Český vzdělávací systém zaručuje bezplatné základní vzdělání. Přesto některé veřejné školy ve spolupráci se spolkem Svět vzdělání vybírají od rodičů „školné“ za údajně nadstandardní výuku. Tato praxe je nejen eticky problematická, ale i protiústavní.

Byznysový model maskovaný za neziskový spolek začal komunální politik ODS Tomáš Blumenstein v Prostějově, odkud také pocházím. Od samého začátku jej pokládám za nezákonný. V lokálních médiích vycházely nekritické články o tom, jak je skvělé, že se konečně školy věnují nadaným dětem. V jednom případě se následně zjistilo, že autorka článku pracuje pro Blumensteinův spolek, a regionální Deník s ní následně ukončil spolupráci. Na absurdnost systému později upozornil třeba novinář Jan Novotný.

Nyní nastal zlom. Jak uvedly Novinky.cz, nezákonnost systému konstatovala v případě několika škol i Česká školní inspekce. Po letech fungování tohoto byznysu na hraně zákona se příslušný úřad odvážil říct nahlas to, co bylo zřejmé od začátku: na veřejných základních školách se vybírá školné, jen se tomu říká jinak. Je to spíš potvrzení toho, co je patrné už roky — že jde o sofistikovaný způsob, jak obejít ústavní princip bezplatného základního vzdělávání a vytvořit elitní třídy pro děti movitějších rodičů.

Jak funguje byznys model Světa vzdělání

Mechanismus je rafinovaný v jeho zdánlivé jednoduchosti. Spolek Svět vzdělání uzavře se školou „smlouvu o vzájemné spolupráci na vzdělávání a podpoře žáků“. V této smlouvě si strany ujednají, že spolek zajistí „realizaci vzdělávacích seminářů“, škola mu bezplatně poskytne prostory a — to je klíčové — škola je povinna se spolkem konzultovat tvorbu rozvrhů i volbu pedagogů pro třídy, nad nimiž spolek „převzal patronát".

Už samotná formulace „převzetí patronátu“ nad třídou veřejné školy by měla být varovným signálem. Co to znamená, když soukromý subjekt převezme patronát nad částí veřejné instituce? V praxi to znamená, že spolek fakticky řídí výuku v těchto třídách, rozhoduje o metodách, učitelích i obsahu vzdělávání.

Paralelně s tím spolek vstupuje do smluvního vztahu s rodiči žáků. Ti platí měsíční úplatu kolem 2 000 až 3 000 korun (výše se liší na jednotlivých školách), kterou spolek v komunikaci s rodiči bez ostychu nazývá školným, jak jsem se mohl přesvědčit, když jsem jednou předstíral zájem o „službu“ spolku.

Kroužek, který kroužkem není

Oficiální obhajoba celého systému spočívá v tvrzení, že nejde o školné, ale o platbu za zájmový kroužek. Děti prý dostávají jen něco navíc — další hodiny angličtiny, osobního rozvoje, logiky a programování. Jenže realita je jiná.

Děti v těchto třídách nemají jen nějaké hodiny navíc. Mají kvalitativně jinou výuku. Matematika se učí progresivní Hejného metodou, část výuky probíhá v půlených třídách s menším počtem žáků, spolek ovlivňuje výběr učitelů i učebnic. To už není kroužek navíc, to je jiná kvalita standardní výuky.

Představte si analogicky jako kdyby nemocnice nabízela „klub zdraví“, za který byste platili tisícovku měsíčně, a díky tomu byste měli lepší lékaře, modernější léčebné postupy a přednostní péči. Pořád byste byli v té samé nemocnici, jen byste dostávali lepší péči než ti, kdo si kroužek nekoupili. Absurdní? Samozřejmě. Ale přesně to se děje ve dvaadvaceti základních školách.

Veřejné náklady, soukromé zisky

Ekonomický model celého projektu je učebnicovým příkladem privatizace zisků a socializace nákladů. Veřejný sektor platí učitele, škola poskytuje prostory, topení, elektřinu, úklid. Všechny tyto náklady neseme my všichni jako daňoví poplatníci. Výnosy ze „školného“ ovšem končí u Blumensteinova spolku, který ročně inkasuje miliony korun za to, že parazituje na veřejném školství.

Možná nejznepokojivější na celém případu je, jak dlouho mohl tento systém nerušeně fungovat. Dvacet dva ředitelů veřejných škol tento model aktivně podporuje a účastní se ho a nepřipadá jim to zvláštní.

Že v čele spolku stojí regionální politik ODS, asi není náhoda. Politické konexe očividně pomáhají nejen při budování takového byznysu, ale i při jeho ochraně před kontrolními mechanismy. Strana, která se ohání tržními principy a efektivitou, podporuje model, kde soukromý subjekt profituje z veřejných zdrojů bez reálné přidané hodnoty.

Ústavní problém dvourychlostního školství

Článek 33 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod stanoví jasně: „Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách.“ Důležitý je také článek 11 odst. 5 Listiny, který stanoví, že „daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona“. Povinné platby rodičů za vzdělávání ve veřejné základní škole, byť zprostředkované přes třetí subjekt, nemají žádnou oporu v zákoně.

Když ale ve stejné škole, financované ze stejných veřejných peněz, mají některé děti kvalitnější výuku jen proto, že jejich rodiče platí soukromému spolku, je tento princip flagrantně porušován. Vytváří se systém, kde kvalita vzdělání přímo závisí na platební schopnosti rodičů.

To je přesně ten typ nerovnosti, kterému mělo bezplatné veřejné školství zabránit. Mělo zajistit, aby každé dítě, bez ohledu na ekonomickou situaci své rodiny, mělo přístup ke kvalitnímu vzdělání. Model Světa vzdělání tento princip obrací naruby.

Pokud model Světa vzdělání projde, otevře to dveře dalším „vzdělávacím podnikatelům“. Proč by se omezovali na nadané děti? Můžeme mít třídy s rozšířenou výukou sportu (za příplatek), třídy s důrazem na umění (za příplatek), třídy s rodilými mluvčími cizích jazyků (za příplatek). Během pár let bychom měli veřejné školy, kde by kvalita vzdělání odpovídala tomu, kolik si můžete dovolit připlácet různým externím subjektům.

Cesta k nápravě

Konstatování České školní inspekce, že model je nezákonný, je dobrý první krok. Ale nestačí. Otázkou zůstává, jak budou příslušné orgány reagovat. Budou zřizovatelé škol požadovat ukončení této spolupráce? Zasáhne ministerstvo školství? A jak se zachovají rodiče, kteří do tohoto systému již investovali?

Školy by měly ukončit spolupráci se spolkem Svět vzdělání a zajistit, aby se moderní výukové metody s důrazem na rozvoj klíčových kompetencí rozšířily do všech tříd, bez ohledu na platební schopnost rodičů. Je potřeba okamžitě zastavit vybírání „školného“ ve všech zapojených školách. Pokud je model nezákonný, musí skončit, ne se kosmeticky upravit.

V době, kdy se intenzivně debatuje o kvalitě českého vzdělávacího systému a jeho schopnosti připravit děti na výzvy 21. století, by mělo být naší prioritou zlepšení podmínek pro všechny žáky, nikoli vytváření elitních ostrůvků dostupných jen některým.

Veřejné školství by mělo zůstat skutečně veřejné — dostupné všem dětem bez ohledu na ekonomické možnosti jejich rodičů. To je jeden ze základních principů demokratické společnosti, který bychom neměli opouštět ve jménu „nadstandardu" pro vyvolené.

Ministerstvo školství, zřizovatelé škol i samotné školy by měli urychleně jednat a zajistit, aby vzdělávání v České republice opět odpovídalo ústavnímu pořádku. Zároveň by měli hledat cesty, jak zvyšovat kvalitu výuky pro všechny žáky, nikoli jen pro ty, jejichž rodiče si mohou dovolit platit měsíční „školné“.

Bezplatné základní vzdělání není luxus, ale ústavně garantované právo. Je načase, abychom toto právo znovu začali brát vážně.