Strach a smrad v Kroměříži. Ve stínu Kmotra z Agrofertu

Jakub Patočka, Zuzana Vlasatá

Včera jsme zveřejnili analýzu zneužívání České inspekce životního prostředí a jí nadřízeného ministerstva ve prospěch Agrofertu. Dnes přinášíme podrobnosti ke dvěma případům z Kroměříže. Agrofertu jde na ruku i starosta zvolený za ANO.

Sotva vystoupíme z auta, udeří nás do nosu protivný, nasládle štiplavý zápach zemědělské produkce — není to hnůj, ale něco na způsob siláže a kafilérky dohromady. Je pátek podvečer. V Čelakovského ulici v Kroměříži nás kromě pronikavého smradu vítá transparent „Ano, bude líp“ s tvářemi starosty Jaroslava Němce, poslance Radka Vondráčka a samozřejmě Andreje Babiše. Dochoval se tu z komunálních voleb v roce 2014. Visí na zdi jednoho ze zdejších Babišových podniků a s postupujícím časem musí místním obyvatelům připadat jako čím dál horší vtip.

Parkujeme před jedním z řady malých rodinných domků. „Asi stojíme na vašem místě…,“ omlouváme se majitelce, která přichází, zatímco se hrabeme z vozu. „To sice jo, ale mně to nevadí,“ odpovídá vstřícně. „Koho hledáte?“ ptá se.

Představujeme se a říkáme, že nás zajímá, jak se tady lidem žije. Uzoučká ulice má domy pouze po jedné straně. Tu protější tvoří monumentální provoz důležité zemědělské firmy Navos z holdingu ministra financí Andreje Babiše.

Přijeli jsme sem prověřit informace, že podnik, jemuž vévodí ohromné betonové silo, tyčící se naproti malým rodinným domkům jako mrakodrap, porušuje zákon o ochraně ovzduší a obtěžuje místní prachem, zápachem, hlukem a otřesy, kvůli nimž jim praskají domy. „Ano, je to pravda. Ráda vám o tom povykládám. Pojďte dál,“ říká žena a energickým gestem nás zve k sobě do domu.

Usadí nás na velkou sedačku a postaví na čaj. Když vysvětlíme podrobněji, oč se nám jedná, hbitě svolává telefonem další lidi ze sousedství. Během pár minut jich dorazí pět. Jeden po druhém dosedají na gauč vedle nás. Vypadá to trochu jako scéna ze seriálu Přátelé.

Špatnými zkušenostmi s Navosem doslova překypují. Následuje asi hodina, během níž jeden přes druhého vykládají, jak se žije v místě, v němž se už začal „stát řídit jako firma“.

Nejprve všichni souhlasí s pořizováním záznamu svého povídání. Před rozloučením ale apelují, aby se jejich jména neobjevila v novinách. Nejsme překvapeni. Je to požadavek takřka každého, kdo s námi během více než dvou let našeho „psaní o Babišovi“ mluvil.

Každému je přece jasné, že si to Babiš na úřadech pohlídá

Posloucháme líčení o životě ve stínu Navosu. „Stačí nechat auto před domem dva dny, a je pokryté prachem. Můžete s ním rovnou do myčky. Vyprané prádlo venku prostě sušit nejde. Prach špiní vodu v bazénu, ulpívá na zahradním nábytku, máme ho i doma v peřinách, všude,“ popisují jednu část problému, aniž by si někdo vzpomněl postěžovat, co takový prach asi může dělat se zdravím jejich dětí či jejich vlastním.

„Denně tady projedou desítky těžkých nákladních aut nebo traktorů. Většina překračuje rychlost, takže se nám otřásají baráky,“ pokračují ve stížnostech. Každý z nich má v domě od neustálých otřesů nějakou puklinu ve zdi.

„Dříve to tu jezdilo jen o žních, tak čtrnáct dní v roce. Člověk mohl třeba v tu dobu zmizet na dovolenou a nevadilo to. Dnes jezdí celý rok. Ve dne, v noci. Hučí tady auta i silo. O žních tady stojí řada naložených náklaďáků a traktorů po celé délce ulice. Nevypínají motor, takže nám čadí výfukové plyny do oken. Vrcholem všeho je, že my tu v naší ulici máme šest týdnů zákaz parkování. A že by si děti hrály venku před domem? Neexistuje,“ pokračují jeden přes druhého.

Na neustálý zápach si už vesměs zvykli, a tak jen rezignovaně mávají rukou. Přesto se čas od času ještě dokážou rozčílit. Třeba, když je ze sila zasypou jako sníh plevy z kukuřice či jiného obilí. To si natočili na video a umístili na YouTube.

Přitom to tady původně muselo být velmi příjemné místo k žití. Poloha na okraji města mu dodává mile vesnický charakter a přilehlé Medkovy rybníky — významný krajinný prvek podléhající zákonné ochraně — bývaly oblíbenou rekreační oblastí.

Ústrkům ze strany Navosu se tu lidé snažili bránit. Před časem sepsali petici, po níž prý závod ustoupil alespoň od nepřetržitého provozu. Jinak se ale prakticky nic nemění.

Kontrolní měření z hygieny či zdravotnického ústavu bývají hlášena dopředu, takže vycházejí dobře, jelikož firma vypne na chvilku provoz. Anebo se neprošetří — měření krajské hygienické stanice z roku 2013 ukázala překročení hlukového limitu o 8,8 decibelů, což znamená takřka dvojnásobný hluk, nežli je přípustné; tedy hodně. Ale k ničemu to nevedlo.

Ptáme se, čím si vysvětlují, že se jim nepodařilo prosadit podstatnější omezení provozu Navosu. Dívají se na nás, jako bychom spadli z višně. „Vždyť to patří Babišovi. Tak je přece jasné, že si to na úřadech pohlídá,“ říkají.

×
Diskuse
March 22, 2017 v 11.04
z čeho se skládá veřejná správa
"S vážnou tváří se vymlouval, že odbor životního prostředí, který jménem své vedoucí oba dokumenty podepsal, nemá s městem nic společného, a on coby starosta za něj neodpovídá."
Starosta opravdu za výkon státní správy na městském úřadě neodpovídá. A vyjádření referátu životního prostřední opravdu není "vyjádřením města". To by podepsal právě pan starosta a nejspíš bych ho projednala a schválila rada města.
Veřejná správa má dvě hlavní složky, státní správu a samosprávu. Jejich kombinace na krajských úřadech a na úřadech obcí s rozšířenou působností je zdůvodňována efektivitou a odborností, ale škody způsobené vzájemným ovlivňováním, zejména zásahy samosprávy do výkonu státní správy, ty přínosy podle mě převáží. Zlaté okresní úřady...