Současná vládní koalice neustále tvrdí, že nejsou peníze, a tak prosazuje škrty, které poškozují studenty, zaměstnance, střední třídu i důchodce a znemožňují jakékoli nezbytné investice do naší budoucnosti. Politika se jistě dá dělat i jinak a spravedlivě. To by nám ovšem nesměla vládnout pravice, která hájí zájmy hrstky nejbohatších. Alternativou je realizovat přání třiašedesáti procent českých občanů a zdanit superbohaté.

V Evropě patří zelené strany politicky do středo-levicového proudu, proto jsou jejich častými partnery sociální demokraté nebo jiné levicové strany. Česká Strana zelených byla v tomto směru výjimkou, neboť se profilovala jako středová strana. Pod vedením Martina Bursíka se Zeleným podařilo v roce 2006 dostat do Poslanecké sněmovny a následně vstoupit do pravicové vládní koalice vedené Mirkem Topolánkem.

V dalších volbách ale strana začala propadat a její politické těžiště se přesunulo do komunální politiky. Avšak tam jim v posledních letech vydatně konkurují Piráti, kterým se podařilo získat i voliče poptávající zelenou agendu.

Od doby, kdy Zelení opustili Poslaneckou sněmovnu, probíhal uvnitř strany politický boj mezi pravicově a levicově orientovanými členy o další směřování strany. Na letošním březnovém sjezdu byli jako noví místopředsedové strany zvoleni Anna Junková a Tomáš Mígl a většinu v rozhodovacích orgánech strany získalo levicové křídlo.

Tato změna se už začíná projevovat. Nejnověji to můžeme vidět na požadavku Zelených zdanit superbohaté, tedy zavést daň se sazbou 3,5 procenta na majetek přesahující 111 milionů Kč. S takřka stejným návrhem přišla Sociální demokracie už před minulými volbami do Poslanecké sněmovny, kdy prosazovala vyšší daň pro osoby se jměním nad 100 milionů Kč.

Zdá se, že se naplňují slova zeleného zastupitele Matěje Žaloudka z Prahy 3, který při představování koalice Sociální demokracie, hnutí Budoucnost a Zelených do voleb do zastupitelstva Hlavního města Prahy prohlásil, že ekonomický program zeleného hnutí je sociálnědemokratický. Tento posun může ledacos změnit na české politické scéně.

Levice potřebuje spolupráci

Pro politickou realitu České republiky bezesporu platí klasický výrok, že pravici spojují peníze, zatímco levici rozdělují ideje. Pravice se dokázala přes veškeré rozdíly spojit do koalice Spolu a stejně tak to dokázali středoví Starostové a Piráti. Koordinace strategických kroků mezi ANO a SPD přes různé šarvátky také funguje. Levice je však stále rozdrolená. KSČM nyní završuje dlouhodobý přechod k nacionalismu a konzervatismu, zatímco Sociální demokracie a Zelení se pokoušejí o svůj restart.

Posun Zelených v ekonomických názorech doleva k pozicím Sociální demokracie vytváří nový potenciál pro spolupráci. Může jít o základní stavební kámen ke vzniku širšího hnutí za sociálně spravedlivou a udržitelnou politiku, kterou v naší zemi očividně nikdo jiný kromě levice prosazovat nebude. Podobný vývoj zaznamenala polská levice, jejíž roztříštěné části se spojily do strany Lewica a vrátily se do parlamentu.

Důležité je, že s politikou spravedlivého vyššího zdanění nejbohatších souhlasí třiašedesát procent našich občanů, včetně většiny voličů vládnoucích politických stran. To je politický kapitál, díky němuž by se levice mohla vrátit do Poslanecké sněmovny a jasně odmítnout zdejší pravidlo, že politici vesměs hájí zájmy velkých firem a nejbohatších, nikoli běžných lidí.

Takový blok požadující sociální spravedlnost by vytvořil silnou opozici proti choutkám pravice měnit zákoník práce, privatizovat zdravotnictví a školství nebo destruovat důchodový systém. Je tedy jasné, že pravice a populisté se budou snažit jeho vzniku stůj co stůj zabránit a budou rozdmýchávat rozpory mezi silami na levici. Spolupráce uvnitř levice proto musí být založena na několika jasně definovaných programových prioritách a nesmí se rozpadnout kvůli odlišným postojům k dalším tématům.

Volání po spolupráci levicových stran musí zohlednit i fakt, že moderní levice zde v podstatě nemá široký elektorát. Systematickou snahou pravice a některých médií se totiž z levicové politiky stalo sprosté slovo, navíc řada politických osobností silně zdeformovala sociálnědemokratické ideje a pošpinila obraz levice v očích veřejnosti. Dnešní situaci lze shrnout parafrází slavného výroku: „Sociální demokracii bychom už měli, tak ještě ty sociální demokraty.“

Levicové strany musí mít kromě své ekonomické vize především vůli spolupracovat při vytváření našeho elektorátu. Naším společným cílem je, aby lidé přestali volit proti svým sociálně-ekonomickým zájmům. Je potřeba překonat rozdíly, společně usilovat o změnu společenských nálad a zbavit levici oněch dehonestačních nálepek. Je to běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem, ale pokud se o to nepokusíme, nikdy se nic nezmění. Alespoň v této snaze bychom se měli snažit koordinovat naši komunikaci a činnost, a to i v případě, že bychom do příštích voleb nešli společně.