„Jsem srdcem ekolog a rozumem ekonom,“ říká ministr životního prostředí, který si dovede představit sloučení svého rezortu s rezortem zemědělství. Když mi kolegové v práci ukázali na webu hnutí ANO v záložce „Lidé“ prezentaci osoby současného ministra životního prostředí Richarda Brabce, rozesmála jsem se na celé kolo.

Ne že by mi pan ministr udělal takovou radost, ale nějak jsem v tom okamžiku v sobě nenašla vhodnější reakci. I když vzápětí nastoupil spíš úžas nad mírou drzosti, s níž hnutí ANO prezentuje svého místopředsedu coby ekologa, kterému neleží na srdci nic jiného než životní prostředí a s ním spojené blaho občanů a zároveň ho jeho zkušený rozum ekonoma vede tou správnou cestou tak, abychom to s tou ekologií zase moc nepřeháněli. Za normálních okolností bych se zasmála a šla dál, ale ve chvíli, kdy mi tato hláška přišla pod ruku jen pár dní po zveřejnění programu hnutí ANO pro nastávající volby, mi to opravdu přijde jako výsměch a nebetyčná drzost.

Jistě, opět je to perfektně vymyšlený slogan píáristů ANO, hrající na obě strany: má navnadit voliče, kterým není lhostejný stav životního prostředí, a zároveň uklidnit ty, kterým připadá, že se s tou ochranou „crcáme“ nějak přespříliš a stojí to zbytečné peníze.

Spojení? Logický nesmysl

„Spojíme ministerstvo životního prostředí s ministerstvem zemědělství, jejich agendy se v mnoha případech prolínají a dotýkají, to umožní operativnější fungování a rozhodování,“ uvádí jako jeden ze svých programových bodů hnutí ANO a ministr Brabec si to dle vlastních slov umí představit.

Návrh má pravděpodobně dvojí účel. Za prvé, vzbudit zdání, že hnutí ANO jde o zeštíhlování státní správy. To je ale nesmysl — sloučením ministerstev se ušetří jedno ministerské křeslo a s ním související náklady a možná pár míst v kanceláři ministra, ale oba úřady mají kompetence dané legislativou, které musí dál vykonávat. Úředníci zůstanou ve funkcích minimálně do doby, než nenastane dobře promyšlená a legislativně kvalitně připravená kompletní reorganizace státní správy.

Prostým zrušením samostatného ministerstva se nic neušetří, neškrtnou se šmahem ani úředníci, ani jejich agenda, ani náklady s nimi spojené. Pokud se jen trochu zamyslíme, musí nám dojít, že návrh Babišova „hnutí“ je jen čistým populismem, hospodským výkřikem.

Druhý účel, pro laika možná ne tak zřetelný, ale z pohledu ochrany životního prostředí do očí bijící, je snaha o ovládnutí rezortu, jehož posláním je komplexní ochrana životního prostředí, rezortem, jehož prioritou je v současné době především zajistit co nejvyšší a nevýhodnější zemědělskou produkci. Ano, agendy se opravdu v některých případech prolínají, ale zájmy a cíle jsou odlišné a často v přímém střetu.

Udržitelnost, péče o krajinu a o půdu, podpora drobných a středních zemědělců, zaměstnanost lidí z venkova a kvalita produkce je dnes spíše jen klišé, kterým hojně mávají představitelé ministerstva zemědělství, ale jejich reálné kroky vedou jiným směrem. Jak by potom asi takové „operativnější fungování a rozhodování“ vypadalo?

Ministerstvo životního prostředí a jeho rezortní organizace jsou významnou pojistkou, mají velký regulační a kontrolní význam, kladou na misku vah veřejný zájem na kvalitním životním prostředí proti zájmům ekonomickým a osobním. V případě vážných střetů mezi oběma rezorty mohou rozhodovat soudy, a tak to má v demokratické společnosti být.

Jistě, bylo by to rychlé a pro někoho i praktické — dohodnout se pod jednou střechou na „efektivním“ řešení a šup: Občane, takto to bude! Pěstovat budeme to, co je nejvýhodnější, hnojit to budeme tím, co je nejvýhodnější, kácet budeme… no přeci tolik a tam, aby to bylo nejvýhodnější...

A co ostatní agendy Ministerstva životního prostředí? Předáme ochranu ovzduší, ochranu vod a integrovanou prevenci Ministerstvu průmyslu? Nebo Ministerstvu dopravy? A co ochrana přírody? Rozdělíme zbytek kompetencí, o které nebudou stát zemědělci, mezi místní rozvoj a dopravu, ať se nám lépe a rychleji staví?

Pravda, bylo by to praktické, ale opravdu to tak chceme? Jistě, lze tvrdit, že osvícený ministr a osvícení úředníci by přeci řádně zvážili svá rozhodnutí a v žádné případě by nepodlehli lobbistickým tlakům velkých firem, ale kde takového ministra vezmeme? Má to být Richard Brabec nebo nějaký další politik vzešlý z Agrofertu?

Pan ministr Brabec, respektive nějaký PR pracovník hnutí ANO, se nám tady trochu prořekl — srdce i rozum nejvyšších představitelů hnutí ANO jsou přeci někde úplně jinde a návrh na sloučení ministerstev to opět jen potvrzuje. Richard Brabec je srdcem i rozumem stále především zaměstnancem Agrofertu, jen ho platí stát a kancelář mu zařídili v budově Ministerstva životního prostředí.

Ano, nedají se mu upřít i jisté dílčí zásluhy, jako je schválení zákona o národních parcích (který je sice silně kompromisní, ale uznávám, že i to je v současné době úspěch), urychlení kotlíkových dotací (i se všemi „ale“, která by jim bylo možné vytknout), jistý zájem o problematiku ochrany klimatu a možná i něco dalšího, nechci mu křivdit.

Jenže je tak snadné si srovnat v hlavě, že Ministerstvo životního prostředí se pod vedením Richarda Brabce chová jako Ministerstvo životního prostředí, jen když to srdce a rozum ekonoma — zaměstnance Agrofertu — panu ministrovi dovolí. Je to muž chemického průmyslu.

V dresu chemického průmyslu

Instruktážní jsou údajné zásluhy pana ministra o životní prostředí z dob, kdy působil jako člen představenstva Svazu chemického průmyslu a zabýval se otázkami zavádění evropské environmentální legislativy a jejími dopady na konkurenceschopnost českého chemického průmyslu, jak se o nich benevolentně zmiňuje web hnutí ANO. Jistě, Svaz chemického průmyslu byl v rámci jednání o implementaci evropské legislativy velmi silným hráčem. Ovšem všemi prostředky se snažil legislativu životního prostředí okleštit na minimum tak, aby co nejméně překážela krátkodobým ekonomickým zájmům jednotlivých společností.

Současný ministr Brabec v dresu Svazu chemického průmyslu bez ohledu na ochranu životního prostředí, veřejného zdraví, ale i s tím souvisejících prokázaných úspor státních prostředků, kopal za ekonomické zájmy průmyslníků. Ovšem teď se nám to snaží naservírovat tak nějak jinak.

Často jsem přemýšlela, jestli bude Ministerstvo životního prostředí pro hnutí ANO po letošních volbách ještě dostatečně atraktivní nebo jestli raději sáhnou po jiných rezortech, v neposlední řadě samozřejmě po Ministerstvu zemědělství. A ejhle, asi jim to také vrtalo hlavou.

Tohle je přeci naprosto geniální řešení — pro ANO, pro Agrofert... Ale jistě ne pro krajinu, pro vodu, pro přírodu. A ani pro lidi.