Do vlády Petra Fialy vkládalo nemálo intelektuálů naději, že s vysokoškolským profesorem a bývalým ministrem školství v čele se konečně resortu vzdělávání dostane odpovídající pozornost. Vláda si — tak jako vlády předchozí — vepsala do programového prohlášení, že vzdělávání bude patřit k „naprostým prioritám“.

První zádrhel ale nastal v politickém vedení resortu. Instalovaný ministr školství Petr Gazdík deklaroval kontinuitu s předchozím vedením a hlásil se k všeobecně uznávané Strategii 2030+, sestavené jeho předchůdcem Robertem Plagou. Bohužel v ministerském křesle vydržel kvůli kauze Dozimetr jen půl roku. Jeho nástupce, právník Vladimír Balaš byl po deseti měsících ve funkci nucen rezignovat ze zdravotních důvodů. Rošádou ve vládě se do čela resortu školství postavil dosavadní ministr pro evropské záležitosti a dřívější rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Zatímco předchozí ministři přísahali na kontinuitu a na přijatou vládní strategii, ministr Bek začal velmi dynamicky chrlit své vlastní nápady. Resort to na chvíli paralyzovalo, ale postupně se přece jen aparát přiklonil ke kontinuální práci. Na nátlak odborné veřejnosti ministr Bek ustavil implementační výbor vládní Strategie 2030+ a pověřil konkrétní vedoucí pracovníky jejím naplňováním.

Fatální nedostatek financí

Nejvíce očekávání voličů vyvolal slib, že do vzdělávání bude směřovat dost peněz. Mělo jít alespoň o průměrnou výši podílu na HDP, jako na vzdělávání vydávají ostatní vyspělé země OECD. Nastal ale pravý opak. Od nástupu vlády Petra Fialy v roce 2022 české výdaje do vzdělávání v poměru k HDP rychle klesaly.

Ministr Bek nedokázal vyjednat žádoucí navýšení, které by sanovalo vysokou inflaci, natož dokázalo způsobit významnější kvalitativní změnu. Často se o to ani nesnažil. V mnoha mediálních debatách vystupoval spíše jako ministr financí než bojovník za svůj resort a ten, kdo přesvědčuje vládu o důležitosti investic do vzdělávání.

Zákonem stanovená výše platů pedagogických pracovníků, jež měla odpovídat minimálně 130 procentům průměrné mzdy ve státě, nebyla nikdy v praxi dosažena, dokonce v čase procentuálně klesala. Ministr Bek nedávno v jednom z rozhovorů přiznal, že slib 130 procent byl nerealistický a on ho nedokázal naplnit.

Namísto toho stát zvolil morálně devastující strategii založenou na kombinaci pštrosí politiky, salámové metody a informační mlhy. Nejprve bylo vysvětleno, že slib se netýká všech pedagogických pracovníků, ale jen učitelů. Pak že se jim 130 procent nebude počítat z aktuální průměrné mzdy, ale o rok starší. V době vysoké inflace to mělo významnou váhu.

Ještě větší vliv měl fakt, že kolem šestnácti procent prostředků tvořila nadtarifní složka, z níž namísto odměn učitelům museli ředitelé škol dorovnávat platy nepedagogických pracovníků, protože ani tato vláda nedokázala odbourat skandální praxi, kdy platové tabulky nepedagogů jsou částečně pod úrovní minimální mzdy. Pro představu: začínající uklízečka bez praxe má stanoveno za plný úvazek 13,5 tisíce, minimální mzda je 20 800 Kč.

Zatímco tedy závazek z programového prohlášení o platu učitele ve výši 130 procent průměrné mzdy zůstává jednoznačně nesplněný, s plněním dalších slibů to již vypadá lépe.

Hodně se odpracovalo v oblasti podpory pedagogických pracovníků. Byly legislativně ukotveny pozice provázejících a uvádějících učitelů. Byl vytvořen a fakultami přijat kompetenční rámec absolventa učitelství, tedy jasně definovaný závazný moderní standard, který popisuje, jaké učitele mají vysoké školy připravovat.

Významné novely posledního roku

Mnoho změn se událo prostřednictvím velkých novel školského zákona až nyní v roce 2025: byly ukotveny podpůrné pedagogické pozice školních psychologů, speciálních pedagogů a nově i pedagogů sociálních, a to včetně zajištění financování. Tyto role jsou ve škole velmi důležité, pomáhají především dětem s větším handicapem nebo problémem a v důsledku snižují nerovnosti a zlepšují i sociální práci školy.

V nebývalé shodě koalice s opozicí byla poslaneckou iniciativou přijata i novela zásadně omezující možnost odkladů povinné školní docházky. Snahou je snížit alarmující výši více než 20 procent dětí, které dostanou odklad. Ve většině zemí jde přitom o zcela výjimečný institut nepřesahující četnost pěti procent. Cílem je nechat dozrát děti až ve škole a učení více přizpůsobit jejich potřebám,

Úspěšnost zavádění těchto změn bude přímo úměrná metodické podpoře učitelů, ale principiálně jde určitě o krok správným směrem. Za velký úspěch a naději považuji i uzákonění principu tzv. indexového financování, které stát již dříve vyzkoušel v praxi. Jde o důležitou změnu ve způsobu uvažování: čím horší má škola podmínky, tím více dostane peněz, aby si mohla zaplatit více podpůrných pozic a dalších nástrojů ke kompenzaci své obtížné situace.

Mateřské školy dopadly nejhůř

Veškeré změny, realizované ve školské politice za vlády Petra Fialy, braly nejmenší zřetel na mateřské školy, které jsou přitom zcela klíčovým prvkem odstraňování nerovností dětí z rodiny a prvkem včasné diagnostiky.

Nadále zůstala opomíjena potřeba vzdělávání ředitelek mateřských škol, především ale mateřské školy vypadly ze zajištěných pozic podpůrných pedagogických pracovníků, čímž se nerovnováha oproti základním školám bude dále navyšovat.

V oblasti vzdělávacích programů se vládě podařilo zrevidovat oblast předškolního a základního vzdělávání, bohužel ale s velkým časovým skluzem. Navíc samotný rámcový vzdělávací program je sám o sobě jen prázdným dokumentem, o jehož naplnění bude rozhodovat implementace a kvalita podpory školám.

Střední školství ještě na velkou reformu čeká

Podařilo se zdigitalizovat přihlášky na střední školy — konečně, v roce 2024! — avšak celý systém přijímacího řízení a maturit se skoro nezměnil. Na reformu, mimo jiné i ve spojení s inovací celé oborové soustavy středních škol a navýšení podílu všeobecných oborů, se teprve čeká. Zatím se objevily jen dílčí změny: tři přihlášky místo dvou nebo profilová maturitní práce a snaha o rozšíření lyceí.

Uplynulé čtyři roky přinesly řadu dílčích konkrétních posunů a kroků. Velmi úspěšně se podařilo naplnit například slib, že se podaří aktualizovat výuku IT, zlepšit digitální dovednosti učitelů i žáků a školy vybavit potřebnou technikou. Výuka digitálních gramotností byla v rámci revize kurikula základních škol rozprostřena napříč předměty, školy byly z prostředků Evropské unie vybaveny potřebnou technikou a mají možnost čerpat metodickou podporu, včetně služeb tzv. IT guru v každém kraji.

Dílčích pozitivních kroků je tedy řada. Kde však vláda bohužel fatálně selhala, je klíčová oblast financí, která má vliv na vše ostatní. Nesplněné sliby o platech pedagogů působí demotivačně a posilují stále hrozivější nedostatek kvalifikovaných učitelů. Obávám se, že nás do budoucna čeká kardinální otázka: kdo vůbec bude učit naše děti?

EDUin vydal 21. 8. 2025 detailní analýzu plnění programového prohlášení vlády v oblasti vzdělávání, která je dostupná zde.