Ministerstvo životního prostředí: rozpustit, vypustit, neřešit
Daniel VondroušPast nastražená Hnutím ANO sklapla. A uvízl v ní Marian Jurečka s komunisty. Také takto by se dala shrnout kauza kolem ministerstva životního prostředí, která začala před pár týdny.
To bylo tak. Nejprve Richard Brabec oznámil, že Hnutí ANO hodlá jeho ministerstvo po volbách připojit k ministerstvu zemědělství. Po drtivé kritice odborné i laické veřejnosti ale začal brát zpátečku. Není divu. Ministerstvo životního prostředí chrání česká města a vesnice před smogem, velkorypadly či ilegálním dovozem odpadů, českou krajinu před megalomanskými přehradami, těžaři dřeva a betonováním či plundrováním zemědělské půdy. Kontroluje činnost hospodářských resortů a tvoří jejich nezávislou protiváhu. Lidé rychle pochopili, co by znamenalo jeho rozpuštění v mnohem větším hospodářském konkurentovi. Z klasického českého filmu vědí, že po rozpuštění přirozeně následuje vypuštění.
Ví to také ODS, která se stejným nápadem přišla už před sedmi lety. Také ona chtěla vypustit kontrolu hospodářských resortů, ale po vlně veřejné kritiky od záměru ustoupila. Na Slovensku dokonce takovou operaci zrealizovali. Po několika měsících zase vše museli vrátit do původního stavu. I tam pochopili, že nezávislá kontrola sama sebe prostě nemůže fungovat.