To bylo tak. Nejprve Richard Brabec oznámil, že Hnutí ANO hodlá jeho ministerstvo po volbách připojit k ministerstvu zemědělství. Po drtivé kritice odborné i laické veřejnosti ale začal brát zpátečku. Není divu. Ministerstvo životního prostředí chrání česká města a vesnice před smogem, velkorypadly či ilegálním dovozem odpadů, českou krajinu před megalomanskými přehradami, těžaři dřeva a betonováním či plundrováním zemědělské půdy. Kontroluje činnost hospodářských resortů a tvoří jejich nezávislou protiváhu. Lidé rychle pochopili, co by znamenalo jeho rozpuštění v mnohem větším hospodářském konkurentovi. Z klasického českého filmu vědí, že po rozpuštění přirozeně následuje vypuštění.

Ví to také ODS, která se stejným nápadem přišla už před sedmi lety. Také ona chtěla vypustit kontrolu hospodářských resortů, ale po vlně veřejné kritiky od záměru ustoupila. Na Slovensku dokonce takovou operaci zrealizovali. Po několika měsících zase vše museli vrátit do původního stavu. I tam pochopili, že nezávislá kontrola sama sebe prostě nemůže fungovat.

Také Hnutí ANO začalo od toxického nápadu couvat. Sám ministr Brabec začal veřejně formulovat vylučující podmínky, které ovšem v případě sjednocení resortů nelze naplnit. Jenomže mezitím se do vzniklé pasti snaživě vrhli dva jiní významní politici — Pavel Kováčik z KSČM a Marian Jurečka z KDU-ČSL. A dost možná z ní do voleb už vycouvat nestačí.

Komunisty podpora „vypuštění“ ministerstva životního prostředí poškozuje o něco méně. Některým z nich se zjevně stýská po době, kdy neexistovalo a naší zemí se šířil smog a měsíční krajina. Jenomže jsou i tací, kteří se snaží udělat z KSČM moderní levicovou stranu. A těm takto staromilští konzervativní komunisté podrážejí nohy. Což ostatně může být jejich hlavní motiv.

Marian Jurečka je ale prvním místopředsedou strany, která v minulosti měla svého — a dosti úspěšného — ministra životního prostředí. Podstatná část lidoveckých zákonodárců dlouhodobě hlasuje pro ekologická opatření. Volební program tradičně podporuje ochranu přírody, krajiny i půdy a nabízí řadu zajímavých nápadů — například vytvoření takzvaného. fondu budoucnosti, kam by byly ukládány výnosy z poplatků z těžby surovin. Jenomže po faktickém zrušení příslušného ministerstva by takové záměry neměl kdo realizovat. Senátorka Jitka Seitlová jako zástupkyně KDU-ČSL na veřejné předvolební debatě proto jasně potvrdila, že je proti jeho slučování s ministerstvem zemědělství. Jurečkovo zásadní zpochybnění volebních slibů a názorové konzistence vlastní strany může lidovce těsně před volbami velmi poškodit.