Inkluze a kurikulum: české školství mezi ambicemi a polovičatou realitou

Ivana Maxová

Současná vláda přišla s cennými změnami v kurikulární reformě a oblasti inkluze. Pro realizaci pozitivních idejí ale nevytvořila jednoznačné a funkční nástroje. Převážila snaha šetřit finance i obava z kontroverzí ve společnosti.

Je třeba velmi ocenit vládou schválený program Bezpečné dětství: Cesta k prevenci násilí ve společnosti, který má systémově posílit péči o děti a jejich duševní zdraví. Foto PxHere

Mezi klíčové priority této vlády při jejím nástupu patřilo vzdělávání. Očekávání byla vysoká, české školství volá po stabilitě, dlouhodobých investicích a jasné vizi. Mezi mnohé oblasti, které je třeba řešit, patří inkluzivní vzdělávání a revize kurikula. V těchto zásadních otázkách zůstala vláda spíše na půl cesty.

Základní myšlenka inkluzivního vzdělávání — umožnit dětem s handicapy nebo se sociálním znevýhodněním navštěvovat běžné školy — byla a je správná. Není to jen otázka individuální spravedlnosti, ale i investice do budoucnosti celé společnosti.

Děti, které rostou společně, si osvojují respekt k odlišnostem, učí se spolupracovat a rozvíjejí empatii — dovednosti dnes stejně důležité jako znalosti. Pro samotné žáky s potřebou podpory znamená inkluze šanci na sebevědomí a rovné životní příležitosti, zatímco jejich spolužáci se učí žít v reálném světě plném rozmanitosti.

Společnost jako celek z inkluze také těží: je soudržnější, spravedlivější a v dlouhodobém horizontu také ekonomicky silnější. Každé dítě, kterému se dostane kvalitního vzdělání, má šanci stát se aktivním přispěvatelem, nikoli outsiderem závislým na systému.

×