Praha podepíše partnerskou smlouvu s Vídní. Podle primátora Hřiba k sobě mají obě města blízko a Praha se u rakouské metropole může inspirovat v oblastech, ve kterých české hlavní město značně zaostává, zatímco její rakouský protějšek naopak vyniká — v dopravě, bydlení a životním prostředí.

Praha a Vídeň mají společnou historii, leží relativně blízko, obě jsou doslova plné historických památek. Reálně jsou si ale skutečně na hony vzdáleny. Co se týče kvality života podle firmy Mercer, umístila se Vídeň vysoko na 4. místě, zatímco Praze připadla až 72. příčka. To má svoje hmatatelné příčiny právě ve způsobu, jakým se obě metropole starají o životní prostředí a podmínky svých obyvatel.

Rozdíl v kvalitě života i udržitelné koncepčnosti je dramatický. V čem by se mohla Praha od Vídně přiučit?

Ekologická sanace budov

Ukázkovým příkladem integrace moderní energetické a ekologické technologie je sanace administrativní budovy Technické univerzity ve Vídni na Obilném trhu (Getreidemarkt) v samém historickém centru Vídně.

Tato budova byla při svém otevření největší „plus-energetickou“ budovou na světě. Plus energetický dům je takový, který během roku vyrobí více energie, než za stejné období spotřebuje, přičemž do energetické bilance jsou zahrnuty nejen energetické potřeby na topení a osvětlení, ale i na vnitřní provozní spotřebu. Pečlivou kontrolou při projektu prošly všechny přístroje a další vybavení, včetně telefonů a kávovarů v kuchyňkách a všechny byly vyměněny za nízkoenergetické v nejvyšší kvalitě. Vedoucí projektu prof. Thomas Bednar tento dům nazývá „Plus Plus Energy House“.

Stávající výšková budova, v níž nyní sídlí Fakulta strojního inženýrství a managementu, byla téměř kompletně rekonstruována, fasádní konstrukce byla optimalizována pro tepelnou a sluneční ochranu s integrovanou fotovoltaikou a vybavena technickým interiérem na vysoké úrovni, přizpůsobeným do nejmenších detailů hledisku energetické účinnosti.

Hlavním zdrojem energie pro budovu je fotovoltaická pultová střecha a fotovoltaická fasáda v celkovém výkonu 328,4 kWp a celkové ploše modulů 2.199 metrů čtverečních, které ročně v průměru vyrobí 248.804 kWh.

Při uvedení do provozu to byla jediná kancelářská budova na světě, která svou nízkou spotřebu energie pokrývá vlastními zdroji. Běžná kancelářská budova s podobnou geometrií by měla spotřebu energie přibližně 460 kWh/m2 primární energie. Naproti tomu se očekává, že „Plusenergie“ dům TU ve Vídni spotřebuje v průběhu roku pouze 56 kWh/m2, zatímco vyrobí 61 kWh/m2 energie. Většinu této energie vyrobí „největší integrovaný fotovoltaický systém v Rakousku“, ale také využití odpadního tepla ze serverů a energie z výtahového systému. Vyrobená elektřina se používá přímo v budově. Odpadní teplo ze serverové místnosti pokrývá vytápění v zimě.

Celková rekonstrukce stála 19,4 milionu euro, byla dokončena za dva roky a náklady se vrátí do osmi let.

Naproti tomu jediná fotovoltaická střecha v historickém centru Prahy vznikla v roce 2012 na budově nové scény Národního divadle. Tento „doplněk“ energetické rekonstrukce budov divadla je dodnes solí v očích Odboru památkové péče. Při diskusi s pražskými památkáři často zazní povzdech „to byla chyba, to jsme neměli povolovat“.

Podle tehdejšího vedení ministerstva kultury bylo pořízení solárních panelů dokonce jedním z důvodů odvolání tehdejšího ředitele Ondřeje Černého. A to prý i přesto, že Národní divadlo energetickou sanací šetří devět milionů ročně.

Solární katastr

Ve Vídni vytvořili dálkovým měřením mapu slunečních potenciálů na městských střechách, takzvaný solární katastr. Téměř dvě třetiny (64 %, čili 34 kilometrů čtverečních) vídeňských střech jsou teoreticky vhodné pro využití sluneční energie. Teoretický fotovoltaický potenciál je 5.400 GWh za rok. Teoretický tepelný potenciál činí 28.200 GWh za rok. Teoretický výnos byl vypočten za předpokladu použití polykrystalických fotovoltaických modulů nebo vakuových plochých solárně termálních kolektorů.

Ve Vídni se podporuje výroba elektřiny či tepla ze sluneční energie bez emisí. Díky slunečnímu katastru ve Vídni se možnosti využití sluneční energie přinejmenším zviditelnily.

První náměstek primátora Petr Hlaváček v odpovědi na dotaz o sluneční energetice prohlásil, že „instalace na střechách by zvyšovaly tepelný ostrov nad městem“. To řekl, aniž by bral v potaz zásadní klimatické benefity obnovitelných zdrojů či technologie, které jsou z ohledu tepelného zatížení městského prostoru schopny jej eliminovat nebo dokonce přinášet teplotní benefity (například solárně-termální panely nebo bifaciální fotovoltaika nad reflexním povrchem) ve formě odrazu části slunečního záření.

V rámci interpelací občanů na zasedání magistrátu dne 12. prosince 2019 odpovídali primátor Hřib a radní pro životní prostředí Hlubuček na interpelaci, týkající se vyhlášení klimatické nouze. Jejich odpovědi směřovaly na stavbu nové trasy metra, na omezení dopravy v některých částech a podobně. O obnovitelných zdrojích energie, jakožto nejdůležitějším opatření k zastavení klimatické katastrofy, nepadlo ani slovo.

Plocha stovky největších českých měst má rozlohu 3800 kilometrů čtverečních. Kdybychom tedy vzali v potaz vídeňský model, tak by v těchto městech bylo k dispozici 311 kilometrů čtverečních ploch pro solární energetiku. To by v našich podmínkách odpovídalo (podle příkladu vídeňské univerzity) produkci asi 25 TWh ročně, tj. asi třetina veškeré české spotřeby elektřiny.

V Praze je vyšší nájem než ve Vídni

Vídeň zvládá udržovat nájemné na sociálně únosné míře, takže čtvrti zůstávají společensky smíšené. Vídeň je totiž největším majitelem obecních domů na světě. Dva ze tří nájemníků žijí v jednom z více než 400 tisíc obecních nebo družstevních bytů. Nájmy v těchto domech jsou velmi nízké, v průměru mezi šesti a sedmi eury za metr čtvereční. To se netýká pouze obecních budov v klasických dělnických čtvrtích Favoriten nebo Simmering, ale i v nejnákladnější rezidenční čtvrti v 1. okrese. V Heiligenstadtu je nejznámější obecní budova je Karl-Marx-Hof z roku 1930.

Vedle utěšené situace s nájmy ještě existují na úrovni vídeňského magistrátu programy levných bytů či další podpory pro osoby s nízkým příjmem, samostatně hospodařící matky s dětmi či osoby ve zvláštních životních situacích.

Praha má jeden z nejhorších poměrů mezi počtem obecních bytů a počtem obyvatel. Na celou Prahu připadá jen 31 tisíc obecních bytů a za posledních 20 let se podíl obecních bytů snížil více než šestinásobně. Celkový počet obydlených bytů podle Českého statistického ústavu v roce 2011 byl 542 tisíc. Průměrné měsíční nájemné v Praze bylo v roce 2018 340 korun za metr čtvereční, což je dvojnásobek vídeňských nájmů v obecních bytech.

Stále méně obyvatel Vídně vlastní osobní auto. V roce 2005 byl stupeň motorizace ve Vídni dán poměrem 403 osobních aut na 1000 obyvatel, v roce 2015 se snížil na 373 automobilů. Ve více než polovině městských okrsků se dokonce absolutní počet aut snížil. Ve Vídni se reguluje počet aut počtem dostupných parkovacích míst.

V Praze naproti tomu připadalo v roce 2018 ďábelských 666 automobilů na tisíc osob a jejich množství dále roste.

Ve Vídni začaly první protesty proti spuštění první rakouské jaderné elektrárny Zwentendorf na Dunaji, 55 km od centra Vídně a pokračovaly mnoha tisícovým pochodem v červnu 1977 z Tullnu k již dostavěné elektrárně. Protesty měly za následek vypsání referenda, které odpůrci jaderné energie vyhráli.

V rámci průzkumu veřejného mínění CVVM z roku 2018 odpovědělo na otázku o podílu jaderné energetiky na výrobě elektřiny celkem 72 % Čechů a Češek tak, že se má podíl jádra zvyšovat. Tendence posledních let je mírně vzestupná.