↗

Vídeň nyní vlastní a spravuje každý čtvrtý nájemní byt ve městě a zisky z nájemného povinně reinvestuje. Na snímku slavný komplex sociálních bytů Alt-Erlaa z roku 1973. Foto FB Architecture Daily

Sociální bydlení má ve Vídni dlouhou tradici, která začala již po první světové válce. Sociální bydlení bylo tehdy koncipováno jako vnitrobloky a vycházelo z myšlenky zahradních měst. Důležité bylo dobré spojení hromadnou dopravou, ale také dostatek zeleně ve vnitřních dvorech. V letech 1923 až 1934 tak vzniklo bydlení pro zhruba 220000 lidí.

Zákon o ochraně nájemníků z roku 1917 navíc zajistil zmrazení nájmů na předválečné úrovni. Jedním ze spoluzakladatelů politiky sociálního bydlení ve Vídni byl spoluautor v zásadě dodnes platné městské demokratické ústavy sociální demokrat Robert Danneberg, který byl v roce 1942 zavražděný v Osvětimi.

Vídeň nyní vlastní a spravuje každý čtvrtý nájemní byt ve městě a zisky z nájemného povinně reinvestuje. Na rozdíl od Německa, kde má sociální bydlení většinou nízké nájemné jen po dobu zpravidla deseti či dvaceti let, zůstávají vídeňské byty navíc trvale sociálně vázány.

Tradiční bytová politika má přímý dopad na obyvatele města. Vídeňané v průměru platí 4,75 eura za metr čtvereční, k tomu 15 centů jako rezervu, téměř dvě eura na provozní náklady a desetiprocentní DPH. V kurzovním přepočtu celková částka na 75 metrů čtverečních sociálně dostupného bydlení představuje celý nájem i s poplatky ve výši 13,7 tisíce korun. Průměrný nájem stejně velkého bytu v Brně činí podle nabídky realitních kanceláří 16,7 tisíc Kč za metr čtvereční, a to bez poplatků, které v průměru mohou činit okolo 5 tisíc měsíčně.