Narůstající objem dopravy je nejzásadnější problém, se kterým se potýká spousta velkých měst ve světě. Brno se jej snaží řešit v návrhu svého nového územního plánu. Problémem není jen automobilová doprava, ale obecně velký počet lidí, který se každodenně musí dostávat do města z jeho okrajových částí i přilehlých obcí.

Je řešením stavět hustě obydlené čtvrti uvnitř města? Je rozsáhlá výstavba na okrajích města menší zlo než satelitní městečka u okolních vesnic? A dá se minout bez stavby nových obchvatů a dálničních přivaděčů, které uškodí krajině kolem Brna? Zkusme se zamyslet: Jak stavět Brno, aby bylo městem, ve kterém se nemusí tolik někam jezdit.

Doprava je krví města. A my se každý den stáváme jeho červenými krvinkami, ať už sedáme do auta nastupujeme do autobusu či „šaliny“, nebo dokonce patříme k těm odvážnějším, kteří sedlají kolo. V běžných všedních dnech se ale nemůžeme zbavit dojmu, že Brno trpí vysokým krevním tlakem.

Nejde jen o auta. Každodenní realitou jsou přeplněné autobusy a trolejbusy, ba dokonce i chodníky. Dopravní přetížení města tudíž nemají na svědomí jen auta, ale sám charakter života ve městě, který nutí nás všechny neustále se někam přesouvat.

Teď v době koronavirové krize ale vidíme, že tomu tak nemusí být vždy. Tlak v dopravních tepnách výrazně poklesl. V trolejbuse č. 26 si sednete i v době největší ranní špičky. Je to samozřejmě proto, že každodenní cestující se přesunuli do aut. Proč znuděně čekat na zastávce a mačkat se ve voze s dalšími lidmi, když se dá cestovat mnohem pohodlněji, rychleji, bez rizika nákazy, a dokonce si můžete sundat roušku?

Přesto si můžeme všimnout, že i průjezd autem je najednou poněkud volnější. Samozřejmě, když značná část lidí patří mezi ty šťastné, kteří mohou pracovat z domu. A je tu stále více i těch méně šťastných, kteří už do práce jezdit nemusí, protože o ni přišli.

Nicméně, dopravní zácpy z hlavních přivaděčů do Brna nezmizely. Mírný pokles dopravního zatížení odhalil nejproblematičtější místa. Díky nim jasně vidíme, že problém dopravy v Brně je problém celého kraje. Nejde jen o lidi, kteří cestují v rámci Brna. Jde o to, že do Brna každodenně míří desetitisíce lidí z okolních obcí i měst.

Územní plán by měl mít větší ambice než ustupovat realitě

Návrh nového územního plánu se pochopitelně snaží s palčivým problémem dopravy ve městě něco dělat. Jde na to v rámci omezení, která klade životní realita. To ale neznamená, že nemůže dělat mnohem více. Navíc to ani neznamená, že ona životní realita je neměnná. Ba dokonce — skrze územní plán můžeme životní realitu měnit.

Nový územní plán reflektuje soudobé trendy ve vymisťování automobilové dopravy z centrálních částí města. Takzvaný koeficient stupně automobilizace v částech poblíž centru, dokonce i v rozsáhlých plochách nové výstavby, jako je Jižní centrum, snižuje až na 0,25.

Znamená to, že v daném místě se vypočítané parkovací kapacity dělí čtyřmi a pro jednodušší představu bude potřeba parkovací místo jen pro každý čtvrtý byt. Je to důsledek jasného trendu života bez auta v centru města. Stále více lidí, kteří bydlí poblíž středu města, pochopili, že vlastnit auto pro ně znamená mnohem více starostí než radostí.

Zároveň to ale znamená, že život bez auta je záležitost lidí spíše bohatších než chudších. Auto už dávno není luxus, ale mnohem spíše životní nutnost pro lidi, kteří si nemohou dovolit bydlení v hustě zalidněných městských oblastech a s krátkými intervaly spojů veřejné dopravy. Mnohým to možná připadá jako brutální sociální experiment.

Zarytí milovníci aut jako symbolů svobody se bouří. Jenže — tady územní plán opravdu životní realitu nemění. Nedělá nic jiného, než že kopíruje současnou dynamiku kapitalistické společnosti. Konzervuje sociální rozvrstvení podle místa bydliště. Obzvláště, když plochy nové výstavby v centrech měst se počítají pro výhradně soukromou developerskou výstavbu.