Hnutí ANO se chystá teprve k svému třetímu sněmu. Ten první byl zakládající, na tom druhém bylo zvoleno vedení sestávající mimo jiné z pětice místopředsedů, z nichž čtyři rezignovali. Jedním z nich byl Peter Harvánek. Poprvé o situaci, která ho k rezignaci dovedla promluvil až dnes, po více než roce, pro Deník Referendum.

Peter Harvánek vybudoval původní strukturu hnutí ANO v Severmoravském kraji. Po té, co se znelíbil Andreji Babišovi, jako by se po něm slehla zem. Foto Vratislav Dostál, DR

Hnutí ANO vzniklo v roce 2011. Kdy jste do něj vstoupil?

Byl jsem tam od začátku. Úplně ze začátku, ve fázi vzniku hnutí, jsem byl koordinátorem pro Ostravu.

Co vás k účasti na vzniku hnutí vedlo?

Tak jako spousty jiných lidí, i mě zaujala výzva, která vcelku přesně reflektovala tehdejší politickou situaci. Do té doby jsem byl politicky neangažovaný, nebyl jsem členem žádné strany, nebyl jsem politicky aktivní. To však neznamená, že bych politiku nesledoval.

Impulsem pro vaše angažmá bylo tedy znechucení z politické situace…

Ano.

„Třeba Richard Brabec byl vyhozen z Lovochemie, posléze se stal hlavním manažerem hnutí, a protože byl neschopný, poslal ho Babiš do Ústeckého kraje. Teď je ministrem. To mě pobavilo, je to docela drsné a dobré." Foto politické hnutí ANO

Od budování krajské struktury do předsednictva

Co se dělo tedy poté, kdy jste se začal aktivně angažovat v Babišově uskupení?

V první fázi jsme dávali dohromady lidi. A protože jsem měl posléze Ostravu vcelku obšlápnutou, stal jsem se krajským koordinátorem hnutí. Na podzim 2011, tedy bezprostředně po vzniku hnutí, jsme se potýkali s problémem nedostatku lidí, nikdo se nechtěl angažovat. Podle stanov vzniká místní buňka za předpokladu, že jí tvoří nejméně pět lidí. A hnutí ANO vznikalo na zelené louce.

Bylo potřeba teprve vytvořit nějakou strukturu. Postupně se konaly ustavující schůze ve všech, nebo téměř ve všech, okresech Moravskoslezského kraje. A v prosinci 2012, nebo v lednu 2013, to už si nepamatuju přesně, se konala krajská ustavující schůze.

Hnutí vzniklo v létě roku 2011, teprve po roce a půl se konaly krajské ustavující sněmy?

Ano, je to tak. Hnutí na papíře sice vzniklo v roce 2011, aktivizovalo se ale pomalu. Nebyla to otázka týdnů či několika měsíců.

A kdy se vlastně uskutečnil ustavující sněm ANO?

To bylo už v létě 2012, kdy se ze všech koordinátorů stali členové hnutí. A bylo dosazené předsednictvo. Tehdy nikdo nikoho v hnutí prakticky neznal. Řeklo se tudíž: tyto budete volit. A taky byli všichni do vedení zvoleni. Babiš to měl zcela pod kontrolou. Po ustavujícím sněmu byli ve vedení například Jaroslav Faltýnek nebo Richard Brabec. Šlo o jeho nejbližší spolupracovníky.

Poté, tedy na podzim roku 2012, se pak konaly ony ustavující schůze na okresní a krajské úrovní. Je to tak?

Ano, na podzim 2012 se konaly ustavující schůze základních organizačních jednotek, a pak i ustavující krajské konference. Sám jsem byl v Moravskoslezském kraji zvolen jeho předsedou.

Po ustavení všech krajských organizací tedy proběhl zatím poslední sněm strany, na kterém jste se ucházel o post místopředsedy a byl jste jím taky zvolen…

Přesně tak, to bylo v březnu 2013, tedy půl roku před předčasnými sněmovními volbami.

Kolik na něm bylo delegátů?

Existoval poměrový klíč, každá krajská organizace byla zastoupena s ohledem na počet svých členů. Bylo jich určitě 150, možná více. Průběh byl velice zajímavý: Faltýnek si odchytával každého předsedu kraje a každému z nich řekl, že si Babiš přeje svou sestavu předsednictva.

Nicméně před tímto ustavujícím sněmem proběhly nominace, ty byly v kompetenci krajů. A například náš kraj Faltýnkovi jednoznačně nominaci nedal. Byli jsme jeden z mála krajů, který se proti tomu už v té době postavil. Nesouhlasili jsme s tím, aby se Faltýnek stal místopředsedou hnutí.

Takže na sjezd jste jeli s tím, že podpoříte Babiše na předsedu. A pokud jde o posty místopředsedů, nekoordinovali jste postup se zástupci jiných krajů?

Někteří svůj postup dopředu koordinovali. I já, protože jsem kandidoval na místopředsedu, jsem se byl kolegům z jiných krajů představit a zodpovědět jim otázky. Nepovažuju to za nic špatného. Babiš pak ale tvrdil, že volby některých místopředsedů byly zmanipulované, což samozřejmě nebyla pravda.

Kolik byla tehdy na místopředsedy kandidátů?

Zkusím je vyjmenovat: Jourová, Jan Hammer, já, Hana Greplová, Faltýnek a přivolena byla také Jana Valinčičová, která byla na post nominovaná až přímo na sněmu. Navrhoval ji Karlovarský kraj. První skončila Valinčičová, druhá Jourová, třetí Hammer nebo já. Nevzpomínám si už přesně.

Greplová s Faltýnkem nedostali dostatečný počet hlasů, tedy nadpoloviční většinu. Muselo se konat druhé kolo, ve kterém Greplová Faltýnka porazila. Faltýnek byl tedy odstaven z pozice místopředsedy, zvolen byl ale nakonec do předsednictva. Pokud jde o místopředsedy a předsedu, nikdo tam krom Babiše už dneska není.

Vidím to jako dneska. Vzápětí po volbě místopředsedů se zdálo, že je Babiš spokojený, každému z nás pogratuloval a prohodil s námi pár slov. Poté, když se volil zbytek předsednictva, nastala situace, že ani v prvním, ani ve druhém kole neprošel Faltýnek. Byl neprůchozí.

Babiš za ním ale stál, zahřímal proto do mikrofonu, něco na způsob: „Co máte všichni proti Faltýnkovi, vždyť on si to odpracoval, postavil celou strukturu a měl osm nominací z krajů!“ V dalším hlasování pak Faltýnek prošel. Jako poslední z celého vedení.

Tehdy jste taky nejspíš schvalovali stanovy…

Ano, to byl další důležitý faktor, který se projednával na ustavujícím sněmu. Bylo tam hodně protichůdných až antagonistických názorů a nebyli jsme schopni ty stanovy schválit. Nakonec to dospělo do stavu, že se řeklo, že stanovy sice nejsou dobré, ale nějaké potřebujeme, tudíž si je odhlasujeme a zároveň vznikne pracovní skupina pod vedením paní Jermanové, která přijde s novým návrhem.

Bohužel, staly se tam dvě chyby, které teď považuju za zlomové. V té chvíli mi to ale nedošlo. První věc byla, že se jednoznačně neurčil termín výstupu, to znamená termín, do kdy musí tato pracovní skupina odevzdat práci na stanovách a nebyl tam zadán přímý úkol, co přesně mají zpracovat a kdo za to bude zodpovědný.

Zpětně to vidím tak, že šlo o vějičku, aby to delegáti odhlasovali a odešli ze sněmu spokojeni. Pracovní skupina se pak v tichosti rozpustila a nic se nedělo.

Jinak řečeno, sněm nějaké stanovy schválil. Zároveň ale odhlasoval, že bude vytvořena pracovní skupina, která má ty stanovy upravit. Problém byl v tom, že hnutí mělo již nějaké stanovy od léta 2012, avšak z nich vyplývalo, že prakticky veškerou mocí disponuje předseda a místopředsedové.

Což se nelíbilo krajům, i jejich zástupci chtěli do chodu hnutí zasahovat. Což Babiš odmítal, odtud pak spor, který na sněmu v březnu 2013 kulminoval. Babiš odmítal ztratit kompletní moc. Proto jednání sněmu stopl a nechal ustavit pracovní skupinu. Ta ale nic neudělala a původní stanovy — aspoň myslím — platí dodnes.

Stanovy zpravidla u jiných stran může měnit pouze sjezd, a ten od té doby přece nebyl…

To je pravda, tudíž musí dodnes platit stanovy z léta 2012.

Strana řízená jako firma

A teď mi popište, jak se stalo, že začali místopředsedové na své funkce rezignovat…

Jako místopředsedové jsme si krátce po sjezdu sedli a řekli si, že je potřeba dát se do práce. Zároveň jsme si řekli, že k tomu potřebujeme kompetence, tj. mít možnost řídit a zasahovat. To znamená, že pokud budu místopředseda pro něco, budu za to mít odpovědnost a kromě této odpovědnosti bych měl dostat i kompetence.

Chyba možná byla, že se první jednání předsednictva oddalovalo, bylo až někdy měsíc po sněmu. Což je přinejmenším zvláštní, a to jsme se museli připomínat, protože se nikdo nechtěl sejít. Chtěli jsme předsednictvo po týdnu od sněmu, ale nebyl čas. Pak další týden, opět nebyl čas.

A jak tedy první jednání nově zvoleného vedení vypadalo?

Tam to vypadalo velice jednoduše. Sedli jsme si s paní Jourovou ještě před samotnou schůzí a chtěli jsme se pobavit o kompetencích, kdo za co bude odpovědný. Na tomto prvním jednání se měla také konat volba prvního místopředsedy hnutí. Už tady bylo zřejmé, že existují velké třenice mezi Janem Hammerem a Věrou Jourovou. Nicméně pak bylo první předsednictvo.

Povídejte. Jak to probíhalo?

Nejdřív jednali pouze místopředsedové a předseda, teprve potom celé předsednictvo. Byla tu cítit obrovská nervozita, mimochodem, tehdy jsem viděl Babiše poprvé nervózního. Hlasování probíhala asi takto: „Jdeme volit první místopředsedkyni, navrhuji Věrou Jourovou, jste všichni pro? Dobře, Věra Jourová je první místopředsedkyní,“ řekl Babiš.

V té rychlosti se nikdo nezmohl ani na slovo, natož na odpor. Nervozita rázem opadla. Bál se, aby Jourová prošla, proto nikomu nedal šanci, aby se byť jen vyjádřil.

Pak už probíhala schůze relativně normálně. Jednali jsme o organizačních věcech, faktem je, že jsme se nemohli domoct téměř žádných kompetencí. Pokud jde o jednání celého předsednictva, odcházel jsem s pocitem jakési manipulace.

Nedokážu to moc popsat, ale bylo jasné, že tam vzniká skupina lidí, a to nikoli spontánně. Už tehdy jsem měl dojem, že to jsou lidé, kteří mají s Babišem kšefty nebo jsou s ním jinak propojení. Bylo mi jasné, že co Babiš řekne, to také bude.

Nicméně jsem tehdy ještě pořád věřil, že to půjde. Měli jsme koneckonců dost silnou podporu od lidí ze základních organizací, kterým se nelíbilo, že vedení strany nepracuje, nedodává informace do krajů, nekomunikuje s nimi. Navolili nás tam mimo jiné pro to, že jsme právě tuto praxi chtěli změnit. I proto jsem tomu v této fázi ještě věřil.

Kdy přišel zlom? Na druhém jednání předsednictva?

Ano, tam jsme zažili tvrdý šok. Protože jsem byl místopředsedou pro média, reklamu, marketing, připravoval jsem si marketingovou strategii, pro kterou jsem si předtím vyžádal podklady. Babiš mi ale řekl, že nemám do ničeho zasahovat: „Já platím, já rozhoduju, vy jste tady od toho, abyste mi sháněli členy, a ne od toho, abyste mi do toho fušovali.“

Ano, to už tehdy novinářům říkala Hana Greplová…

Tak to zkrátka bylo. Poté, co Babiš asi dvacet minut opakoval to samé, tedy že se do ničeho nemáme plést, jsem to vzdal. Viděl jsem, že bylo v té chvíli o mnoha věcech dávno rozhodnuté.

Rozhodnuté o čem?

O tom, že tam budeme jenom loutky. Ohradil jsem se tehdy například vůči tomu, jakým způsobem vznikala billboardová kampaň. Řekl jsem mu, že jsme hnutí a ne jeho firma a že jako místopředseda pro reklamu a média bych o tom měl minimálně vědět. Doslovně si nepamatuju, jak na mě reagoval, ale fakticky mě smetl. Něco na způsob: „Jsou to moje billboardy a já si tam můžu dát koho chci.“

V té chvíli jsem pochopil, že jsme tam jenom stafáž. Navíc nevyhovující, protože s námi nikdo nepočítal. Počítalo se s jinými lidmi. Babiš zjistil, že mu nepůjdeme na ruku, a já jsem si velice rychle dokázal spočítat rozložení hlasů.

A to bylo jaké?

Bylo nás jedenáct, šest za Babiše, zbytek proti. V té chvíli jsme věděli, že to bude marný boj. V té chvíli jsem pochopil, o čem to celé je. Že Babišovi nejde o budování hnutí nespokojených občanů, ale o to dostat svou moc také do parlamentu, potřebuje si ohlídat dotační podtituly. Celé se mi to v ten moment úžasně rozkrylo a propojilo a bylo mi hned jasné, že u toho nechci být.

Tudíž jste záhy po druhém jednání předsednictva rezignoval?

Svolali jsme krajskou konferenci Moravskoslezského kraje, kde jsem dal svou rezignaci k dispozici. Vzápětí se spustil strašně velký humbuk, na konferenci chtěli přijet Faltýnek a Jourová, oběma jsem ale řekl, že to nepovažuju za vhodné. Faltýnek pak mezitím obvolával okresní organizace…

Zde jsem udělal svoji druhou chybu: to, jak se věci mají, jsem neřekl natvrdo, jak to teď říkám vám, snažil jsem se být diplomatem. Ostatním jsem řekl, že je k rezignaci nevybízím, ale ať ji zváží. A že jim přeju hodně úspěchů.

V té chvíli, myslím si dneska, jsme ještě pořád měli možnosti rozbít celé ANO. V té chvíli. Protože všechny krajské organizace čekali na to, co udělá Moravskoslezská organizace a minimálně sedm nebo osm krajů by bylo na naši straně.

A vy jste rezignoval jako první?

Ne, ještě na schůzi předsednictva rezignoval Jan Hammer. K tomu ho vyzval Babiš po vzájemných neshodách. Hammer byl místopředseda zodpovědný za ekonomiku a pochopitelně chtěl mít možnost nahlédnout například do účetnictví a jiných dokumentů. A Babiš mu to nedovolil.

Hammer mu říkal: „To už nejsou vaše peníze, to jsou peníze hnutí. A já jsem za ně odpovědný.“ Byla tam také členka kontrolní komise, tu také sestřelil, protože chtěla do mnohých dokumentů nahlédnout.

Ještě na jednu věc bych zapomněl: Babiš nám dal na předsednictvu odhlasovat ekonomickou výroční zprávu a zároveň nám ji fakticky nechtěl ukázat. Bylo to tuším na hlasování výboru hnutí ANO. Byli tam, vzpomínám-li si dobře, i krajští předsedové.

Pro zprávu jsme nakonec nehlasovali dva, respektive jsme se hlasování zdrželi. Kromě mě to byl tehdejší předseda jihomoravské organizace Jiří Ludvík. Když se mě pak Babiš ptal, proč jsem se zdržel, řekl jsem mu, že nejsem zvyklý dávat bianco šek pod něco, co jsem neviděl.

Jak na to reagoval?

Zeptal se mě, zda si uvědomuju, že tím můžu shodit celé hnutí. Řekl jsem mu, že stačilo trochu času, abych se s tou zprávou mohl seznámit a případně se zeptat na nejasnosti. Zkrátka, bylo evidentní, že chce, aby nikdo neviděl do účetnictví.

Honza Hammer dvakrát nebo třikrát žádal o náhled do účetnictví ANO a nikdy se k tomu nedostal. A to byl místopředseda pro ekonomiku. A neměl šanci, vůbec žádnou. Z toho důvodu taky rezignoval, říkal nám tehdy: „Chlapi, to je marný boj.“

Fotografie s Peterem Harvánkem byly vymazány z webu hnutí ANO. Repro DR 

Tiché čistky

Co se dělo potom?

Začalo domino, ale v tichosti. Což byla možná chyba. Dneska si říkám, zda jsme kolem toho neměli udělat humbuk. Ostatně rezignovali čtyři z pěti místopředsedů. V každém případě to bylo tak, že po naší rezignaci vystoupila spousta členů, zrušil se téměř kompletní Moravskoslezský kraj. Například Ostrava skončila kromě dvou lidí celá.

Ti členové, kteří tam jsou dneska, byli posléze posbíráni z ulice. Podobně se to dělo i jinde. Navíc mnohde ti, kteří neodešli a trvali na kritických názorech, byli vyloučeni. Postupně se takto vyčistili všechny okresní a krajské organizace a byli tam dosazeni lidé z Agrofertu.

Myslíte si, že Babiš hnutí dodnes řídí metodami, o kterých hovoříte?

Nepochybně. Pokud se dneska s někým z hnutí bavíte, vcelku otevřeně vám řeknou, že je Babiš dobrej, ale zároveň, že se obklopil lidmi druhého třetího řádu. Babiš přitom velice dobře ví, co dělá. Moje zkušenost s ním je taková, že vše dělá s předem daným cílem, má promyšlené tři čtyři tahy dopředu.

Ví, co tam má za lidí, na většinu z nich něco ví, oni vědí něco na něho. Musí si tudíž vyjít vstříc, pomáhat a vzájemně si krýt záda. Třeba Richard Brabec byl vyhozen z Lovochemie, posléze se stal hlavním manažerem hnutí, a protože byl neschopný, poslal ho Babiš do Ústeckého kraje. Teď je ministrem. To mě pobavilo, je to docela drsné a dobré.

Nebo Jermanová. Myslím si, že o ní ještě uslyšíme, paní Jermanová je neřízená střela, vymkne se ještě kontrole. Myslím, že se jí Babiš brzo zbaví… Vlastně všechny členy hnutí ANO bere jako své zaměstnance.

Takovou Jourovou byl schopen seřvat na dvě doby, sklopila uši a mlčela. Její řeči o tom, že to Babiš vše neřídí, nejsou pravda. I před námi jí několikrát — sice diplomaticky — poslal do patřičných mezí. Na předsednictvu podobně přistupoval i k nám. Hned jsem ale říkal, že nejsem jeho zaměstnanec.  

Jak to mají ti lidé ale vnitřně nastavené? Vždyť v jejich poslaneckém klubu je řada respektovaných osobností…

Prestiž, peníze a moc. Je to jednoduché.

Vždyť poslanci ale zas tak vysoké platy nemají…

Nejde jenom o poslanecký plat. Nemůžu to tvrdit s jistotou, nevylučoval bych ale, že je Babiš platí i jinak. Aspoň některé. Když jsme v začátcích budovali strukturu hnutí, dělali jsme to ze svého, zadarmo. Někteří koordinátoři za to ale brali peníze, konkrétně například Jermanová nebo Maxová. Vybraní lidé byli už tehdy placeni.

A vy jste jako místopředsedové peníze brali?

Ani korunu, nedělal jsem to pro peníze. Nevím, jak je to teď, ale tehdy to byla neplacená funkce.

Teď tam nikdo není.

No vidíte, to je pravda.

A navíc už celkem dlouho. Vy jste spolu s dalšími kolegy rezignovali loni na jaře, Věra Jourová letos o prázdninách. Hnutí tedy nemá ani jednoho místopředsedu. Myslíte si, že budou na připravovaném a několikrát odloženém sjezdu — konat se bude až na přelomu února a března příštího roku — místopředsedové zvolení demokraticky anebo podle předem dohodnutého scénáře?

Nevěřte tomu. Babiš si to už ohlídá. Po zkušenostech, které má z minulého sněmu, si to těžce ohlídá. Babiš je velice zdatný soupeř, velice zdatný obchodník, pálí mu to úžasně, dokonce ho v tomto směru obdivuju. Pokud udělá chybu, pro příště se ponaučí. On nedělá stejnou chybu dvakrát. Volbu předsednictva si prostě velice dobře ohlídá.

A druhá věc. Jak jsem už naznačil, dvě třetiny okresních a krajských předsedů jsou lidé spjatí s Agrofertem. Ti nebudou hlasovat jinak, než jak si bude přát Babiš. Jsou to loajální „agroferťáci“. Jsou to bývalí nebo současní zaměstnanci Agrofertu, případně mají s ním nebo s nějakou jeho dceřinnou společností kšefty. Je to jednoduchý, Babiš to má ohlídané. Bude to tvrdě nalinkovaná a režírovaná hra.

Nemám pro to žádný hmatatelný důkaz, ale důležité je zmínit také toto: pro mě je to zrežírovaná hra, protože někdy do roku 2020 je Česká republika příjemcem dotací z Evropské unie. A Agrofert patří k jednomu z největších příjemců dotací. Stačí se podívat, které ministerstva si Babiš obsadil, tedy například ministerstvo financí, pro místní rozvoj nebo ministerstvo životního prostředí.

A předsedou sněmovního hospodářského výboru je Jaroslav Faltýnek. Kruh je uzavřený, dotační kolečko má Babiš pod palcem. A podle mě celé jeho angažmá v politice skončí právě někdy okolo roku 2020.

VRATISLAV DOSTÁL