Vltavská filharmonie jako impuls pro radikální zklidnění magistrály
Ondřej MirovskýProjekt vltavské filharmonie vyvolal debaty kvůli podobě stavby samé. Přitom jsou tu dva další podstatné aspekty — ekologické a dopravní — a zatím není jasné, zda na ně projekt dává uspokojivé odpovědi.
S velkou — a tak trochu předvolební — pompou oznámil magistrát výsledek soutěže na novou filharmonii na Vltavské v Praze 7. Je jistě skvělé, že pro toto doposud nehostinné místo proběhla soutěž se širokou mezinárodní účastí a výsledkem je návrh dánského studia BIG, který bezesporu přináší kus nové moderní architektury do centra Prahy a může místo diametrálně proměnit a začlenit do struktury města.
Nicméně ihned po spatření prvních obrázků je zřejmých několik aspektů projektu, které je potřeba pohlídat, prověřit a možná i přepracovat. Největší potíže osobně spatřuji v dopravních aspektech a také v — minimálně vizuálně — nízké ambici pro klimaticko-adaptační opatření budovy a jejího okolí.
Zůstaňme chvíli u „zelených“ aspektů. Z dostupných vizuálů je zřejmé, že se v rámci budovy a jejího okolí směrem k řece počítá především se strukturou zpevněných ploch s absencí zeleně. Ano je jasné, že technicky není jednoduché překonat převýšení od řeky a zajistit zeleň přímo v zemi, nicméně u projektu za šest miliard by člověk očekával, že ve světle tepelného ostrova města, přehřívání zpevněných ploch a také klimatických strategií magistrátu se udělá maximum pro stín, stromy, keře a tím pro pohodu uživatelů exteriérů místa.
Na vizuálech ale člověk vidí opak. A přitom jsem možná bláhově očekával, že v roce 2022 budou komplexní klimaticko-adaptační opatření základním fundamentem projektu, a ne popelkou někde v koutě. Stavba za veřejné peníze má přitom jít přece příkladem.
Proto vlastně pořád doufám, že budeme velmi brzo informováni o detailech projektu v této rovině a že budova bude maximálně energeticky efektivní, bude mít vyřešené hospodaření se srážkovou vodou — například pro využití na toaletách — a tak dále. A samozřejmě že se podaří do veřejných prostranství v celém okolí budovy začlenit opravdu funkční zeleň.
Druhým zásadním aspektem je dopravní řešení a situace daného místa a návazností na dopravní vazby centra Prahy. Současný stav je bezesporu tristní. Mimoúrovňová křižovatka s nájezdy dálničních tvarů v centru města v kombinaci s bizarní spletí podchodů pro chodce — to je dnešní brána do Prahy 7. I proto nezastírám, že projekt filharmonie jsem od počátku vnímal jako unikátní možnost jak tento dopravní vřed uprostřed Prahy 7 odstranit a nahradit pro město příznivým řešením.
K prověření dopravních aspektů v rámci přípravy filharmonie byla zřízena pracovní skupina, v níž se diskutovalo o mnoha variantách a možných řešeních. Místo je součástí severojižní magistrály, která je vytíženou komunikací a dosavadní snahy o její humanizaci jsou spíše jen kosmetické. A přitom pohled na vizualizaci dává člověku naději na to, že se skutečně počítá s variantou, která bude severojižní tah městem omezovat.
I laickým pohledem je totiž viditelné, že transformace kruhových nájezdových ramp do pravoúhlého řešení s mnoha novými přechody a signalizacemi jsou zásahem do kapacity Hlávkova mostu v obou směrech, a naopak méně vytížená osa po nábřeží se zřejmě povede mimoúrovňově zhruba v současné stopě.
Otázkou tak zůstává, zda a jak přesně se podaří vypořádat zlepšení potřeb chodců, veřejné dopravy a cyklistů v rámci co největšího počtu úrovňových vazeb a jaká kapacita ve finále zůstane pro individuální automobilovou dopravu. Osobně se domnívám, že dle aktuálně dostupného návrhu bude menší, než je současný stav.
Pokud tedy dánští architekti pracují s projektem v rámci humanizace magistrály, tak je to jen dobře. Byla by to zajisté velmi dobrá zpráva pro dopravně přetížené centrum města a pro kvalitu ovzduší v Praze.