↗

Spotřeba energie na vytápění budov neklesá. A to i přes to, že rapidně přibývá zateplených domů s těsnými okny. Nedaří se splnit ani jeden ze dvou protichůdných požadavků — dostatečný přívod čerstvého vzduchu a zároveň udržení tepla uvnitř vytápěného prostoru. Foto FB Patrioti Skuteč a okolí

Současná pandemická krize zvýraznila jeden velký problém týkající se života v budovách, totiž větrání. Drtivá většina našich domovů, pracovišť a všech dalších vnitřních prostorů, kde z různých důvodů pobýváme, je větraná nedostatečně. Současně se nedaří řešit další zásadní problém. Spotřeba energie na vytápění budov neklesá. A to i přes to, že rapidně přibývá zateplených domů s těsnými okny. Nedaří se splnit ani jeden ze dvou protichůdných požadavků — dostatečný přívod čerstvého vzduchu a zároveň udržení tepla uvnitř vytápěného prostoru.

Problém má už více než dvě desítky let známé řešení: řízené větrání s rekuperací tepla. Nicméně, toto řešení se stále používá velmi zřídka.

Proč zmínka o koronavirové krizi? Díky výzkumům šíření virové nákazy v uzavřených prostorech víme, že viry se šíří jednak kapénkami, a jednak aerosolem. Kapénkovému přenosu zabráníme poměrně snadno, rouškami a vzájemnými rozestupy. Kapénky zbrzděné mechanickou zábranou relativně rychle klesají k zemi a viry v nich obsažené hynou.

Mnohem horší je to však s aerosolem. Ten si můžeme zjednodušeně představit jako cigaretový kouř, který během pár minut zamoří celou místnost. Nepomůžou proti němu ani rozestupy a většinou ani roušky. Ty fungují jen za předpokladu dokonalého utěsnění a dostatečně filtrujícího materiálu. Takové roušky však svým nositelům ztěžují dýchání natolik, že více hodin v nich vydrží opravdu málokdo. Tomu, aby lidé ve vnitřních prostorech nosili roušky nedbale, „na volno“, nebo dokonce vůbec, proto nelze nijak zabránit. Právě přesun aktivit do vnitřních a kvůli chladnému počasí také špatně větraných prostorů, je podle mě jednou z hlavních příčin současného nekontrolovaného šíření nemoci.

Jediná možnost, jak dostat nebezpečný aerosol z místnosti ven, je vyvětrat jej. To znamená při trvalé obsazenosti místnosti také trvale větrat. Tím ale zcela ztratí smysl vytápění. Z vnitřního prostředí uděláme fakticky venkovní prostředí. Právě větrání je tím limitujícím faktorem, který omezuje účinnost každého zateplení. Přestože v chladném období roku se snažíme větrání instinktivně omezovat, bez čerstvého vzduchu se neobejdeme.

Jenže každé otevření okna znamená vypustit teplo takříkajíc pánubohu do oken. I kdybychom měli v oknech trojskla a na fasádě dvacet osm centimetrů polystyrenu (maximum dle požární normy). Fyzikální zákony zkrátka nelze obejít.