Národní institut SYRI na konci loňského roku spustil rozsáhlé šetření, výjimečné nejen svým rozsahem, ale také tím, že mladé lidi zpovídali především mladí výzkumníci. Celkem jsme provedli téměř sedmdesát rozhovorů, což představuje poměrně velký výzkumný vzorek. Snažili jsme se vyhnout principu „o nás bez nás“. Nyní můžeme začít představovat první výsledky.

Z výzkumu vyplynulo, že mladé lidi trápí především ekologické problémy, dále zmiňují obtíže s materiálním zajištěním a krizi bydlení. Svou budoucnost vnímají jako nejistou a obávají se, že nedosáhnou životní úrovně generace svých rodičů. Zároveň pociťují silná společenská očekávání a tlak na výkon.

Protože řada problémů začíná už ve škole, zajímalo nás, jak mladí lidé vnímají vzdělávací instituce. Škola je pro ně institucí, které důvěřují a považují ji za důležitou při řešení řady společenských problémů. To je překvapivé, protože často panuje představa, že mladí lidé instituci školy nedoceňují.

Vzdělání pokládají za velmi důležité, i když z různých důvodů — od vyhlídky na dobře placenou práci až po naději, že právě vzdělávání je zárukou udržení demokracie. Zjednodušeně řečeno, škola má pro ně mnoho tváří. Je zároveň nenáviděná i milovaná, nezbytná i neužitečná. Pro některé je příležitostí k rozvoji, pro jiné zdrojem nudy.

Z našeho výzkumu rovněž vyplynulo, že by mladí lidé uvítali více praktických znalostí, zejména v oblasti finanční gramotnosti a péče o duševní zdraví. Přáli by si také, aby škola poskytovala větší prostor pro kritické myšlení, autentický dialog a společnou snahu porozumět současnému světu.

Zajímalo nás také, zda jsou mladí lidé ochotni se současným stavem společnosti něco dělat. Zjistili jsme, že o angažovanost zájem mají — nikoliv však primárně v politice, která má pro ně negativní nádech. To odráží způsob, jakým politika funguje, a tedy i odpovědnost starších generací.

Mladé spíše přitahuje budování komunit, které podle nich mohou mít větší dopad na společnost v jejich okolí. Důležitá je pro ně rovněž podpora menšin a rovnosti. Snaží se přispět k řešení ekologických problémů, prosazovat práva menšin a LGBT+ komunity či šířit osvětu v těchto oblastech. Bariérou jsou pro ně často nezájem starších generací, nedostatek času nebo materiální nejistota.

Angažovanost mladých lidí může mít dvě podoby: jednak ovlivňování blízkého okolí prostřednictvím debat a diskusí, jednak účast nebo budování komunit s širším společenským dosahem. Tyto komunity vznikají v rámci iniciativ, sdružení či neformálních skupin s jasnou hodnotovou orientací.

Ještě jednou chci zdůraznit, jak důležitá je politická participace mladých lidí. To je téma, o němž jsme nedávno intenzivně diskutovali na konferenci v Senátu, kde jsme prezentovali první výsledky našeho výzkumu. V politice je stále málo mladých, zvláště mezi poslanci, a je potřeba hledat příčiny, proč tomu tak je.

Ve veřejném prostoru přitom panuje řada mýtů. Jedním z nich je tvrzení, že se mladí nezajímají o politiku a nechodí k volbám. Přitom loni volební účast ve věkové skupině 18—29 let poprvé vyrovnala nebo i mírně překonala celostátní průměr. Také neplatí tvrzení, že mladí lidé volí protestně nebo antisystémově, protože většina podporuje demokratické a liberálně orientované strany. Mladí mají dokonce k demokracii nejpozitivnější vztah ze všech skupin, ale zároveň je mezi nimi i nejvíce pochybujících. Dvě třetiny z respondentů cítí, že jejich generace není v politice zastoupena.

Mladí lidé si tedy na jedné straně uvědomují vliv politiky na společnost, na straně druhé se jí spíše vyhýbají. Mimo jiné proto, že politika pro mnohé z nich nese negativní konotace. Vnímají ale také praktické bariéry — vstup do politiky vyžaduje specifické schopnosti, podporu okolí a určité znalosti. V tomto směru je důležitá podpora spolkové činnosti, osvěta o fungování politického systému ve školách a možnost angažovat se například ve školních či městských parlamentech.

Pokud tedy chceme mladé lidi více zapojit, musí střední a starší generace začít u sebe a změnit způsob uvažování. Dlouhodobě se totiž o mladých mluví bez nich. Mladí lidé musí být rovnoprávnými partnery v diskusi o budoucnosti, která se jich týká. Jinak se nic nezmění.