Konec školního roku se kromě předávání vysvědčení nesl také ve znamení snahy o proměnu českého školství. Poslanecká sněmovna totiž na konci května hlasovala o novele školského zákona, na jejíž schválení apelovaly desítky organizací věnujících se vzdělávání.

Ty pak v závěru volebního období s velkou úlevou sledovaly její přijetí v Senátu a v polovině července byl celý proces stvrzen podpisem prezidenta. Novela, často přezdívaná „velká“, přináší téměř 50 změn a jednoznačně směřuje ke zvýšení kvality českých škol.

Jak už to u většiny významných změn bývá, i tato novela způsobovala názorové rozepře, které se týkaly především převodu financování nepedagogických pracovníků, např. školníků, kuchařů či administrativních pracovníků, na zřizovatele. Nešlo ani tak o kritiku samotného záměru, který skutečně dává smysl, ale spíše způsobu, jakým ministerstvo školství takto zásadní změnu do novely dostalo — až letos předloženým pozměňovacím návrhem poslanců s původní ambiciózní účinností od 1. září 2025 (nakonec posunutou na 1. ledna 2026) a s ne zcela jasným zhodnocením dopadů.

To poměrně přirozeně vyvolalo řadu nejistot, zejména těch finančních. S nimi spojená diskuze pak v závěru legislativního procesu nešťastně zastínila jednoznačně pozitivní změny, které v novele výrazně převažují, a ohrozila její včasné schválení. Hrozba ale byla zažehnána, a novela tak přináší následující klíčové změny.

Školní psycholog pro každou větší základní školu

Jednou z nejvýznamnějších změn je institucionalizace školních psychologů a speciálních pedagogů na základních školách s více než 180 žáky, případně i sociálních pedagogů, jejichž klíčová pozice se konečně v zákoně ukotvuje. Podle své velikosti tak školy budou mít pro tyto pozice nárok na odpovídající úvazek či úvazky. Až dosud bylo těchto zhruba 2000 míst nesystémově hrazeno především prostřednictvím evropských peněz, které ale již nejsou dostupné. Hrozilo tedy, že nebude-li novela schválena, školy o tyto pozice přijdou a budou muset od ledna ve velkém propouštět.

Podpůrní pracovníci jsou přitom pro školy stále důležitější, a to nejen s ohledem na zhoršující se duševní zdraví dětí, ale i nízký wellbeing učitelů. Podle výzkumů totiž zhruba 40 % pražských školáků vykazuje známky deprese a 30 % úzkosti. Vysoké jsou i počty dětských pokusů o sebevraždu. Polovina učitelů je pak ohrožena syndromem vyhoření. Data PAQ Research navzdory tomu ukazují, že školní psychologové dnes chybějí na 80 % českých základních škol.

Ostudně dlouho na legislativní ukotvení čekali sociální pedagogové, kteří pomáhají školám například s absencemi, motivací ke studiu a pracují i s rodinou žáka. V Česku podle PAQ Research každoročně nedokončí základní vzdělání téměř 4000 dětí. Sociální pedagogové jsou však důležití i s ohledem na rostoucí agresivitu na školách. Například šikanu podle České školní inspekce řešilo v posledních třech letech 63 % středních a 57 % základních škol.

Institucionalizace podpůrných pozic je tak prvním významným krokem, jak situaci napravit. Pozice získají od ledna stabilní financování ze státního rozpočtu a školy šanci, že si na potřebnou podporu sáhne větší množství dětí, které ji potřebují.

Lépe připravení učitelé

Nedostatek učitelů a stárnoucí učitelská populace je dalším palčivým tématem. Kromě něj se však školy potýkají také s častými odchody začínajících učitelů v prvních letech praxe. A není divu. Čtyři z deseti učitelů zmiňují nedostatečnou didaktickou přípravu a po dokončení studia se necítí být připraveni jít učit.

Již přes tři roky proto pod ministerstvem školství probíhá reforma přípravy učitelů, v jejímž rámci vznikl například Kompetenční rámec absolventa a absolventky učitelství. Stát tím poprvé vymezil, jaké učitele vlastně chce a na co má jejich příprava cílit. Podpory se díky dvouletému adaptačnímu období s podporou uvádějících učitelů dočkali také začínající pedagogové.

Významný vliv na kvalitu praxí a připravenost absolventů na realitu učitelské práce ale mají především provázející učitelé — zkušení praktici, kteří provázejí studenty učitelství na praxích, pomáhají jim s přípravou a následnou reflexí odučených hodin. Kvalitní výkon této mentorské činnosti vyžaduje specifické dovednosti a je velmi časově náročný. Pozice provázejících učitelů byla v rámci zmíněné reformy ukotvena již v novele zákona o pedagogických pracovnících z roku 2023, dosud však neměli nárok na systémovou podporu.

Tu jim od ledna přinese právě aktuální novela. Konkrétně se bude jednat o doplňkové kvalifikační studium a finanční odměnu. Nejedná se přitom o střílení od boku. Systémová podpora provázejících učitelů je úspěšně pokusně ověřována ministerstvem školství již od roku 2023 a momentálně se ho účastní přes 1200 provázejících učitelů na 400 školách a 40 institucích připravujících učitele. Podpora provázejících učitelů neznamená pro státní rozpočet žádný další výdaj. Rapidně ale zvyšuje šanci, že do škol budou přicházet lépe připravení učitelé.

Podpora škol v ohrožených regionech

Nerovnosti a velké regionální rozdíly mezi školami jsou achillovou patou českého školství. Upozorňuje na to ostatně i hospodářská zpráva OECD. Studijní úspěch českých žáků stále závisí především na jejich socio-ekonomickém zázemí. I proto, že školy dostávaly od státu více méně stejné finance bez ohledu na náročnost poskytovaného vzdělávání.

To vytvářelo půdu pro vznik elitních a segregovaných škol i v rámci jednoho města či okresu. Novela zavádí indexaci škol, čímž umožní státu poskytovat školám cílenou finanční podporu, která tyto aspekty zohlední. Více peněz tak dostanou například školy, které vzdělávají znevýhodněné, cizojazyčné či nadané žáky.

Kromě již zmíněných změn přináší novela také podporu dětí s nedostatečnou znalostí českého jazyka, modernizaci maturitní zkoušky nebo duální vzdělávání — tedy propojení praktické přípravy žáků se zaměstnavateli. Dojde také ke spojování ředitelství menších škol v rámci jedné obce. Zavedeny dále budou kratší programy na vyšších odborných školách, které budou reagovat na potřeby trhu práce, a podpory by se měla dočkat také školská poradenská zařízení.

Právě zveřejněná novela školského zákona tedy jednoznačně zajistila pro české školství posun lepším směrem. Pokud si ale přejeme, aby nejlepší škola pro naše děti byla ta přes ulici, je nezbytné, abychom nastoleným směrem pokračovali dál. A klíčem k tomu je podpora těch, kteří mají na učení dětí největší vliv — učitelů a ředitelů.

Kompletní strukturované shrnutí všech změn, které novela přináší, je k přečtení na webu organizace Učitel naživo.