Ještě před volbami vznikly dva alternativní pohledy na to, jak řešit dlouhodobé deficity veřejných financí, které atakují 300 miliard: jednak Chytřejší daně od PAQ Research, Idea a Centra veřejných financí UK a jednak návrh odborářů z Českomoravské konfederace odborových svazů — ČMKOS. I když se programové prohlášení vlády Andreje Babiše jasným závazkům na řešení deficitů spíše vyhýbá, problém tím nezmizí. Proto stojí za to se návrhy na řešení situace zabývat.

Oba návrhy, Chytré daně i návrh Českomoravské konfederace odborových svazů, mají společnou jednu zásadní věc: z dobrých důvodů nenaskakují na dlouhou dobu tradovanou tezi, že deficit českých veřejných financí je možné vyřešit škrty a úsporami ve výdajích státního rozpočtu. I když se tato „pravda“ opakuje více než dvacet let, žádný pokus najít masivní úspory zatím nevyšel. Zásadní úspory v úhrnu okolo pěti set miliard, tedy ekvivalent šesti procent HDP, které by vyrovnaly český deficit činící zhruba oněch 300 miliard, a ještě přinesly 200 miliard potřebných dle studie Centra veřejných financí na investice do budoucnosti, v rozpočtu zkrátka není možné najít.

Společné mají oba plány bohužel i to, že ani jeden nenavrhuje navýšení příjmů státního rozpočtu v dostatečné míře. Chytré daně znamenají zvýšení příjmu rozpočtu o 74 miliard (v cenách roku 2024), odbory na první pohled dospívají k vyšším příjmům, okolo 150 miliard, jejich výpočty se ale při bližším pohledu zdají nadsazené.

K potřebným přibližně 500 miliardám se tedy nepřibližují ani zdaleka. Přitom navýšení příjmů státu o pět set miliard by Českou republiku přiblížilo průměru Evropské unie, zemím jako Nizozemí nebo Německo, kde činí 39 % HDP. Stále bychom přitom zůstávali relativně hluboko pod Rakouskem nebo Dánskem. Současný podíl 33.7 % je nižší dokonce než v Maďarsku, na Slovensku či v Polsku.

Společné návrhy týmů Chytré daně a ČMKOS dávají dobrou představu o tom, kde by efektivní cesta k řešení českých deficitů měla začít:

• omezení daňových výhod především pro vysokopříjmové OSVČ,
• znovuzavedení EET,
• omezení daňových výjimek a
• posílení majetkových daní.

Rozdíly mezi oběma plány se objevují v konkrétních návrzích na to, jaké výjimky omezit a jak nastavit daň z nemovitosti. Návrh Chytrých daní je mnohem podrobnější a propracovanější, spíše se zaměřuje na snížení daňové zátěže lidí s nižšími příjmy a obsahuje propracovaný plán na zdanění nemovitostí podle hodnoty pozemku a zvýšení daní pro majitele vysoce hodnotných nemovitostí.

Navrhuje také výrazné časové omezení takzvaného časového testu, po kterém se neuplatňuje daň z příjmů ze zisků z prodeje nemovitostí, akcií nebo firemních podílů. Oproti tomu Odbory cílí hlavně na narovnání podmínek mezi zaměstnanci a OSVČ, na znovuzavedení daně z převodu nemovitosti a podobně. Také navrhují zrušení daňového osvobození zisků z výnosů ze státních dluhopisů, obnovit darovací a dědickou daň a zavést sociální pojistné u kapitálových příjmů jako dodatečný zdroj pro financování důchodů.

Ani odbory, ani tým projektu Chytré daně nenavrhují návrat daně z příjmu na úrovně před zrušením superhrubé mzdy, i když z jiných důvodů. Návrh Chytrých daní poukazuje na to, že i po snížení daní Česká republika vybírá více než podobné státy z příjmů domácností a firem, tím zatěžuje více nízkopříjmové zaměstnance a OSVČ, naopak méně daní spotřebu a majetek. Proto navrhují kompenzovat výpadek příjmů zvyšováním spotřebních a majetkových daní.

Odbory zase kritizují, že snížení daní firmy využily k přestávce ve zvyšování hrubých mezd před zdaněním a ve výsledku snížení daní pomohlo navýšit jejich zisky, nikoli příjmy zaměstnanců. Obávají se, že zvýšení sazeb daně z příjmů by vedlo ke snížení příjmů zaměstnanců, který by nebyl kompenzován zvýšením hrubých mezd a zaměstnanci by byli ve výsledku potrestáni dvakrát. Oba důvody jsou legitimní.

Rozdíl v přístupu obou týmů je vidět v dalších navržených nástrojích a v celkových cílech navrhovaných reforem. PAQ Research/Idea/Centrum veřejných financí (Chytré daně) koncipují balík jako nápravu současné regresivní povahy českého daňového systému, v němž jsou nízkopříjmoví lidé zdaněni relativně více, a jako soubor prorůstových opatření. Proto jsou součástí rychlejší odpisy firem při investicích a daňové zvýhodnění výdaje na vědu a výzkum. Celkové růstové efekty jsou odhadovány konzervativně kolem půl procenta HDP, což ovšem nestačí na to, aby vyšší růst přinesl dost dalších daňových příjmů na vykrytí českých deficitů.

Balík návrhu ČMKOS hledá další zdroje v omezení daňových výjimek, úpravě pravidel zdanění korporátního sektoru a v boji s šedou ekonomikou. Navrhuje zrušení mimořádných zrychlených odpisů z let 2022-2023, zrušení principů loss carryback, tedy možnosti promítnout do daňové povinnosti ztráty minulých let, dále chtějí aktivně řešit zneužívání transferových cen mezi pobočkami nadnárodních firem v České republice, zneužívání vnitrofiremních cen a podobně.

Navrhují také zásadní revize tvorby daňových základů, které by zúžily možnosti daňové optimalizace jak firem, tak OSVČ. Jakkoliv jde o podnětné návrhy, ČMKOS není ve svých publikacích vůbec transparentní v odhadech potenciálních přínosů pro státní rozpočet. Ty tak není možné nezávisle ověřit a minimálně v případě EET, loss carryback nebo u návrhu na zrušení stravenkového paušálu se jeví jako velmi nadhodnocené.

Oba návrhy, Chytré daně i balík opatření ČMKOS jsou nicméně mimořádně cenným vstupem do debaty, která se dlouhodobým tlakem na úspory ve výdajích dostala do slepé uličky. Pro dlouhodobé řešení, které by umožnilo financovat dramaticky kvalitnější vzdělávací systém, zkvalitnění státní správy, podporu investic pro dekarbonizaci a podobně ale potřebujeme další opatření.

V oblasti daní je zjevné, že bude nutné jít buď do výraznějšího zvýšení spotřebních daní, nebo do zvýšení daní z příjmů všech, nebo o výraznější zvýšení majetkových daní podle jejich hodnoty, s výjimkami pro nemovitosti využívané pro první bydlení a dalšími cílenými úlevami. Neměli bychom se vyhýbat návrhům na důslednější zdanění kapitálových příjmů a odstranění nesystémových výjimek, jako jsou SICAV fondy, které umožňují nulové daně z příjmů i bez splnění časového testu.

Důležitou součástí plánu by ale měla být také mzdová politika. Velká část daňových příjmů závisí na platech občanů a na jejich spotřebě a v tomto ohledu je nutné připomínat, že podíl zaměstnanců na přidané hodnotě je v České republice výrazně nižší než v Rakousku a v Německu (48 % oproti 55-57 % v roce 2023). Postupné zvýšení tohoto podílu díky růstu mezd by se nejspíše výrazně promítlo i na straně příjmů státního rozpočtu.

Český ekonomický model byl dosud postaven nejen na principu levné práce, ale také na přesvědčení, že to, co je dobré pro firmy, je automaticky dobré i pro jejich zaměstnance. Nízký podíl platů na přidané hodnotě tuto úvahu nepotvrzuje.

Úvahy o budoucích daňových podporách investic, odpočtů výdajů na výzkum a vývoj, stejně jako státní nákupy například zbrojního materiálu nebo dotace na zelené investice by proto měly být do budoucna svázány s podmínkami na důstojné odměňování zaměstnanců. Ve světě se tyto návrhy objevují, jde například o návrhy z práce Daniho Rodrika a Stephanie Stantchevové Fixing capitalism’s good jobs problem (2021) nebo o prvky podpory vytváření pracovních míst v rámci Bidenova Inflation Reduction Act, který pomohl nastartovat americkou ekonomiku po pandemii. Je na čase promítnout obdobné návrhy i do české a evropské debaty, v níž dosud chybí.