„Mladým lidem se tu občas dělá špatně.“ České děti se bojí školy jako nikde v EU
Vojtěch Petrů, Fatima RahimiV českých školách propukla vážná krize duševního zdraví žáků a studentů. Na vině jsou i externí faktory. Ale české školy bohužel problémy častěji prohlubují namísto toho, aby je pomáhaly řešit. Naštěstí pomoc lze nalézt i mimo ně.
Čtyřicet procent žáků devátých tříd vykazuje známky střední až těžké deprese a takřka třicet procent má problém s úzkostmi. Ukázal to loňský výzkum Národního monitoringu duševního zdraví, přičemž výsledky překvapily i mnohé odborníky. Vyšlo z něj totiž, že dětská populace je psychicky zatížená podstatně více, než se předpokládalo.
Citovaný výzkum přitáhl pozornost veřejnosti k duševnímu zdraví dětí a dospívajících, stimulovanému jak každodenností vzdělávacího systému, v němž žáci tráví většinu času, tak moderními fenomény, jako jsou stále běžnější závislosti na sociálních sítích nebo dlouhé covidové lockdowny. V obdobném britském šetření se výzkumníci zabývali celkovou spokojeností dětí se svým životem. I tam se ukázalo, že jejich spokojenost v posledních deseti letech klesá napříč různými sférami života, nejvíce nespokojení jsou právě se školou.
Nicméně český problém je zřejmě ještě hlubší. Podle šetření České školní inspekce žáci v České republice chodí do školy v porovnání se svými vrstevníky z ostatních zemí Evropské unie vůbec nejméně rádi.
Data tak ukazují, že školám se ve zcela nedostatečném množství případů daří vytvořit příjemné, bezpečné a respektující prostředí pro svoje žáky a studenty, v němž by rádi trávili čas. Potvrzují to i výpovědi současných i bývalých absolventů středních i základních škol, s nimiž reportéři Deníku Referendum hovořili.
To je vlastně nejhorší zpráva ze všech.
A protože je všechno spojené, krize dospěláků se propíše i na děti.
Na konci 70.tých a v 80. letech jsme jako děti do školy chodili rádi. Ne že by se šikana vůbec nevyskytovala, ale byla vzácná. A taky byl svět pro děti o moc víc bezpečný, než je dnes.