Argument dvojího zdanění chrání bohaté před spravedlivými daněmi
Tomáš BrabecNa nepřípustnost dvojího zdanění se účelově odvolávají politici, kteří chtějí chránit bohaté před placením daní z majetku. Jejich argumentace je manipulativní právně i ekonomicky.
Pojem dvojí zdanění se objevuje snad při každé české diskusi o zvyšování daní bohatších vrstev. Odpůrci „dvojího zdanění“ většinou argumentují, že majetkové daně a daně z kapitálového majetku, například z prodeje akcií, jsou nespravedlivé, protože zdaňují něco, co už si někdo za již zdaněné peníze pořídil.
Petr Fiala (ODS) tento argument použil v roce 2015 v rozhovoru o tom, proč chce zrušit daň z nabytí nemovitých věcí: „Daň z nabytí nemovitých věcí se platí z již jednou zdaněných peněz — jestliže si kupuji nemovitost, musel jsem na ni vydělat a vydělané peníze zdanit. Chceme tedy odstranit dvojité zdanění.“ To se mu také v roce 2020 podařilo, když byla daň z nabytí nemovitých věcí zrušena.
Právní koncept dvojího zdanění
V právním smyslu mluvíme o dvojím zdanění tehdy, když je tentýž příjem zdaněn vícekrát stejným typem daně — například daní z příjmů. Nejčastěji se s dvojím zdaněním můžeme setkat v případě zahraničních příjmů, kdy například příjem z podílu na zisku společnosti může podléhat dani z příjmů jak v zemi sídla společnosti, tak v zemi, ve které žije poplatník. Státy proto mezi sebou uzavírají smlouvy o zamezení dvojího zdanění, aby zajistily, že tentýž příjem je zdaněn pouze jednou daní z příjmů.
Někteří ekonomové — například Gregory Mankiw, profesor ekonomie na Harvardské univerzitě a bývalý ekonomický poradce prezidenta George W. Bushe — se domnívají, že k dvojitému zdanění dochází i při zdanění korporátních zisků, neboť ty jsou nejprve zdaněny daní z příjmů právnických osob a poté jsou dividendy vyplacené akcionářům nebo společníkům zdaněny daní z příjmů fyzických osob.