Novela školského zákona: České školy čeká posun lepším směrem
Anna FrancováModernizace, snižování nerovností, lepší příprava učitelů a důraz na duševní zdraví. Pozitivní dopad nejvýznamnější novely školského zákona za poslední roky pocítí 170 tisíc učitelů a téměř 2 miliony dětí.
Konec školního roku se kromě předávání vysvědčení nesl také ve znamení snahy o proměnu českého školství. Poslanecká sněmovna totiž na konci května hlasovala o novele školského zákona, na jejíž schválení apelovaly desítky organizací věnujících se vzdělávání.
Ty pak v závěru volebního období s velkou úlevou sledovaly její přijetí v Senátu a v polovině července byl celý proces stvrzen podpisem prezidenta. Novela, často přezdívaná „velká“, přináší téměř 50 změn a jednoznačně směřuje ke zvýšení kvality českých škol.
Jak už to u většiny významných změn bývá, i tato novela způsobovala názorové rozepře, které se týkaly především převodu financování nepedagogických pracovníků, např. školníků, kuchařů či administrativních pracovníků, na zřizovatele. Nešlo ani tak o kritiku samotného záměru, který skutečně dává smysl, ale spíše způsobu, jakým ministerstvo školství takto zásadní změnu do novely dostalo — až letos předloženým pozměňovacím návrhem poslanců s původní ambiciózní účinností od 1. září 2025 (nakonec posunutou na 1. ledna 2026) a s ne zcela jasným zhodnocením dopadů.
To poměrně přirozeně vyvolalo řadu nejistot, zejména těch finančních. S nimi spojená diskuze pak v závěru legislativního procesu nešťastně zastínila jednoznačně pozitivní změny, které v novele výrazně převažují, a ohrozila její včasné schválení. Hrozba ale byla zažehnána, a novela tak přináší následující klíčové změny.
Školní psycholog pro každou větší základní školu
Pokud to budou vlády brát stejně jako 130 % průměrného platu pro učitele, pak zůstane tento zákon pouta na papíře. Ostatně - kolik psychologů je připraveno nastoupit do škol, jaké vzdělání mají asistenti pedagoga, jak budou školy ve čtyřech různých budovách řídit ředitelé, atd. apod.?
Kolik učitelů během deseti let odejde do důchodu a kolik se jich připravuje na vysokých školách?
Prostě zákon a realita, resp. skutečný vztah společnosti ke školství jsou velmi rozdílné roviny.
Ono je toho víc. Text Anny Francové působí jako PR produkt ministerstva školství. Občas vykazuje neznalosti, jejichž autentičnosti lze sotva uvěřit:
-- ano, učitelé jsou ohroženi vyhořením, ale v tom nemůže institucionalizace školních pedagogů nijak pomoci a podpůrné programy v této oblasti dále chybí;
-- to, co by měl zaručovat zákon, je odsunuto do zmocnění vlády, upravovat věc svým nařízeními;
-- zavedení rozhodování vlády v legislativně nedostatečně definovaných případech (tedy česky: když se jí to hodí) o navýšení pracovní zátěže učitelů svémocně, bez projedná se školskými odbory a školskou veřejností;
-- kompetenční profily bez spoluodpovědnost univerzit (a prakticky tedy fakult vzdělávajících pedagogické pracovníky) mají cenu jako interní materiál ministerstva (tedy téměř nulovou) a zákon je přesvědčivě neukotvuje.
-- možnost zřizování školských filiálek soukromými zřizovateli znamená oslabení už teď nízké možnosti ministerstva působit ve prospěch utváření sítě školských zařízení podle potřeb dostupnosti a nikoliv jen zisku;
-- indexace normativu --opět podle zákona dosti arbitrárně prováděná -- nepomůže vyřešit rozpad šancí na dosažení určité úrovně základního vzdělání podle linie prostředí původu a lokality.
-- a podle zkušeností z první poloviny desátých let, ani dílčím způsobem významněji přispět k jeho řešení .
(Bylo by toho, bohužel, víc, ale nechci tu mít třístránkový výčet. )
Že by opravdu žena s právnickým vzděláním tyhle maličkosti neviděla? Nemá správní zkušenosti, proto jsem ochoten uvěřit, že si neuvědomuje, jak nedotažená právní úprava dokážr ještě zhoršit dnes v praxi zflikovaně řešených problému --protože nejsouc nedostatečně jasná a silná, aby potlačila malformity současného fungování, dodá jim jen (za cenu dodržení nenáročných procedurálních kliček) zdání legality.
Ano, zákon opravdu přináší vedle nestoudností také pár zlepšení (uvádějící učitele, větší jistota pro provozovatele dalšího pedagogického vzdělávání, o chlup lepší ukotvení psychogicko-pedagogického poradenství), ale napsat o něm bezvýhradně oslavný článek -- to už zavání presstitucí.
Škoda, byly doby, kdy úroveň referování o školní problematice V DR určovaly texty Stanislava Štecha.