právě ochranný prvek v podobě povinného využití bezhotovostního převodu úplaty má být podle mnohých vyjádření ministryně spravedlnosti dostatečnou garancí proti zneužívání tohoto institutu obchodníky s chudobou. Jenže způsobů, jak lze tuto podmínku obejít tak, aby skutečná úplata byla nižší než sto procent jistiny, avšak na papíře bylo vše v pořádku, existuje celá řada.

Bude-li chtít obchodník s chudobou postupovat opatrněji, může například nabídnout právní služby spočívající ve vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávky, které ale budou za nesmyslně vysoké částky. V horším případě bude nabídnuto postoupení pohledávky rodině ve velice těžké finanční situaci pouze za předpokladu, že určitá část bude v hotovosti vrácena bez jakéhokoliv protiplnění zpět.

Je zřejmé, že rodič v tíživé finanční situaci, ovlivněný pocity bezmoci a nátlaku, neuvidí jinou možnost a postoupení i za takto nevýhodných podmínek připustí. K těmto praktikám se pravděpodobně mnoho obchodníků s chudobou uchýlí, a to i přes to, že jim jako postupníkům náleží úrok z dlužného výživného, jehož výše je značně výraznější než u úroků běžných.

Problematické ale nemusí být pouze samotné postoupení a výše úplaty, kterou za něj dítě obdrží. Fakt, že se zákonodárce odmítl zamyslet nad tím, na koho vlastně bude možné pohledávku postoupit, může být extrémně nebezpečný pro uvrhování dlužníka do dluhové pasti.

Byť má postupník právo na vyšší úroky z této pohledávky, lze předpokládat, že obchodníkovi s chudobou nebudou pouhé úroky stačit a svoji pohledávku bude uměle navyšovat o další náklady. Tu přidá smluvní pokutu, tam zase navýší pohledávku o náklady na exekuci. Celkový finanční obnos, který bude muset dlužník zaplatit, tak může být až násobně vyšší než původně dlužné výživné. Přidejme k tomu drsné taktiky takzvaných vymahačů dluhů a je zřejmé, že takové pohledávky bude dlužník upřednostňovat před běžným výživným, které dluží „jen“ svému dítěti.

Nejenže tak nezletilé dítě nemusí obdržet plnou výši dlužného výživného, do budoucna může být zásadním způsobem ohrožena schopnost rodiče hradit i běžné výživné. Všichni zúčastnění se tak dostanou do začarovaného kruhu pravidelného postupování pohledávek, jejich vymáhání, které může skončit exekucí a neschopností dlužníka splnit další a další závazky.

Dlužník na pomyslném konci tohoto začarovaného kruhu pravděpodobně skončí v dluhové pasti, ze které se bude velice těžko dostávat, a nezletilý bude na běžné výživné marně čekat dál. Nezbude mu opět nic jiného, než žádat stát o náhradní výživné nebo pohledávku postoupit dalšímu subjektu.

Může být novela zlepšena?

K takto zásadním změnám týkajících se nezletilých by měla být vedena řádná diskuse mezi odborníky, která se však neuskutečnila. Je tedy namístě, aby tato diskuse nastala alespoň nyní, po schválení zmiňované novely, a odhalily se všechny její slabiny. Existuje řada variant legislativních změn, které mohou upravit nyní schválené znění.

Nejmenším zásahem, který zachovává princip postoupení výživného, je omezení subjektů, na které může být pohledávka postoupena. Nejvhodnější se jeví bankovní instituce, jejichž regulace zajišťuje vysokou důvěryhodnost a snižuje riziko obcházení zákona. Zvýšení úroku u těchto pohledávek navíc může banky motivovat k účasti v těchto vztazích.

Ať už bude navržená úprava jakákoliv, stát by se nepochybně měl zajímat o osobu postupníka a zajištění schopnosti dlužníka hradit další výživné. Je na zákonodárcích, aby se co nejdříve otevřela odborná debata na toto téma a aby se případná změna této novely stihla co nejdříve.