Pedagožka Loňková: Mírou dobrého školství jsou spokojené děti. Senát to nechápe
Vojtěch Petrů, Fatima RahimiS držitelkou ceny Global Teachers Prize jsme hovořili o diskutované školské novele, o omezení odkladů a zavádění slovního hodnocení dětí. A také o tom, co o přístupu politické reprezentace ke školství vypovídá průběh jednání v Senátu.
Senátoři v minulém týdnu sněmovně s pozměňovacími návrhy vrátili novelu školského zákona, která měla mimo jiné za cíl snížit počet odkladů školní docházky a zrušit možnost opakovat první ročník. Současně v prvních dvou ročnících zaváděla plošně slovní hodnocení namísto stávajícího známkování.
Proti novele, na níž se ve sněmovně vzácně shodli poslanci napříč spektrem, tedy jak ti z vládní koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN, tak opozice ANO, SPD a Pirátů, se nejhlasitěji stavěli senátoři z největšího klubu ODS a TOP 09.
„Podle vyjádření zástupce ministerstva školství si slovní hodnocení zvolilo v prvních třídách 20 procent škol. I kdyby to bylo o něco víc, společnost teď jasně ukazuje, co chce. My v tuto chvíli přicházíme s nejsilnějším nástrojem, který máme, se zákonem, a říkáme ředitelům, pedagogům, rodičům a zástupcům obcí: Vy si to myslíte špatně. My to víme lépe než vy,“ uvedl v senátní rozpravě Stanislav Balík (nezávislý).
Podobné názory přednesli i předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), senátor Michael Canov (SLK) a další. Sněmovna však senátní vratku s pozměňovacími návrhy na zrušení povinnosti slovního hodnocení v prvních a druhých třídách a na zavádění asistentů pedagoga pro prvňáčky podle všeho přehlasuje.
O tom, co senátní rozprava vypověděla o přístup tuzemské politické reprezentace ke školství, dětem a k učitelům a o tom, proč jsou změny obsažené v původním sněmovním návrhu v praxi potřebné, jsme hovořili s brněnskou pedagožkou, držitelkou ceny Global Teacher Prize Czech Republic Pavlínou Loňkovou, která se dlouhodobě věnuje metodické podpoře učitelů při zavádění smysluplného průběžného hodnocení.
Co vás napadlo, když jste se dozvěděla, že novelu školského zákona Senát nepodpořil?
Musím říct, že postoji Senátu nerozumím. Novela dávala smysl. Navíc ještě více než to, co bylo schváleno, mě zarazilo to, jaké alarmující výroky jsme slyšeli z úst některých senátorů. Přivádí mě to k pocitu, že senátoři své rozhodování o školské legislativě, o tom, co se dětem v českých školách má, či nemá dít, zakládají nikoliv na datech a erudici, ale na své osobní zkušenosti s vlastní školní docházkou někdy v šedesátých letech minulého století.
Je to nefér vůči dětem, o jejichž celoživotní úspěch tu hrajeme a jež bychom měli v tomto období hlavně podporovat a respektovat. A jestli něco z rozhodnutí senátorů cítím, určitě to není podpora dětem. A není to ani podpora učitelům a jejich duševnímu zdraví nebo rodinám, kam se případný neúspěch či nepohoda dítěte samozřejmě propisuje.
Proč je tedy balíček opatření potřebný?
Ten problém je nepřekvapivě komplexní. My totiž nyní nehrajeme jen o slovní hodnocení, nýbrž o motivaci dětí k celoživotnímu studiu a o podpoře v raných fázích školní docházky. Skok mezi mateřskou a základní školou je dnes ohromný, děti totiž musí pro úspěch ve škole udělat spoustu kroků ve velmi krátkém čase, na což je ne každé z nich připravené. Slovní hodnocení je potom jenom jedno z doprovodných opatření, jak lepšího přechodu mezi mateřskou a základní školou docílit. Když nepřipravené děti již takto zkraje hodnotíme natolik přísně, třeba klidně s pětkami, co to asi způsobí s jejich motivací k učení?
Právě duševním zdravím už tak přetížených učitelů se však někdy argumentuje ve prospěch číselného hodnocení: udělit známku je jednodušší a praktičtější než dokola formulovat slovní hodnocení.
Rozumím tomu, že je za tím spousta práce, že je to pro učitele zátěž. Zároveň to ale pouze předznamenává a symbolizuje to, co by se mělo dít i v rámci výukových hodin: průběžná, kontinuální forma pozitivní podpory podávané respektujícím a motivačním jazykem, nikoliv pouze hodnocení formální známkou jednou za čas.
A současně změna přístupu k dětem obecně, ke školní každodennosti. Děti je potřeba motivovat a podporovat ne kvůli nějakému rozmazlování, ale abychom jim pomohli k tomu, aby vedly úspěšný život. Kdyby třeba trenéři vrcholových sportovců namísto rad a komplexní zpětné vazby dávali jenom známky, nejspíš by to také nefungovalo. Jistěže sportovec nakonec jede na soutěž, kde je nějak bodován, drtivá většina onoho učení ale probíhá tak, že mu trenér dává zpětnou vazbu o tom, co by měl změnit.
Jako zásadnější z hlediska potenciálního vlivu na duševní zdraví učitelů se mi naopak zdá to, že mi senátoři návrhem na omezení asistentů dávají najevo, že to mám ve třídě zvládnout sama i s dětmi, které by podporu potřebovaly.