Pražský Institut plánování a rozvoje zveřejnil v červnu studii k rozsáhlému území okolo nádraží Praha-Bubny. Jedná se zejména o rozsáhlou zelenou plochu mezi Vltavskou téměř až k Nádraží Holešovice. Toto místo v centru města je převážně nedostupné a pod stavební úzávěrou dlouhá léta čeká na svoji budoucí podobu. V minulosti vznikla celá řada architektonických studií Bubnů, několik diplomových prací studentů architektury, svoje plány prezentoval i jeden z vlastníků zdejších parcel společnost ORCO (dnes pod skupinou CPI).

Hřiště ne, obchodní dům ano

Na Vltavské, Strossmayerově a Ortenově náměstí se objevil informační kontejner, kde se lze na plány podívat a poptat se na nejasnosti. Těch je mnoho a lidé se ptají. Když jsem zde listoval vizualizacemi železniční trati kolem Výstaviště, z jedné strany zněla argumentace pánů zapojených do přípravy nového stavebního zákona, že neexistuje nic, co by developery zavazovalo stavět byty. Podle toho, co říkají radní, to zatím skutečně neexistuje, podle zástupců pražského Institutu pro rozvoj a plánování na tato jednání teprve dojde.

Z druhé strany jsem poslouchal, jak několik dalších přítomných poukazuje na příliš velký rozsah zástavby a množství aut. Když jsem se zeptal, jestli bude hřiště, kde by si mohly hrát děti, dozvěděl jsem se, že ve studii není (ač jsou tam obsaženy tři školy). Hřiště prý může být ve vnitrobloku některých budov, pokud jej tam majitel postaví. Když tam budu mít byt nebo se domluvím s majitelem, pustí mě tam, zněla odpověď slečny z kontejneru.

Ani budova Filharmonie zatím nemá přiklepnuté žádné peníze a je ve fázi ideí, zatímco Radovan Vítek má pro Vltavskou projekt obřího nákupního centra. Je tedy mnoho otázek, co ze záměrů může být pouze vějičkou pro veřejnost, aby studie prošla — a co se posléze ukáže jako příliš složité, nenajdou se na to peníze a postoje se změní.

Zástavba bez vnitrobloků

Studie prezentovaná veřejnosti trpí velkými slabinami. Předpokládá masivní zástavbu území. Oproti stávající zástavbě a volnému prostoru v dotčeném území prezentuje těžkou monoblokovou architekturu, která by úplně zničila charakter Prahy 7.

Část vyznačených bloků není prostupná, není v nich rostlý terén — chybí dvory ve vnitrobloku, zastavěný bude každý čtvereční metr. Některé na vizualizacích umístěné bloky budov jsou i několikanásobně větší než Veletržní palác. Bezohledná zástavba domy vyššími než stávající architektura je třeba navrhována i v dnes klidné a příjemně listnaté ulici Strojnická, jakých mnoho není.

Bloková zástavba je charakteristická pro 19. století a na Letné její historický charakter vytvářejí mnohem drobnější proporce a pestrá směs stavebních stylů, členitosti fasád a detailů. Tomu by nijak neodpovídala uniformita fasád nových obrovských bloků, jaké se staví dnes z betonu a skla. Domovní bloky Holešovic pocházejí z průmyslové doby továren, kdy byly levným uniformním bydlením pro dělníky. Problém je, že dnes už továrny a zástupy dělníků nejsou. Dnes chceme, aby bydlení charakterizovalo naši osobnost, bylo nějakým způsobem unikátní a výjimečné.

Bytové projekty se neskládají z bloků s vnitřním dvorem, tato strategie byla opuštěna v průběhu 20. století a ani paneláková sídliště už ji nesledují, staví se na otevřenějším prostoru. Současné projekty vycházejí nejčastěji z kompaktní stavby, která se člení směrem ven do okolní zeleně a vytváří mnoho různých zákoutí, teras a variací, aby se byty navzájem nerušily, byl prostor pro děti a pohyb mezi jednotlivými částmi a ven odpovídal aktivnímu životu dobře situované klientely, která si dražší byty v novostavbách pořizuje a která určitě nechce bydlet v tuctových jednotkách.

Věrohodnost a adekvátnost studie je tedy i v tomto zpochybnitelná, když vidíme, jaké projekty se ve skutečnosti v okolí staví a jak s historickou blokovou zástavbou bojuje třeba Barcelona: ruší v nich dopravu, aby na principu superbloků rozšířila prostor pro občany a množství zeleně.