Pouhých tři tisíce lidí nahromadilo majetek v hodnotě 14,4 bilionu dolarů, což odpovídá přibližně třinácti procentům světového HDP. Ještě v roce 1993 kontrolovali světoví dolaroví miliardáři méně než tři procenta světového HDP, od té doby se však růst jejich bohatství i politického vlivu výrazně urychlil.

Skupina G20 se shodla na spravedlivějším zdanění

Nejbohatší lidé světa mají bez ohledu na národnost dva společné rysy: naprostá většina z nich jsou muži a zpravidla platí mnohem nižší daně z příjmu než jejich zaměstnanci a obecně pracující ze střední třídy. Koncentrace bohatství je natolik znepokojivým celosvětovým problémem, že se jím minulý měsíc oficiálně zabývala skupina G20, sdružující největší rozvinuté a rozvíjející se ekonomiky světa.

Jak uvedli ministři financí G20 v závěrečném prohlášení na konferenci v Riu de Janeiru, jež se konala od 25. do 26. července: „Je třeba zajistit, aby všichni daňoví poplatníci, včetně mimořádně majetných osob, odváděli spravedlivý podíl na daních. Agresivní vyhýbání se daňovým povinnostem nebo daňové úniky jednotlivců s mimořádně vysokými příjmy mohou narušit spravedlnost daňových systémů. (…) Podpora účinných, spravedlivých a progresivních daňových politik představuje významný úkol, jehož řešení by mohla napomoci mezinárodní daňová spolupráce a cílené domácí reformy.“

Fiskální spravedlnost je totiž základem demokracie. Bez dostatečných daňových příjmů nemohou vlády zajistit odpovídající sociální služby, jako je vzdělávání, zdravotní péče a sociální zabezpečení, ale ani reagovat na mnohem větší problémy, jako je klimatická krize, která již nyní vede k destabilizaci mnoha zemí po celém světě. Vzhledem k neblahým důsledkům nečinnosti v uvedených oblastech je nezbytně nutné, aby i nejbohatší odváděli spravedlivý podíl na daních.

Deklarace z Ria je proto skutečně významným předělem. Poprvé od založení skupiny G20 v roce 1999 se všechny její členské země shodly, že způsob zdanění superbohatých je nastavený špatně, a zavázaly se k jeho nápravě. Tento konsensus ovšemže nespadl z čistého nebe. Zastánci spravedlivého zdanění se v měsících předcházejících summitu měli co ohánět.

Podpora spravedlivému zdanění nejbohatších

Letošní předsednictví G20 připadlo Brazílii. Koncem února mě její ministr financí Fernando Haddad požádal, abych vystoupil na přípravném setkání v São Paulu. Byl jsem pověřen vypracováním zprávy o daňové spravedlnosti a zdanění superbohatých — to je hlavní náplň mé práce jako zakladatele a ředitele Daňové observatoře EU v Paříži. Zprávu jsem koncem června předložil jako podklad pro jednání na červencovém summitu.

Ve zprávě nazvané Návrh koordinovaného standardu minimálního efektivního zdanění fyzických osob s mimořádně vysokým čistým jměním (A Blueprint for a Coordinated Minimum Effective Taxation Standard for Ultra-High-Net-Worth Individuals) jsem navrhl nový systému efektivního zdanění, který počítá s koordinovanou minimální daní ve výši dvou procent z majetku těchto osob — tří tisíc dolarových miliardářů.

Tento daňový standard by nejen přinesl značné příjmy — přibližně 200—250 miliard dolarů ročně —, ale také by korigoval strukturální nespravedlnost současných daňových systémů, kdy jsou efektivní daňové sazby pro miliardáře nižší než pro lidi ze střední třídy.

Světová veřejnost přitom ve své drtivé většině spravedlivé zdanění superbohatých podporuje. Podle červnového průzkumu společnosti Ipsos uskutečněného v zemích G20 souhlasí 67 procent lidí s tím, že panuje příliš velká ekonomická nerovnost, a 70 procent dotázaných se vyslovuje pro to, aby bohatí lidé platili vyšší daně z příjmu.

Deklarace z Ria je tak znamením významného posunu: světoví lídři již dál nechtějí podporovat systém, v němž nejbohatší odvádějí nižší daně než my ostatní. Ministři financí se již dohodli na důležitých předběžných krocích ke zlepšení daňové transparentnosti, posílení daňové spolupráce a prověření škodlivých daňových praktik.

Na řadě jsou jednotlivé vlády

Je sice pravda, že se nepodařilo dosáhnout politické shody, aby byla do konečného znění deklarace zahrnuta sama minimální dvouprocentní daň pro miliardáře. Deklarace musela být schválena jednomyslně a některé země mají k určitým aspektům návrhu stále určité výhrady. Například vláda amerického prezidenta Joea Bidena sice podporuje minimální daň pro miliardáře na národní úrovni, ale na mezinárodní půdě se ji prosazovat zdráhá.

Ale už není cesty zpět. Sám fakt, že se minimální daň dostala na pořad jednání, dává dostatek důvodů k optimismu, jak o tom svědčí průběh dosavadních mezinárodních jednání o daňových sazbách.

Například v roce 2013 skupina G20 uznala, že nadnárodní společnosti se ve velké míře vyhýbají placení daní, což zavdalo politický impuls k řešení tohoto závažného problému. Původní akční plán zahrnoval zlepšení daňové transparentnosti, posílení spolupráce v daňové oblasti a přezkum škodlivých daňových praktik — tedy stejné formulace, které nyní zazněly v Riu. V říjnu 2021 pak 136 států a závislých území — k dnešnímu dni je jich už 140 — přijalo minimální patnáctiprocentní sazbu daně z příjmu právnických osob.

Naštěstí není nezbytně nutné, aby dvouprocentní minimální daň pro dolarové miliardáře — nebo osoby se stamilionovým jměním, bude-li k tomu politická vůle — přijaly všechny země. Stačí jen, aby se kritické množství zemí dohodlo na souboru pravidel ke zjištění a stanovení hodnoty majetku superbohatých a aby přijalo nástroje pro účinné zdanění bez ohledu na daňovou rezidenci miliardářů. Takto se můžeme vyhnout tomu, aby superbohatí utíkali do daňových rájů, a ukončit tak závody ke dnu mezi zeměmi, jež mezi sebou soutěží o to, kdo miliardářům nabídne nejnižší daňovou sazbu.

Mezinárodní spolupráce v otázkách zdanění se za posledních zhruba deset let podstatně zlepšila. Například díky zavedení automatické výměny bankovních informací se výrazně snížila možnost vyhýbání se daňovým povinnostem.

Máme tak nástroje potřebné k tomu, aby světoví miliardáři platili svůj spravedlivý podíl na daních. Nyní už záleží jen na vládách, aby přijaly dostatečně účinná a rychlá opatření ke spravedlivému zdanění.

Z anglického originálu Taxing the Superrich Is More Possible — and More Necessary — Than Ever publikovaného na webu Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ. Text v DR vychází v rámci spolupráce s Friedrich-Ebert-Stiftung Praha.