Od loňského podzimu se v médiích začaly objevovat titulky, které mají jedno společné: v České republice hynou lesy nejvíc za poslední dvě století. Nedá se to tak docela přehlédnout nejen na stránkách novin, ale s postupujícím časem ani v české krajině. V Jeseníkách těžby za loňský rok zdaleka překonaly objem dřeva, který se na celé Šumavě vytěžil za pětileté období po orkánu Kyrill.

Nejde ale zdaleka jen o Bruntálsko, kde se podle MŽP všechny dospělé smrčiny rozpadnou do tří let, nebo Šternbersko či lesy jižně od Osoblažského výběžku, kde suchem oslabené porosty dorazil vítr a následně kůrovec. Zdravotní situace lesů je špatná v celé republice. Například na Třebíčsku nedostatkem vody trpí čtyři pětiny lesů.

Podle zprávy Ministerstva zemědělství lesy odumírají v šesti krajích. Letošní rychlý nástup letních teplot dává tušit, že kůrovec se stihne rozmnožit ve dvou či třech generacích a urychlí se tím rozpad smrčin v nepřirozených podmínkách — tedy téměř všude v republice.

Mnoho českých lesů může zanedlouho postihnout to, co před deseti lety Šumavu a nyní severní Moravu. Zda je rozpad lesa důvodem k zoufání, jsem se proto na cestě z Prášil do Železné rudy ptal všech turistů, které jsem potkal. Téměř každý, kdo nyní, deset let od orkánu Kyrill a návazné kůrovcové gradace ve vrcholových partiích Šumavy vidí postupně, ale nebojácně se přirozeně obnovující horskou smrčinu, uznává, že poroučet přírodě kácením a výsadbou do řádků by bylo v národním parku jasným krokem zpátky.

Jen místa, kde se mrtvý smrk odklidil, zejí prázdnotou — padlé kmeny tam totiž nebrání okusu semenáčků, neposkytují mladým stromkům závětří, vlhkost ani živiny. Slova jako katastrofa, kalamita, či krize do národního parku podle výletníků jednoduše nepatří, protože tam je hlavním cílem ochránit přírodní procesy v přirozeně se vyvíjejícím lese, ne reagovat na problém vysazených monokultur.

Mimo naše chráněná území je ale situace jiná, protože tyto lesy mají přinášet mimo jiných důležitých přínosů i dřevo a zisk. Pokud se lesy na velké části naší země rozpadnou, zažijeme přebytek levného dřeva, které se nyní z poloviny vyváží do zahraničí. Za pár let ale i naše celulózky a nábytkáři mohou přijít zkrátka — nebudeme mít surovinu, kterou bude potřeba draze a neekologicky dovážet a lidé přijdou o práci.

Udržet lesy v nížinách a středních polohách je důležité i kvůli příjemnému prostředí pro život a biodiverzitě. Přes poměrně velkou zalesněnost naší krajiny jsou totiž české lesy již nyní v mizerném zdravotním stavu. Výraznou ztrátou jehličí u nás trpí největší část stromů v celé Evropě, pouhá čtvrtina dospělých jehličnatých lesů je zdravá. A nemocných je i čtyřicet procent listnáčů.