Francie, Belgie, Norsko, Polsko, nově i Slovensko či zřejmě již brzy Litva. Tyto a další státy se rozhodly v posledních letech uvalit tzv. sugar tax na sladké nápoje a případně i další produkty s vysokým podílem cukru. Oficiálně se tak děje v rámci prevence nadváhy a obezity, která s otázkou nadměrného příjmu cukru úzce souvisí. Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že počet obézních lidí na světě se ve srovnání s rokem 1990 zdvojnásobil, přičemž očividná je v tomto kontextu enormní konzumace sladkých nápojů dětmi a mladistvými.

Globálně vzato existuje nějaká forma zvláštního zdanění sladkého ve více než sto zemích světa. V Evropě se loni uplatňovala v sedmnácti státech, přičemž letos se přidalo již zmiňované Slovensko.

„Vlády zavádějící příslušný poplatek argumentují jak zdravotními důvody, tak rozpočtovými přínosy. Formy zdanění se přitom v jednotlivých státech často liší,“ připomíná litevský list Delfi.

Na Slovensku dnes například míru zdanění sladkých nápojů definuje zákon a liší se v závislosti na kategorii nápoje. U džusů a slazených vod činí 0,15 eur na litr, u energetických nápojů dvakrát tolik. Netýká se naopak například mléčných a jogurtových nápojů nebo léčivých přípravků.

Návrh litevské reformy počítá se dvěma daňovými sazbami dle obsahu cukru na 100 mililitrů nápoje. Odhaduje se, že jeden litr nápoje by v závislosti na obsahu cukru zdražil o 0,09 až 0,25 eura. Vláda chce takto vybrat navíc 25 milionů eur, jež míní reinvestovat do obranného rozpočtu.

Francouzský model je jedním z nejstarších — funguje od roku 2012. Daň je zde úměrná množství cukru, jež produkt obsahuje, přičemž dle Voxeurop se mají sazby letos zvyšovat. V zemi se nicméně vede debata, zda je opatření vůbec efektivní.

Think-tank Institut Montaigne například argumentuje za ještě přísnější zdanění výrobků s vysokým obsahem cukru a navrhuje stanovení maximálního podílu cukru ve výrobku, které má průmyslové subjekty donutit, aby tento obsah do určitého data snížily. Také Céline Bonnetová z Národního výzkumného ústavu pro zemědělství, potraviny a životní prostředí míní, že k žádným změnám spotřebitelských návyků nedojde, pokud zvýšení cen nepřesáhne dvacet procent.

Podle tematické studie pro Británii — kde platí sugar tax od dubna 2018, přičemž výrobci nealkoholických nápojů musejí platit v přepočtu 0,22 či 0,29 eur za litr v návaznosti na množství cukru v nápoji — ovšem daň množství cukru konzumovaného ve stravě obyvatel výrazně snížila. Ještě předtím, než daň vstoupila v platnost, změnila přitom více než polovina výrobců složení svých nápojů, aby se jí vyhnula — od roku 2015 do roku 2018 se celkový obsah cukru na sto mililitrů nápojů podléhajících dani snížil téměř o devětadvacet procent.

Širší problém

Rovněž státy, které daň na cukr oficiálně nemají, slazené nápoje často regulují. Například španělská vláda v lednu 2021 zvýšila DPH na nápoje s přidanými cukry nebo sladidly z deseti na jednadvacet procent. V důsledku zvýšených sazeb se podle analýzy Centra pro hospodářskou politiku Esade o třináct procent snížila spotřeba těchto nápojů u domácností s nižšími příjmy. U domácností se středními a vysokými příjmy nicméně výrazná změna spotřebních návyků nenastala.

Podle listu El Confidencial se ve Španělsku dosud aktivně diskutuje o účinnosti a spravedlnosti této daně. Podle španělského experta na dietektiku Moisése Garridea funguje daň z cukru pouze za předpokladu, že ji doprovázejí další opatření, osvěta a propagace zdravých životních návyků. „Bez komplexní strategie působí daň jako náplast, která sice situaci poněkud zlepšuje, ale ke skutečné změně životního stylu nestačí,“ uvádí Garrideo.

V některých dalších státech se přitom vyšší zdanění netýká pouze slazených nápojů, ale také vybraných potravin. Například Maďarsko uplatňuje různé daňové sazby dle obsahu soli, cukru a kofeinu v různých kategoriích potravinářských výrobků. Dánsko jako vůbec první země na světě zavedlo daň z nasycených tuků v potravinách, kterou v návaznosti na kritiku v oblasti průmyslu později zrušilo. Ve Finsku se zase od roku 2011 uplatňovala spotřební daň na sladkosti, čokoládu a nealkoholické nápoje. Po pěti letech byla rovněž zrušena, u slazených nápojů ale trvá.

Možnost většího zdanění potravin s vysokým obsahem tuku a cukru byla v minulosti diskutována také v Řecku. Současná vláda to nicméně podle partnerského listu Efsyn odmítá.