Leccos se mi honí hlavou, když čtu zprávu o výsledcích letošního Minisčítání Českého statistického úřadu (ČSÚ), kterého se zúčastnilo na šestadvacet tisíc dětí zhruba ve věku deseti až patnácti let. Třeba úryvek z písně loni zemřelého folkového písničkáře Wabiho Daňka „Stromy“. Použil jsem ho jako titulek komentáře.

Ta píseň je součástí alba Rosa na kolejích, které poprvé vyšlo už v roce 1984. V písni se zpívá: „Výlet rodinný se koná právě dnes, mý děti chtějí vidět, jak vypadá les.“ Dosud ho neviděly.

Zjevně tedy průzkum Českého statistického ústav neobjevil zas tak moc nového. Ano, dvě procenta (přes pět set dětí z výzkumného vzorku) ještě vůbec nikdy nebyla v lese. A jednačtyřicet procent nebylo nikdy u dojení krav, sedm procent nezahlédlo živého ježka, šest procent neslyšelo kukačku, mezi čtyřmi a pěti procenty nevidělo veverku v lese a běžícího zajíce.

Předpokládejme, že děti odpovídaly podle skutečnosti, protože ono je to — nejen — s dětským vnímáním a pamětí trochu složitější. A nemusí si ty děti rovnou vymýšlet. Třeba si jen nepamatují něco, co je příliš nezaujalo.

Možná, že právě v tomto nedostatku zaujetí pro přírodu můžeme hledat vysvětlení toho, co zjistil Český statistický ústav. Sama o sobě totiž uprostřed záplavy blýskavých pozlátek konzumního světa moc šancí zaujmout nemá. Děti nejméně.

A vůbec nejméně děti ze sociálně slabých rodin (ne ze všech!), které ač nemají dostatek hmotných prostředků, snaží se navzdory tomu leckdy vyrovnat těm bohatším, což pak vede k neuváženým půjčkám a zadlužování. Vzpomínám si na jednu maminku samoživitelku, se kterou jsme probírali náplň volného času — děti ho stereotypně trávily bezcílným bloumáním po sídlišti a různými nezbednostmi, kvůli kterým je ke mně poslal orgán péče o dítě.

Stěžovala si, že nemají dost peněz, aby mohli s dětmi trávit víkend v aquacentru nebo v nákupních centrech jako ti bohatší. Namítl jsem, že to přece není nutné. Že se dá volný čas krásně strávit i levně, třeba výletem do přírody.