V březnu 2015 jsme v Deníku Referendum vydali analýzu personální čistky, kterou provedl na České inspekci životního prostředí její tehdy čerstvý ředitel Erik Geuss dosazený ministrem Richardem Brabcem. Od té doby jsme po dva roky pátrali po možných případech zneužívání inspekce ve prospěch Agrofertu. Důkazy konečně disponujeme a zveřejníme je zítra.

Naše odhalení přichází v situaci, kdy Hospodářské noviny minulý týden zveřejnily zprávu, v níž reportér Jiří Pšenička formuluje podezření, že se Brabcovo ministerstvo životního prostředí zasadilo o čtrnáctinásobné snížení pokuty Babišově chemičce Precheza: ze sedmi milionů na půl milionu korun. Kauza Prechezy vykazuje totožné rysy zneužití ministerstva životního prostředí v zájmu Agrofertu jako případy, s nimiž jsme se mohli seznámit my.

Původní vysokou pokutu Precheze udělila Česká inspekce životního prostředí za porušení zákona, kterého se podnik patřící do Babišova holdingu dopustil na konci října 2014. Do přerovského ovzduší tehdy z Babišovy fabriky unikl jedovatý oxid siřičitý. Povolený limit 350 mikrogramů na metr krychlový byl překročen šestatřicetkrát.

Inspekce tak vzhledem k závažnosti porušení zákona rozhodla o udělení pokuty ve vyšším pásmu stanoveném zákonem: horní limit je deset milionů korun. Ministerstvo životního prostředí pod vedením Richarda Brabce ale podniku, který měl v roce 2015 zisk po zdanění 624 milionů korun, snížilo pokutu na půl milionu.

Ve svém rozhodnutí ministerstvo nepokrytě „omlouvá“ provozovatele, vykládá ustanovení zákona i znění takzvaného Integrovaného povolení účelově v jeho prospěch a hlavně bagatelizuje závažné ohrožení zdraví obyvatel Přerova a životního prostředí. Vlastní snížení pokuty o více než devadesát procent je prakticky neodůvodněné.

Jak dnes víme, Precheza není jediným případem, kdy ministerstvo vedené lidmi Agrofertu zásadně zasáhlo ve prospěch Babišovy firmy. Ministerstvo životního prostředí ovšem jakoukoli zaujatost odmítá, posuzuje prý všechny případy stejně. „MŽP je ve svých stanoviscích zcela konzistentní,“ odpověděla tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková na dotaz týkající se podivného postupu ministerstva v případu, který DR sleduje.

Ministrestvo životního prostředí jako akvizice

Když nastoupil šéf Agrofertu v roce 2013 do vlády, jeho důležitou „akvizicí“ — jak o rezortech obsazených hnutím ANO Babišovi lidé dnes „žertem“ hovoří — se stalo ministerstvo životního prostředí. Do křesla ministra dosedl bývalý ředitel chemického závodu Lovochemie dceřiné firmy Agrofertu a sesterské firmy Prechezy, Richard Brabec.

Stalo se to bez většího odporu odborné i laické veřejnosti. Richard Brabec podnes dokonce sklízí potlesk některých komentátorů, dlouhodobě sledujících dění v oblasti životního prostředí. Zasazuje se přece za národní parky…

Ilustruje se na tom, že veřejná kontrola politiky životního prostředí u nás dnes prakticky zkolabovala. Tématu nerozumí skoro nikdo v médiích, ani v Parlamentu.

Ministerstvo životního prostředí přitom disponuje zásadní agendou s dopady na zdraví každého z nás. A jeho nástrojem jsou i ekonomické sankce uplatňované proti znečišťovatelům, mezi něž — a to nikoli v nějaké druhořadé roli — patří Andrej Babiš a jeho konkurenti.

Pro politickou divizi Agrofertu, hnutí ANO, bylo tedy ovládnutí ministerstva stěžejním cílem. Je to rezort, v němž lze bez dotěrné veřejné kontroly ekonomicky pomáhat vlastní firmě, případně škodit konkurentům. A přesně to se pod vedením Richarda Brabce děje, jak ukazuje případ Prechezy i ty, které zítra popíšeme.