Ideálem lidí po celém světě je mít alespoň dvě děti. Realita je ale jiná: mají jich méně, než by si přáli. Ukazuje to nová zpráva o stavu světové populace z roku 2025 zpracovaná Populačním fondem OSN (UNFPA). Ta vychází z průzkumu mezi více než 14 000 dospělými muži a ženami ve čtrnácti zemích, představujících více než 37 procent světové populace — zastoupeny jsou tu i evropské země jako Švédsko, Maďarsko či Itálie. A ačkoliv se zpráva nezaměřovala přímo na Českou republiku, trendy jsou podobné i u nás: skutečnou krizí není nízká porodnost sama o sobě, ale bariéry, které lidem brání v rozhodnutí být rodiči.

Studie zároveň upozorňuje, že způsob, jakým se o porodnosti mluví, často znesnadňuje pochopení samotného rozhodování o rodičovství. Populační politiky bývají obvykle označovány jako „pronatalitní“ — tedy takové, jejichž cílem je podporovat vyšší porodnost, a to buď prostřednictvím finančních pobídek, jako je porodné či daňové úlevy pro rodiny, nebo naopak restriktivními opatřeními, k nimž patří například omezení přístupu k antikoncepci či interrupcím.

Takový pohled je ale příliš zjednodušený: redukuje porodnost na krátkodobý problém, který lze vyřešit několika málo nástroji, a zároveň zkresluje skutečnou podstatu politik. Rozhodnutí mít děti má totiž pro konkrétní jednotlivce mnohem širší dopady — od pracovního uplatnění přes jejich bytovou situaci až po dlouhodobou ekonomickou stabilitu celé rodiny. Jinak řečeno, mít děti není krátkodobé rozhodnutí, ale zásadní životní krok, který ovlivňuje všechny dimenze lidského života.

Politikové míní, člověk mění

I v oblastech, které tradičně spadají pod pronatalitní politiku, nejsou často reálné dopady takové, jaké by stát očekával, protože politické kroky narážejí na životní volby skutečných lidí. Typickým příkladem je nastavení přístupu a kvality reprodukční péče. Na základě odborné literatury studie konstatuje, že omezení přístupu k bezpečným interrupcím vede k nárůstu nelegálních potratů s rizikem neplodnosti a — jak ukazují data z USA z let 2022 a 2023 — také k vyššímu počtu sterilizací. V případě nuceného zákazu potratů totiž ženy vnímají těhotenství jako ohrožující situaci a raději se rozhodnou do tohoto rizika nevstupovat, zejména pokud už jedno dítě mají.

Významnou roli hraje i kvalita samotné péče. Výzkumy citované ve zprávě ukazují, že ženy, které zažily porodnické násilí nebo zákroky provedené bez jejich souhlasu, mají menší ochotu mít další děti. Paternalistický přístup v porodnictví tak zásadně ovlivňuje rozhodování, zda děti mít či nemít.

Ačkoliv nemáme přesná data o České republice, je v tomto ohledu je vhodné připomenout výzkum, který ukazuje, že znevažování, ponižování rodičky a zákroky bez souhlasu jsou hlavní motivací, proč české ženy raději rodí doma. Jak zpráva OSN zdůrazňuje, tvůrci politik by proto neměli lidi přímo tlačit k určitému počtu dětí, ale navrhovat opatření vycházející z jejich skutečných preferencí a potřeb.

Studie UNFPA také upozorňuje na výraznou propast mezi ideálním a skutečným počtem dětí. Napříč sledovanými zeměmi lidé nejčastěji uváděli, že by chtěli mít dvě děti. Realita je ale odlišná: dvě děti se podařilo mít jen zhruba třetině respondentů starších padesáti let.