Uznávám, že titulek tohoto sloupku je trochu zavádějící. Nemám totiž vůbec žádný recept na to, jak porazit Andreje Babiše ve volbách. Ale dílem osudu se stalo, že se mi před pár dny podařilo ministra financí, místopředsedu vlády, předsedu nejsilnější vládní strany, vlastníka Mafry a druhého nejbohatšího Čecha, respektive jeho ANO, porazit „na lajky“.

Konkrétně 824:594. (Možná se mezi tím výsledky trochu posunuly, znáte Facebook…) A to se v dnešním zasíťovaném světě počítá.

Co se vlastně stalo? Při návštěvě Kolína, kam jsem se vypravila psát reportáž o to, jak se podařilo tamnímu starostovi a jeho Změně pro Kolín vyhrát volby s 64 % hlasů, jsem na chvilku zabloudila do antikvariátu.

Dali jsme se do řeči s prodavačem, který byl trochu legrační a trochu podivný. Trochu extrovertní a trochu uzavřený. Trochu si ze mě utahoval a trochu se choval hyperkorektně. A trochu se mi snažil prodat a trochu neprodat.

Po půl hodině nakupování (čti vzájemného oťukávání) jsem odešla s Marťanskou kronikou Raye Bradburyho za třicet korun, Třetím pohlavím Gill Sedláčkové za třicet korun a — protože pro ně mám skutečnou slabost — s jednou starou pohlednicí. Za deset korun.

Tu jsem vybírala už v rychlosti, zběžným prolistováním tlustého štosu papírových kartiček v proutěném košíku, a málem jsem před ní dala přednost fotografii Waldemara Matušky. Jenže ta byla za třicet…