Na první letmý pohled to může působit jako jeden z klasických příběhů „vedení versus propuštění zaměstnanci“. Vedení jako vždy tvrdí, že nejde o žádnou kauzu a pochybnosti nejsou na místě. Zaměstnanci říkají pravý opak. V takové situaci bývá nejpohodlnější říct, že pravda je někde uprostřed. V případě čistek v České inspekci životního prostředí to tak ale není.

Všechno začalo jmenováním nového ředitele České inspekce životního prostředí (ČIŽP) Erika Geusse na začátku prosince loňského roku. Do úřadu přišel takzvaně zvenčí, což v případech tak expertních institucí, jakou je inspekce, bývá spojováno s obavami z nedostatku vhledu a erudice. Záhy se ovšem ukázalo, že nový ředitel zřejmě nepřichází bez zadání a že neznalost práce instituce nebude jeho hlavním nedostatkem.

Už 12. února, na poradě oblastních ředitelů zvládl Erik Geuss odvolat čtyři z deseti vedoucích pracovníků oblastních inspektorátů ČIŽP: ústeckého, havlíčkobrodského, královéhradeckého a plzeňského. Ředitel pražského inspektorátu měl být podle interních informací přesvědčen, aby vzhledem ke své brzké penzi rezignoval sám. Důvod zněl u všech odvolaných stejně: nedostatečné manažerské schopnosti…

Vyhazovů je ovšem na ČIŽP více. Z ředitelství odchází vedoucí odboru ochrany vod i většina provozních vedoucích, skončila interní auditorka. O funkci přišla šéfka oddělení zahraničních vztahů. Další personální změny jsou na spadnutí. A všechny se týkají pracovních míst, na něž se budou, jakmile vstoupí v platnost služební zákon, konat výběrová řízení. Kdo je nyní obsadí, bude samozřejmě zvýhodněn před ostatními uchazeči. A na nejlepší cestě k definitivě.

Řízena manažersky

„Během dvou měsíců jsem se detailně seznámil s fungováním inspekce a osobně navštívil všechny oblastní inspektoráty. Už při svém nástupu do funkce jsem řekl, že bych byl rád, aby byla tato organizace na všech stupních řízena manažersky a zaměřila se více na kvalitu a zefektivnění výkonu,“ cituje ředitele Geusse tisková zpráva ČIŽP z 16. února. Uchazeči o uvolněné posty oblastních ředitelů se mohli do výběrových řízení přihlásit do 24. února.

Což o to, „detailně se obeznámit“ během pouhých dvou měsíců se může člověk s ledasčím. Erik Geuss to ale podle všeho vůbec nepotřeboval. „Výkon činnosti jednotlivých inspektorátů nijak hodnocen nebyl. Pouze jsme se dozvěděli, že si pan ředitel hodlá vytvořit manažerský tým, který uvede pod zákon o státní službě, a my že do něj patřit nebudeme. Nikomu z nás v tu chvíli nebyla nabídnuta jiná pracovní pozice, pouze jsme byli vyzváni, abychom v termínu do 24. února předali agendu související s výkonem své funkce,“ popisuje bývalá ředitelka ústeckého inspektorátu Jana Moravcová techniku čistky.

„Následující den přijel vedoucí kanceláře ředitele Tomáš Urban oznámit mé odvoláním zaměstnancům. Mnozí chtěli slyšet důvody a neuvěřitelným způsobem se mě zastali. Nakonec mi bylo vyčteno, že jsou na mě moji bývalí podřízení moc navázáni, že to není pro výkon práce vhodné a je to důkazem mé špatné manažerské činnosti,“ říká Moravcová a neubrání se úsměvu.

„Ač mladá, je velice zkušená. Nikdy nešla na ruku podnikatelským skupinám z Ústecka a Chomutovska, ať už šlo o kauzy Lihovaru Trmice, FVE Moldava, VTE, CZ Golf Investment nebo chemický průmysl. Je také výjimečně odvážná. Jinak je mnoho lidí v ČIŽP a ve státní správě celkově dost zbabělých, protože se bojí o práci,“ popisuje ji hlas z inspekce.

Ředitel Geuss má naopak v oboru ochrany životního prostředí vyloženě špatnou pověst. „V letech 2006—2010, kdy jsem pracoval na ministerstvu životního prostředí, působil jako náměstek na ministerstvu průmyslu. Měl se mnou a skupinou dalších lidí spolupracovat na přípravě strategie udržitelného rozvoje, za kterou jsem zodpovídal. Celý proces ovšem blokoval, takže jsme se nedostali ani k cílům, ani k realizačnímu plánu,“ vzpomíná disident z Husákovy éry a nestor ochrany přírody Pavel Šremer.

S Erikem Geussem se setkal také při práci na balíčku Evropské komise o zabudování environmentálních požadavků do veřejných zakázek. „Podřízení pana náměstka nám říkali, že to nelze, že bychom tím kladli nepřiměřené požadavky na naše nábytkáře. Jenomže když jsme se obrátili na nábytkáře, přijali nás s otevřenou náručí, že oni takové normy už splňují, a naopak jim to poslouží proti nekalé čínské konkurenci,“ líčí Pavel Šremer.