„Stáli jsme na správné straně historie,“ zněla potemnělým náměstím slova vídeňského starosty Michaela Ludwiga. „Zatímco jedni byli pro diktaturu, druzí byli pro zachování demokracie, na to by nikdo neměl zapomínat,“ pronesl starosta k přítomným.

Na vzpomínkové akci v jednom z ikonických sídlišť, jež patří k takzvané „Rudé Vídni“ — Goethehofu — si rakouští sociální demokraté připomínali devadesáté výročí „Februarekämpfe“ roku 1934, kdy se ozbrojené dělnické milice sociálních demokratů postavily sílící fašistické pravicové vládě kancléře Dollfusse. Příběh odporu dělníků a sociálních demokratů roku 1934 skýtá mnohá poučení i pro ty, kteří se o spravedlivou a demokratickou budoucnost chtějí zasadit dnes.

Proti fašismu

Únorové boje byly vyvrcholením pomalého rozpadu rakouské parlamentní demokracie, která trpěla vyhroceným střetem mezi křesťansko-sociální stranou a sociálními demokraty. V situaci hospodářské krize a rostoucí moci nacistů v Německu se v roce 1933 rozhodl nový křesťansko-sociální kancléř Engelbert Dollfuss rozpustit parlament.

Prakticky jedinou politickou sílu, která ještě obhajovala zachování parlamentní demokracie, byli sociální demokraté. Dollfussův režim a na nacisty napojené milice Heimwehru začaly provádět zátahy na dělnických sídlištích a v odborových centrálách. Rostoucí tlak, prohlídky bytů a zatýkání dovedlo milice sociálních demokratů k rozhodnutí, že musí vůči Dollfussově režimu začít klást ozbrojený odpor.

Ten začal 12. února 1934 a skončil po čtyřech dnech bojů, kdy se rakouské armádě a fašistickým milicím za použití kulometů a děl podařilo dobýt všechna dělnická sídliště ve Vídni. Spisovatel a pacifista Stefan Zweig ve svých pamětech napsal: „Tři dny se prudce bojovalo o každý dům; bylo to před Španělskem naposledy, kdy se demokracie v Evropě bránila proti fašismu. Tři dny dělníci vzdorovali, než podlehli technické přesile.“

Dodnes se v Rakousku vedou diskuze, kolik dělníků se skutečně do únorových bojů zapojilo. Oběti bojů na obou stranách však jdou do několika set. Na popravištích či ve vězení a po Anšlusu i v koncentračních táborech skončily stovky členů a členek sociální demokracie.