Francie, Belgie, Norsko, Polsko, nově i Slovensko či zřejmě již brzy Litva. Tyto a další státy se rozhodly v posledních letech uvalit tzv. sugar tax na sladké nápoje a případně i další produkty s vysokým podílem cukru. Oficiálně se tak děje v rámci prevence nadváhy a obezity, která s otázkou nadměrného příjmu cukru úzce souvisí. Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že počet obézních lidí na světě se ve srovnání s rokem 1990 zdvojnásobil, přičemž očividná je v tomto kontextu enormní konzumace sladkých nápojů dětmi a mladistvými.

Globálně vzato existuje nějaká forma zvláštního zdanění sladkého ve více než sto zemích světa. V Evropě se loni uplatňovala v sedmnácti státech, přičemž letos se přidalo již zmiňované Slovensko.

„Vlády zavádějící příslušný poplatek argumentují jak zdravotními důvody, tak rozpočtovými přínosy. Formy zdanění se přitom v jednotlivých státech často liší,“ připomíná litevský list Delfi.

Na Slovensku dnes například míru zdanění sladkých nápojů definuje zákon a liší se v závislosti na kategorii nápoje. U džusů a slazených vod činí 0,15 eur na litr, u energetických nápojů dvakrát tolik. Netýká se naopak například mléčných a jogurtových nápojů nebo léčivých přípravků.

Návrh litevské reformy počítá se dvěma daňovými sazbami dle obsahu cukru na 100 mililitrů nápoje. Odhaduje se, že jeden litr nápoje by v závislosti na obsahu cukru zdražil o 0,09 až 0,25 eura. Vláda chce takto vybrat navíc 25 milionů eur, jež míní reinvestovat do obranného rozpočtu.

Francouzský model je jedním z nejstarších — funguje od roku 2012. Daň je zde úměrná množství cukru, jež produkt obsahuje, přičemž dle Voxeurop se mají sazby letos zvyšovat. V zemi se nicméně vede debata, zda je opatření vůbec efektivní.

Think-tank Institut Montaigne například argumentuje za ještě přísnější zdanění výrobků s vysokým obsahem cukru a navrhuje stanovení maximálního podílu cukru ve výrobku, které má průmyslové subjekty donutit, aby tento obsah do určitého data snížily. Také Céline Bonnetová z Národního výzkumného ústavu pro zemědělství, potraviny a životní prostředí míní, že k žádným změnám spotřebitelských návyků nedojde, pokud zvýšení cen nepřesáhne dvacet procent.

Podle tematické studie pro Británii — kde platí sugar tax od dubna 2018, přičemž výrobci nealkoholických nápojů musejí platit v přepočtu 0,22 či 0,29 eur za litr v návaznosti na množství cukru v nápoji — ovšem daň množství cukru konzumovaného ve stravě obyvatel výrazně snížila. Ještě předtím, než daň vstoupila v platnost, změnila přitom více než polovina výrobců složení svých nápojů, aby se jí vyhnula — od roku 2015 do roku 2018 se celkový obsah cukru na sto mililitrů nápojů podléhajících dani snížil téměř o devětadvacet procent.

Širší problém

Rovněž státy, které daň na cukr oficiálně nemají, slazené nápoje často regulují. Například španělská vláda v lednu 2021 zvýšila DPH na nápoje s přidanými cukry nebo sladidly z deseti na jednadvacet procent. V důsledku zvýšených sazeb se podle analýzy Centra pro hospodářskou politiku Esade o třináct procent snížila spotřeba těchto nápojů u domácností s nižšími příjmy. U domácností se středními a vysokými příjmy nicméně výrazná změna spotřebních návyků nenastala.

Podle listu El Confidencial se ve Španělsku dosud aktivně diskutuje o účinnosti a spravedlnosti této daně. Podle španělského experta na dietektiku Moisése Garridea funguje daň z cukru pouze za předpokladu, že ji doprovázejí další opatření, osvěta a propagace zdravých životních návyků. „Bez komplexní strategie působí daň jako náplast, která sice situaci poněkud zlepšuje, ale ke skutečné změně životního stylu nestačí,“ uvádí Garrideo.

V některých dalších státech se přitom vyšší zdanění netýká pouze slazených nápojů, ale také vybraných potravin. Například Maďarsko uplatňuje různé daňové sazby dle obsahu soli, cukru a kofeinu v různých kategoriích potravinářských výrobků. Dánsko jako vůbec první země na světě zavedlo daň z nasycených tuků v potravinách, kterou v návaznosti na kritiku v oblasti průmyslu později zrušilo. Ve Finsku se zase od roku 2011 uplatňovala spotřební daň na sladkosti, čokoládu a nealkoholické nápoje. Po pěti letech byla rovněž zrušena, u slazených nápojů ale trvá.

Možnost většího zdanění potravin s vysokým obsahem tuku a cukru byla v minulosti diskutována také v Řecku. Současná vláda to nicméně podle partnerského listu Efsyn odmítá.

Situace u nás

V České republice, kde obezitou trpí polovina dospělých mužů, třetina žen a čtvrtina dětí, navrhla zavedení daně ze sladkého loni Národní ekonomická rada vlády (NERV) za souhlasu Státního zdravotního ústavu (SZÚ). Iniciativu podpořil také Vlastimil Válek, současný ministr zdravotnictví.

„Ve chvíli, kdy je daň správně nastavena, tedy když je míra zdanění navázána na obsah cukru, má efekt jak na straně spotřebitele, tak průmyslu,“ uvedla pro DR specialistka na veřejné zdraví SZÚ Eliška Selinger.

Konkrétní model zdanění připravil výzkumný ústav PAQ Research. Ve své studii se inspiruje polským příkladem, který je podle ekonoma Jana Komárka „nejúčinnější v motivování výrobců k snižování koncentrace cukru“. Model pracuje se zavedením spotřební daně ve výši 3,4 korun na litru pro nápoje s hustotou cukru 50 gramů na litr.

Za každých dvacet gramů cukru nad touto základních hodnotou by bylo přidáno 0,35 korun. Zvýšení spotřební daně by se týkalo také nápojů obsahujících alespoň jedno umělé sladidlo. Podle studie by takový systém snížil konzumaci slazených nápojů o deset až dvacet procent. Rozpočtu by pak ročně přinesl okolo 2,7 miliardy korun.

Ve vládě nicméně není na podobě daně zjevně shoda a je spíše nepravděpodobné, že by se norma stihla projednat do konce funkčního období. Zdrženlivý vůči návrhu byl už od počátku například ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, nejasný postoj zaujal také ministr financí Zbyněk Stanjura. Proti se vyslovila i opozice, zejména kvůli tomu, že vláda DPH na nealkoholické nápoje již zvedla roku 2023 v rámci konsolidačního balíčku. Jednoznačně negativní stanovisko pak zaujala také Potravinářská komora, podle které je daň „nesmyslná a k ničemu nebude“.

Myšlenku dále provází dlouhodobá kritika zprava. Český Liberální institut například argumentuje, že hlavním faktorem způsobujícím obezitu není cukr, ale kombinace mnoha faktorů. Podle Elišky Selinger je nicméně zásadní neočekávat od daně z cukru okamžitý efekt. „Pokles obezity nenastane hned, nemůžeme čekat, že přijde po roce. Ale za patnáct či dvacet let se to stát může. První data naznačují, že se to opravdu děje,“ uzavírá Selinger.