Pražský Institut plánování a rozvoje zveřejnil v červnu studii k rozsáhlému území okolo nádraží Praha-Bubny. Jedná se zejména o rozsáhlou zelenou plochu mezi Vltavskou téměř až k Nádraží Holešovice. Toto místo v centru města je převážně nedostupné a pod stavební úzávěrou dlouhá léta čeká na svoji budoucí podobu. V minulosti vznikla celá řada architektonických studií Bubnů, několik diplomových prací studentů architektury, svoje plány prezentoval i jeden z vlastníků zdejších parcel společnost ORCO (dnes pod skupinou CPI).

Hřiště ne, obchodní dům ano

Na Vltavské, Strossmayerově a Ortenově náměstí se objevil informační kontejner, kde se lze na plány podívat a poptat se na nejasnosti. Těch je mnoho a lidé se ptají. Když jsem zde listoval vizualizacemi železniční trati kolem Výstaviště, z jedné strany zněla argumentace pánů zapojených do přípravy nového stavebního zákona, že neexistuje nic, co by developery zavazovalo stavět byty. Podle toho, co říkají radní, to zatím skutečně neexistuje, podle zástupců pražského Institutu pro rozvoj a plánování na tato jednání teprve dojde.

Z druhé strany jsem poslouchal, jak několik dalších přítomných poukazuje na příliš velký rozsah zástavby a množství aut. Když jsem se zeptal, jestli bude hřiště, kde by si mohly hrát děti, dozvěděl jsem se, že ve studii není (ač jsou tam obsaženy tři školy). Hřiště prý může být ve vnitrobloku některých budov, pokud jej tam majitel postaví. Když tam budu mít byt nebo se domluvím s majitelem, pustí mě tam, zněla odpověď slečny z kontejneru.

Ani budova Filharmonie zatím nemá přiklepnuté žádné peníze a je ve fázi ideí, zatímco Radovan Vítek má pro Vltavskou projekt obřího nákupního centra. Je tedy mnoho otázek, co ze záměrů může být pouze vějičkou pro veřejnost, aby studie prošla — a co se posléze ukáže jako příliš složité, nenajdou se na to peníze a postoje se změní.

Zástavba bez vnitrobloků

Studie prezentovaná veřejnosti trpí velkými slabinami. Předpokládá masivní zástavbu území. Oproti stávající zástavbě a volnému prostoru v dotčeném území prezentuje těžkou monoblokovou architekturu, která by úplně zničila charakter Prahy 7.

Část vyznačených bloků není prostupná, není v nich rostlý terén — chybí dvory ve vnitrobloku, zastavěný bude každý čtvereční metr. Některé na vizualizacích umístěné bloky budov jsou i několikanásobně větší než Veletržní palác. Bezohledná zástavba domy vyššími než stávající architektura je třeba navrhována i v dnes klidné a příjemně listnaté ulici Strojnická, jakých mnoho není.

Bloková zástavba je charakteristická pro 19. století a na Letné její historický charakter vytvářejí mnohem drobnější proporce a pestrá směs stavebních stylů, členitosti fasád a detailů. Tomu by nijak neodpovídala uniformita fasád nových obrovských bloků, jaké se staví dnes z betonu a skla. Domovní bloky Holešovic pocházejí z průmyslové doby továren, kdy byly levným uniformním bydlením pro dělníky. Problém je, že dnes už továrny a zástupy dělníků nejsou. Dnes chceme, aby bydlení charakterizovalo naši osobnost, bylo nějakým způsobem unikátní a výjimečné.

Bytové projekty se neskládají z bloků s vnitřním dvorem, tato strategie byla opuštěna v průběhu 20. století a ani paneláková sídliště už ji nesledují, staví se na otevřenějším prostoru. Současné projekty vycházejí nejčastěji z kompaktní stavby, která se člení směrem ven do okolní zeleně a vytváří mnoho různých zákoutí, teras a variací, aby se byty navzájem nerušily, byl prostor pro děti a pohyb mezi jednotlivými částmi a ven odpovídal aktivnímu životu dobře situované klientely, která si dražší byty v novostavbách pořizuje a která určitě nechce bydlet v tuctových jednotkách.

Věrohodnost a adekvátnost studie je tedy i v tomto zpochybnitelná, když vidíme, jaké projekty se ve skutečnosti v okolí staví a jak s historickou blokovou zástavbou bojuje třeba Barcelona: ruší v nich dopravu, aby na principu superbloků rozšířila prostor pro občany a množství zeleně.

Rozsah zástavby je ve studii údajně motivován zvýšením dostupnosti bydlení, které je v Praze problematické. Jenže vůbec není zaručeno, že v zástavbě byty budou, nebo snad budou dostupné. Že by tato výstavba zlevnila byty v celé Praze, je už vůbec nepravděpodobné. S velkou jistotou by to byly luxusní byty a architektura pro komerční klientelu, která vytvoří sociálně neprostupnou čtvrť, nepropojenou ani na horní část Letné, ani na dolní Holešovice.

Máme stav klimatické nouze, na Praze 7 dokonce oficiálně vyhlášený, Praha řeší problém s teplotním ostrovem, který vytváří a brání tak srážkám. Cílem je teplotu ve městě snižovat. V Praze 7 je také vysoké znečištění vzduchu — zejména prachem a oxidy dusíku z dopravy. Stromy se v ulicích nedaří vysazovat.

Znečištění, se kterým se dlouhodobě nedaří nic dělat, se těžko může vyřešit další rozsáhlou zástavbou. Naopak, je potřeba zachovat a rozšiřovat zelené plochy. Jedině tak můžeme udržet smysluplné životní podmínky pro stávající obyvatele a jejich přirozený nárůst. Jak by se zvýšení počtu obyvatel projevilo na dopravě, v tom studie nemá příliš jasno. Doprava je v ní opticky utlumena, místo Argentinské jsou na některých obrázcích stromky, to je ale jen drobná chyba. Ulice zůstává ve čtyřproudové podobě a právě ona má odvést všechnu dopravu z oblasti. O řešení dopravy se má ještě diskutovat.

Lesopark a nejnutnější infrastruktura

Racionální a jedině správné je zachovat nezastavěná místa pro zeleň a zelené koridory napojené na Stromovku. Nejlépe přímo městský les nebo lesopark jen s lehkou zástavbou infrastrukturně potřebnými stavbami a převážně cyklistickou dopravou. A stavět jedině tehdy, když máme v rukou věrohodnou studii dopadů na znečištění a všechny z nich se vykompenzují plochou vybudovaných zelených střech v okolí.

To je zodpovědný přístup s ohledem na budoucí charakter Prahy. Praha ovšem místo toho, aby zajistila stažení znečištění do zdravotních limitů, chce přivést do centra další desetitisíce lidí a jejich aut. Neřešený, dále se zhoršující problém pak přenechá budoucím generacím.

Je zřejmé, že plán zástavby je v rozporu s přijatými strategiemi Prahy: Strategií adaptace na klimatickou změnu a Paktu starostů a primátorů pro udržitelnou energii a klima. Jak je možné snížit emise CO2 na tomto území o 40 procent oproti současnému stavu při takovéto zástavbě? A pokud se na tomto území nesníží, ale zvýší, kde se sníží o více než 40 procent, aby se nárůst na tomto území kompenzoval?

Není vhodné nezastavěná území spíše využít ke snižování emisí a zátěže? Studie neobsahuje ani žádnou vodní plochu, ačkoli ty představují ve městě nejefektivnější faktor snižování povrchové teploty. A do budoucna nás čeká stále více horkých a suchých let.

Že je součástí návrhu menší centrální park, odpovídá starému uvažování z doby, kdy žádné změny klimatu nebyly a pro rozvoj měst neexistovaly překážky. Z celkové rozlohy území 110 ha se pro park uvažuje jen o části šesti hektarů, která nemůže zajistit absorpci CO2, prachu a ochlazovat okolí. Ponechat zeleni je třeba minimálně 60 procent nezastavěného území, a to v podobě velkých koridorů se stromy, napojených na sebe navzájem a na Stromovku, aby měly funkční smysl pro život ptáků, včel a dalších živočichů. Tuto funkci nemohou plnit izolované ostrůvky zeleně v privátních vnitroblocích.

V racionálním urbanismu současných velkoměst se uzavřené zahrady za zdmi raději mění na otevřené sítě zeleně a vody, propojující části města. Například Berlín má v samém centru lesy Plänterwald (90 ha) nebo Tiergarten (210 ha), protože už od začátku 20. století buduje zelené radiály zasahující až do středu města, z nichž jsou stezkami dosažitelné pásy periferní zeleně. O moderních projektech hospodaření s povrchovou vodou, s kanály, poldry a rekreačními vodními plochami, realizovanými v nizozemských městech, ani nemluvě.

Studie, která se má stát podkladem pro změny územního plánu, je však příliš stavebně ambiciózní, ignoruje moderní přístupy k městskému urbanismu a snaží se jít na ruku byznysu a developerům. Vlastníci pozemků zde zatím ale nemají žádné právo stavět. Základní koncepci rozvoje obce, ochranu jejích hodnot, uspořádání krajiny, koridorů a zastavitelných ploch, to vše určuje územní plán, o kterém spolurozhodují občané a volení zástupci.

Není jasné, co by takováto zástavba obyvatelům přinesla. Koncertní sál? Proč ne, ale v návaznosti na volný prostor. To je žádoucí charakter Prahy. Nikoli sál obestavěný komerčními bloky betonu s desítkami tisíc lidí, hlukem, dusivým prachem a vedrem.

V Bratislavě mají s novou budovou Slovenského národního divadla svoje zkušenosti. Obklopuje ji podobně koncipovaná a korupčně, proti odporu veřejnosti, prosazená centrální městská zóna na nábřeží Dunaje s obchodně bytovým komplexem Eurovea City. Největší sál na Slovensku tedy přitahuje spíš ty, kdo si potřebují zaparkovat, aby v okolí nakoupili.

Už nyní je Praha přeplněná turisty a přeplněné jsou i parky. Jaký zážitek pro nás obyvatele, nebo i návštěvníky Prahy chceme? Urbanismus Prahy je historicky umírněný, a v tom je její kouzlo. Odpovídá to i ekonomické realitě a je to výhodnější pro stávající obyvatele. Praha by měla usilovat o větší kvalitu městského prostoru a architektury. Její rozvoj by měl představovat nadechnutí čistého vzduchu do plic.

Co bude dál

Studie byla zadána v únoru 2018, tedy ještě za vlády ANO a Adriany Krnáčové, kdy téma klimatu tak naléhavě nezaznívalo. Dnes je na Magistrátu zcela jiné zastoupení a klima ovlivňuje volební výsledky. Radní a náměstek primátora Petr Hlubuček konzistentně prosazuje udržitelný rozvoj a vyslovil se, že žádné necitlivé developerské projekty, které nemyslí na zeleň, na boj proti suchu a tepelným ostrovům, se určitě stavět nebudou. Je zřejmé, že analýza dopadů na emise, znečištění a kapacitní analýza dopravy mezi podklady pro zpracování nebyly.

Při přípravě tohoto textu jsem se setkal s postoji, které redukují problematiku na jakýsi marný boj s developery. Ale developeři vůbec nemusí přijít zkrátka. Přemostění problematického dopravního uzlu Vltavská a budova Filharmonie na něm nebo vodní díla a udržení povrchové vody jsou jistě technicky náročné projekty a nebývají příliš levné. Jde spíše o to, že charakter projektů, do nichž se investuje, je jiný a znamená to větší podíl veřejných investic, protože město, v němž se v centrální oblasti protíná mnoho různých protichůdných zájmů, musí volit kvalitnější projekty, jež by tyto zájmy dobře skloubily.

Na jiném příkladu, Nákladovém nádraží Žižkov, je vidět, že když několik lidí na správných místech jasně formuluje svou představu, změna je možná. Tam, kde se mělo bourat a bylo nutné vést tramvajovou linku do nové čtvrti, zůstala stát kulturní památka a ve stejné době IPR zveřejnil studii i pro tento objekt. Má zde sídlit Národní filmový archiv a Státní fond pro podporu kinematografie. Kapacitní studie se během následujícího roku stane podkladem pro architektonickou soutěž, jejíž zadání má obsahovat požadavky na udržitelnost i hospodaření s vodou.

Do 15. října může kdokoli podat ke studii připomínku. Podává se písemnou formou s náležitostmi podle správního řádu (jméno, příjmení, datum narození, místo trvalého pobytu, adresa pro doručování) do podatelny Magistrátu hlavního města Prahy nebo na adresu Odboru územního rozvoje MHMP, se svým podpisem nebo elektronicky datovou schránkou (datová schránka MHMP je 48ia97h). K podání připomínky lze využít také text článku, který je k tomuto volně k dispozici.

Relevantní dokumenty:

Platná strategie adaptace Prahy na klimatickou zmenu

http://www.iprpraha.cz/adaptacnistrategie

Pakt starostů a primátorů pro udržitelnou energii a klima

https://www.mzp.cz/cz/pakt_starostu_a_primatoru

IPR studie Bubny-Zátory

http://www.iprpraha.cz/budoucibubny

Atlas životního prostředí Praha

http://www.geoportalpraha.cz/cs/atlas-zivotniho-prostredi