Vzdělání je jedním z nejdůležitějších pilířů společnosti. Ovlivňuje nejen individuální životní šance dětí a mladých lidí, ale i celkovou ekonomickou prosperitu, sociální soudržnost a schopnost země reagovat na rychle se měnící výzvy.

Česká republika navzdory tomu v oblasti vzdělávání dlouhodobě čelí řadě problémů, které se nedaří systematicky řešit. Pokud se příští vláda rozhodne udělat ze školství skutečnou politickou prioritu, měla by se zaměřit na čtyři klíčové oblasti: podporu učitelů a ředitelů, dostatečné financování a snižování nerovností ve vzdělávání.

Podfinancované školství si už nyní vybírá svou daň

Česká republika dlouhodobě investuje do vzdělávání menší podíl HDP, než činí průměr zemí OECD, a to navzdory tomu, že si současná vláda dala dosažení průměru zemí OECD za cíl ve svém programovém prohlášení. Přestože se daří rozpočet ministerstva školství meziročně navyšovat, stále to nestačí. V rozpočtu na rok 2026 tak chybí minimálně 12,5 miliardy korun na pokrytí zákonných závazků. A to i těch, které vláda schválila v novele školského zákona.

V ohrožení jsou tak finance pro školní psychology a další podpůrné pozice. Nebude ani na podporu škol ze znevýhodněných regionů v rámci nově schváleného indexového financování.

Samostatnou kapitolou jsou i tristní platy učitelů. Již několik vlád slíbilo, že průměrný plat učitele dosáhne 130 procent průměrné mzdy. Tento závazek se však dlouhodobě nedaří dodržovat a v současnosti klesla úroveň učitelských platů až ke 108 procentům průměrné mzdy. Nízká finanční atraktivita povolání přitom odrazuje zájemce o studium učitelství a současně přispívá k odchodům zkušených pedagogů z profese.

Tím se dostáváme k dalšímu závažnému problému: nedostatku učitelů. Podle analýz Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy může do roku 2035 chybět až dvacet tisíc kvalifikovaných učitelů. Situaci komplikuje i stárnutí učitelské populace — velká část učitelů odejde v příštích letech do důchodu a mladí absolventi je zdaleka nenahradí, neboť jejich počet meziročně poklesl ze čtyř tisíc na zhruba tři tisíce. Bez rychlých a cílených opatření tak hrozí, že některé školy nebudou schopny zajistit kvalitní výuku.

Ředitelé leží v papírech

Zásadní roli hrají také ředitelé škol. Konečně se začíná mluvit o tom, že by měli být především pedagogickými lídry, kteří určují směr vzdělávání a podporují svůj tým učitelů. V praxi však většinu jejich agendy tvoří administrativní úkoly, správa budov, účetnictví a komunikace se zřizovateli.

Mnozí kandidáti proto o funkci nemají zájem, a pokud už se rozhodnou přihlásit, odrazuje je obrovská odpovědnost bez adekvátní podpory. V českém prostředí chybí jasně definovaný kompetenční rámec ředitele, systém jeho profesního rozvoje či mentoring pro začínající ředitele.

Významně by pomohla implementace Systému podpory a vedení ředitelů škol, který na jaře představilo ministerstvo školství. Jeho pokračování ale nemá ve volebním programu ani jedna z politických stran.

Nerovnosti aneb šanci mají hlavně děti z „dobré rodiny“

Významným problémem českého vzdělávání je rovněž vysoká míra vzdělávacích nerovností. Sociální zázemí dítěte i nadále v Česku výrazně ovlivňuje jeho šance na studijní úspěch. Zatímco v EU a zemích OECD závisí jen patnáct procent výsledků na sociálním původu, v ČR je to 22 procent.

Značné jsou i regionální rozdíly. V některých oblastech mají děti omezený přístup ke kvalitním učitelům, předškolnímu vzdělávání i podpůrným pozicím, jako jsou školní psychologové nebo speciální pedagogové. Propast se tak začíná projevovat už v předškolním věku a v průběhu povinné školní docházky se často ještě prohlubuje.

V důsledku toho více dětí ze znevýhodněného prostředí odchází ze škol bez dokončeného vzdělání, což má negativní dopady na jejich budoucí uplatnění a tím i na ekonomiku celé země. Střední školu předčasně opouští téměř sedm procent žáků. Data přitom ukazují, že člověk s alespoň středoškolským vzděláním odvede za svůj život do veřejných rozpočtů v průměru o 2,3 až 2,8 milionu korun více. Jedná se tedy o investici, která se vyplatí.

Vláda musí začít investovat do školství. A podpořit učitele a ředitele

Co tedy může a musí příští vláda udělat? Především je nutné systematicky podporovat učitele. Jsou to totiž oni, kdo má na kvalitu výuky největší vliv. Znamená to pokračovat v Reformě přípravy učitelů, která zkvalitňuje studium na fakultách připravujících učitele a posiluje rozsah a kvalitu praxí během studia.