Brno schválilo Akční plán udržitelné energetiky a klimatu. To už ale nestačí
Jasna FlamikováNávrh, jak v Brně snižovat emise skleníkových plynů, budí rozpaky nejen kvůli své nedomyšlenosti a vágním požadavkům. Jeho cíl je příliš málo ambiciózní na to, aby se jeho dosažením něco reálně změnilo.
V září 2017 Zastupitelstvo města Brna na podnět Zelených schválilo přistoupení k Paktu starostů a primátorů, jehož signatáři se dobrovolně zavazují, že na svém území sníží emise CO2 nejméně o 40 procent do roku 2030 od roku výchozího (rok 2000) a zvýší odolnost města vůči lokálním dopadům klimatických změn. Přistoupením k Paktu vyvstala městu povinnost zpracovat do dvou let Akční plán udržitelné energetiky a klimatu (SECAP). Ten obsahuje výchozí emisní bilanci skleníkových plynů a plány konkrétních činností a opatření na její snížení včetně dlouhodobé vize do roku 2030.
Stojí za to se podívat, jak se jednotlivé sektory na produkci emisí v Brně podílejí a vyvíjejí. Výchozí bilance emisí CO2 v uvedených sektorech(takzvaně započtených dle metodiky) jsou k roku 2000 ve výši 2,17 milionu tun za rok. Ze započtených sektorů byla v roce 2000 největší spotřeba paliv a energie a také nejvyšší emise CO2 v obytných budovách — domech pro bydlení (45 procent) a dále v terciárním sektoru — neobecní budovy, vybavení/zařízení (40 procent). Doprava veřejná, komerční i soukromá se na emisích podílela necelými deseti procenty, veřejné osvětlení 0,9 procenta.
V letech 2000 až 2015 poklesly emise CO2 na území města o osm procent, zejména díky úsporám v obytných budovách. Mezi lety 2000 a 2005 se na snížení emisí podílel také terciární sektor, ten ale v dalších letech kvůli růstu a vzniku nových objektů navýšil spotřebu energií na úroveň roku 2000. Úspory emisí CO2 ve veřejné dopravě zase zvedl nárůst individuální a komerční dopravy. Klesala spotřeba v domácnostech, která tvoří devět procent, což je částečně způsobeno růstem lokální výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, která snižuje emisní faktor na spotřebovanou elektřinu.