Prioritou příští vlády ve školství musí být financování a snižování nerovností
Adam MatoušNový ministr školství by měl řešit především důstojné ohodnocení učitelů, administrativní zátěž ředitelů škol a také snižování nerovností mezi dětmi z různých sociálních prostředí, píše Adam Matouš z organizace Učitel naživo.
Vzdělání je jedním z nejdůležitějších pilířů společnosti. Ovlivňuje nejen individuální životní šance dětí a mladých lidí, ale i celkovou ekonomickou prosperitu, sociální soudržnost a schopnost země reagovat na rychle se měnící výzvy.
Česká republika navzdory tomu v oblasti vzdělávání dlouhodobě čelí řadě problémů, které se nedaří systematicky řešit. Pokud se příští vláda rozhodne udělat ze školství skutečnou politickou prioritu, měla by se zaměřit na čtyři klíčové oblasti: podporu učitelů a ředitelů, dostatečné financování a snižování nerovností ve vzdělávání.
Podfinancované školství si už nyní vybírá svou daň
Česká republika dlouhodobě investuje do vzdělávání menší podíl HDP, než činí průměr zemí OECD, a to navzdory tomu, že si současná vláda dala dosažení průměru zemí OECD za cíl ve svém programovém prohlášení. Přestože se daří rozpočet ministerstva školství meziročně navyšovat, stále to nestačí. V rozpočtu na rok 2026 tak chybí minimálně 12,5 miliardy korun na pokrytí zákonných závazků. A to i těch, které vláda schválila v novele školského zákona.
V ohrožení jsou tak finance pro školní psychology a další podpůrné pozice. Nebude ani na podporu škol ze znevýhodněných regionů v rámci nově schváleného indexového financování.
Samostatnou kapitolou jsou i tristní platy učitelů. Již několik vlád slíbilo, že průměrný plat učitele dosáhne 130 procent průměrné mzdy. Tento závazek se však dlouhodobě nedaří dodržovat a v současnosti klesla úroveň učitelských platů až ke 108 procentům průměrné mzdy. Nízká finanční atraktivita povolání přitom odrazuje zájemce o studium učitelství a současně přispívá k odchodům zkušených pedagogů z profese.
Tím se dostáváme k dalšímu závažnému problému: nedostatku učitelů. Podle analýz Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy může do roku 2035 chybět až dvacet tisíc kvalifikovaných učitelů. Situaci komplikuje i stárnutí učitelské populace — velká část učitelů odejde v příštích letech do důchodu a mladí absolventi je zdaleka nenahradí, neboť jejich počet meziročně poklesl ze čtyř tisíc na zhruba tři tisíce. Bez rychlých a cílených opatření tak hrozí, že některé školy nebudou schopny zajistit kvalitní výuku.