Blíží se ke konci první měsíc s novou vyhláškou o školním stravování. Její start provázel především velký zájem médií o nové možnosti konzumace oběda z vlastní donesené krabičky, doprovázené mnohdy pochopitelnou panikou jídelen, které se obávaly dopadů na svůj provoz.

Krabičkové zděšení i nadšení ale poněkud zastínilo to, co by především mělo zajímat každého z nás: po  třiceti letech byl konečně nastaven minimální nepodkročitelný standard, který zajistí, že ve všech školách bude jídlo připraveno z adekvátních surovin a bude poskytovat to, co děti potřebují.

Jako jedna z autorek nových nutričních norem mohu přiznat, že verze, v jaké prošlo povolení donášky krabiček, není ta, kterou jsem společně se zdravotnickými kolegy preferovala.

Zabránit diskriminaci dětí a nepřetížit jídelny

Krabičky jsou výsledkem skoro dvou let trvajících intenzivních diskuzí o tom, jak vyřešit často neutěšenou situaci dětí se zdravotními či jinými vážnými omezeními, a sladit znění vyhlášky s antidiskriminačním zákonem. Právě z něj — i dle výkladu veřejného ochránce práv — vyplývá, že dětem se zdravotními omezeními musí školy a jídelny vyjít vstříc, a to ideálně přípravou, v případě provozních problémů dovozem a v krajní nouzi uskladněním a ohřevem.

Praxe v jídelnách se ale značně liší. Ze zkušeností rodičů dětí s celiakií vyplývá, že zatímco někde vyřeší situaci bez problémů, existují i případy, kdy škola zjevně nechápe a nerespektuje zdravotní omezení, takže dítěti není vůbec umožněna jakákoliv forma důstojného stravování.

Dítě je tak o hladu až do pozdního oběda doma nebo si nosí větší, studené svačiny, které konzumuje stranou od spolužáků. Jeden rodič také uvedl, že se jeho dítě účastní jen dopolední výuky, protože pak musí na oběd domů a již se nevrací, a rodič kvůli tomuto režimu přijde o zaměstnání.

Celkově byla diskriminace dětí zachycena u necelých devíti procent respondentů a jedním z udávaných důvodů byl — mylný — dojem, že neexistuje zákonná povinnost dítěti možnost stravování zajistit.

Odhlédneme-li od zjevné absence soucitu a respektu k právům dítěte, byly tyto případy způsobeny právě i nevhodným zněním původní vyhlášky, které vyvolává dojem, že zákon v tomto směru nutnost řešení neukládá.