Panelové sídliště Lesná je považováno za jeden z nejzdařilejších obytných celků vzniklých v době minulého režimu. Myslí si to nejen odborníci a odbornice v oblasti architektury urbanismu a umění, ale i obyčejní obyvatelé a obyvatelky Brna.

Zřejmě tím největším důvodem, proč je Lesná tak oblíbená a vyhledávaná, je to, co dělá čest jejímu názvu — spousta vzrostlé zeleně na volných plochách, která plynule přechází v přírodní okolí. Zelená krajina je vnímána jako mnohem důležitější než jakékoliv budovy na Lesné. Poskytuje útulné, až meditativní prostředí a dává zapomenout na šeď velkoměsta.

Pojďme se zamyslet, jak pro nás může být Lesná inspirativní dnes. Můžeme si z ní, anebo z výstavby panelových sídlišť obecně, vzít něco užitečného pro stavbu dostupného a klimaticky udržitelného bydlení pro všechny?

Společenské podmínky vzniku krásných sídlišť

Pokud chceme přemýšlet, co si vzít dnes z takového sídliště, jako je Lesná, musíme poznat společenské podmínky doby jeho vzniku. Doba těsně poválečných dvacetiletí v mnohém přála velkým bytovým projektům, které vznikaly po celém takzvaně vyspělém světě. Nacházely se jak ve východním, tak i západním bloku.

Světové příklady takzvaných krásných sídlišť skýtají například město Tapiola ve Finsku, Barbican v Londýně, Alt Erlaa ve Vídni, Habitat 67 v Montrealu. Myšlenky humanismu a udržitelného rozvoje byly častější na Západě, do východního bloku pouze částečně prosakovaly.

Za příklad jejich dobrého uplatnění by paradoxně mohlo sloužit město Pripjať na severu Ukrajinu, nechvalně proslulé svým zánikem v důsledku černobylské jaderné katastrofy. I z tohoto důvodu můžeme být na Lesnou pyšní. Patří k nejdůsledněji humanistickým sídlištím v oblasti takzvaného východního bloku.

Nejzásadnější je, že velké humanistické bytové projekty byly vždy veřejnou investicí. Souvisí to s určitým vývojem politického myšlení v 60. letech. Po celém světě to byla doba vzepětí síly ideálů a zápasu o lepší, humanističtější uspořádání společnosti.

I západní společnosti v té době prosazovaly sociálně zaměřenou politiku. Naopak v zemích východního bloku byl patrný posun od diktátorských povah režimů padesátých let k větší demokratičnosti a svobodomyslnosti — což se u nás odráželo v ideálu „socialismu s lidskou tváří“.

Velkým bytovým projektům přál také poválečný vývoj společnosti. Byla to doba velkého ekonomického růstu, velkých vynálezů a kosmických objevů. Lidé obecně věřili v pokrok a sílu lidského ducha. S touto vírou v pokrok souvisela také čistě technická estetika tehdejší architektury.

Vývoj estetického cítění byl zcela v souladu s technickým pokrokem a proměnami společenského myšlení. Také proto lidé dobře přijímali jednoduše tvarované funkcionalistické domy, mnohdy velkého měřítka, později obecně kritizované jako „krabice, králíkárny“ a podobně. Technická estetika ale v žádném případě neznamená technokratismus, byla výtvarným jazykem pro vyjádření psychologického a ekologického uchopení problematiky.

Byla to také doba bytové krize. Panovala obrovská poptávka po nových bytech. Stávající bytový fond nedostačoval, ať už v důsledku válečných škod nebo dosluhování domů v centrech měst. Populace rychle rostla, což lze připisovat mentalitě překotného progresivismu, zmíněnému ekonomickému růstu a doznívajícímu demografickému přerodu v industriálních společnostech.

Byl dovršen rozpad tradičních rodových struktur. Společnost se už téměř plně skládala z nukleárních rodin. Každá taková nukleární rodina pochopitelně chtěla svůj vlastní byt nebo domek. A v neposlední řadě společnost byla stále více konzumní.

Vývojové fáze panelových sídlišť

Pojem krásné sídliště v žádném případě neznačí osobní zaujetí autora. Je termínem používaným v historii architektury, jíž panelová sídliště jsou nepochybnou součástí, a který vyplývá z následující rámcové časové etapizace hromadné bytové výstavby.

1. Pionýrská fáze (cca 1952 — 1958)

   Značí počátky skutečně hromadné prefabrikované výstavby v našich zemích. Ještě nevznikají žádná větší panelová sídliště. Jde spíše o jednotlivé bytové domy nebo skupinky domů v rámci rozsáhlejších urbanistických celků. Nejstarší panelové domy jsou nízkopodlažní, většinou bez výtahů, někdy se šikmou střechou. Fasády často nesly dekor ve stylu socialistického realismu.

   Nejstarší panelový dům z roku 1953 v Brně se nachází na sídlišti Černá Pole. Jeho původní podoba se nedochovala.

2. Krásná, resp. humanistická fáze (cca 1958 — 1968)

   Souvisí s politickým uvolněním v 60. letech minulého století a je to doba, kdy výstavba sídlišť byla v souladu s celosvětovým vývojem. Architekti a architektky měli poměrně velkou svobodu od politických a manažerských zásahů do tvorby. Tuto svobodu využívali k navrhování sídlišť s důrazem na sociální a psychologické potřeby budoucích obyvatel. Sídliště byla navrhována tak, aby přinášela podnětné prostředí pro mezilidské vztahy. Obsahovala veškerou potřebnou obchodní, občanskou a kulturní vybavenost. Jsou zde patrné počátky myšlení na ekologickou udržitelnost, a to díky těsnému zapojení zeleně do urbanizovaného území a snahy o omezení objemu dopravy.

   Nejtypičtějším příkladem krásného sídliště v Brně je Lesná. Hodně se mluví také o kvalitních sídlištích z Prahy: Invalidovna a Ďáblice.

3. Technokratická fáze (cca 1968 — 1983)

   Je znakem období tzv. normalizace. Sídliště byla často projektována ještě v době uvolněných 60. let. Jejich realizaci však poznamenalo utužení totalitního režimu, v jehož důsledku vzrostl tlak na projekční práci. Architekti byli tlačeni do stále větších úspor po stránce architektonické, stavebně technické, omezovala se občanská a kulturní vybavenost i tvorba veřejného prostoru jako takového. I nejzákladnější veřejná vybavenost mnohdy vznikla až mnoho let po dokončení obytných domů. Sídliště technokratického období tvoří velkou většinu sídlišť u nás a zapřičiňují obecně negativní vnímání panelové výstavby. Jejich vznik byl také často spojen se zničením původních obcí nebo brutálním zásahem do přírodního prostředí.

   Příklady technokratických sídlišť jsou Bohunice, Líšeň, Kohoutovice v Brně nebo Jižní město v Praze.

4. Kritická, resp. postmoderní fáze (cca 1983 — 1992)

   Nešvary panelové výstavby v období normalizace vedly k ostrým a intenzivním diskuzím o smyslu výstavby sídlišť. Diskuze se vedly na odborné půdě a režim ve svých pozdních letech se ji snažil reflektovat. Souvisí to také s celosvětovým vývojem, zejména s postmoderním hnutím v 70. a především v 80. letech. Architektonická postmoderna těžila z obecné kritiky modernistického života (odosobnění mezilidských vztahů, konzumerismus, stereotypnost života, závislost na automobilové dopravě). Hlásala návrat k tradičním, tedy lidmi dobře zažitým urbanistickým formám: ulice, náměstí, bloky, aleje. V důsledku toho se panelové domy začaly stavět do forem připomínajících městské bloky s polouzavřenými nádvořími (vznikly rohové sekce), do jasně vymezeného rastru vzájemně propojených ulic se zklidněnou dopravou. Zhuštění zástavby umožnilo uspořit rozlohu sídliště a vytvořit jasně vymezenou hranici vůči krajinnému okolí (nebrat z přírody více, než je nutné). Preferovala se nízkopodlažní, avšak více k sobě zapojená výstavba. Ve většině případů, díky stále pokračujícím tlakům na efektivitu, se však nízkopodlažnost málokdy dařilo dodržet.

   Příklady postmoderních sídlišť jsou Barrandov v Praze, Jižní svahy ve Zlíně a Vinohrady v Brně.

Dnešní odlišné společenské podmínky

Samozřejmě, dnešní společenské podmínky jsou od těch v 60. letech minulého století zásadně odlišné. Současná společnost čelí dvěma zásadním výzvám: Krize dostupnosti bydlení a klimatická krize.

Krize dostupnosti bydlení je zcela odlišná než někdejší bytová krize. Bydlení není nedostupné z důvodu fyzického nedostatku bytů, ale z důvodu jejich administrativní — majetkové nedostupnosti. Lidí ve společnosti zásadně nepřibývá. Proto ani není nutné ve velkém měřítku stavět nové domy.

Spíše je nutné přemýšlet, jak co nejlépe využít stávající stavební fond, který je často podvyužitý, úplně prázdný nebo ve špatném technickém stavu. Problém představují také dnešní složité a pracné stavební technologie, které vytvářejí napětí v cenách staveb.