V březnu 2015 jsme v Deníku Referendum vydali analýzu personální čistky, kterou provedl na České inspekci životního prostředí její tehdy čerstvý ředitel Erik Geuss dosazený ministrem Richardem Brabcem. Od té doby jsme po dva roky pátrali po možných případech zneužívání inspekce ve prospěch Agrofertu. Důkazy konečně disponujeme a zveřejníme je zítra.

Naše odhalení přichází v situaci, kdy Hospodářské noviny minulý týden zveřejnily zprávu, v níž reportér Jiří Pšenička formuluje podezření, že se Brabcovo ministerstvo životního prostředí zasadilo o čtrnáctinásobné snížení pokuty Babišově chemičce Precheza: ze sedmi milionů na půl milionu korun. Kauza Prechezy vykazuje totožné rysy zneužití ministerstva životního prostředí v zájmu Agrofertu jako případy, s nimiž jsme se mohli seznámit my.

Původní vysokou pokutu Precheze udělila Česká inspekce životního prostředí za porušení zákona, kterého se podnik patřící do Babišova holdingu dopustil na konci října 2014. Do přerovského ovzduší tehdy z Babišovy fabriky unikl jedovatý oxid siřičitý. Povolený limit 350 mikrogramů na metr krychlový byl překročen šestatřicetkrát.

Inspekce tak vzhledem k závažnosti porušení zákona rozhodla o udělení pokuty ve vyšším pásmu stanoveném zákonem: horní limit je deset milionů korun. Ministerstvo životního prostředí pod vedením Richarda Brabce ale podniku, který měl v roce 2015 zisk po zdanění 624 milionů korun, snížilo pokutu na půl milionu.

Ve svém rozhodnutí ministerstvo nepokrytě „omlouvá“ provozovatele, vykládá ustanovení zákona i znění takzvaného Integrovaného povolení účelově v jeho prospěch a hlavně bagatelizuje závažné ohrožení zdraví obyvatel Přerova a životního prostředí. Vlastní snížení pokuty o více než devadesát procent je prakticky neodůvodněné.

Jak dnes víme, Precheza není jediným případem, kdy ministerstvo vedené lidmi Agrofertu zásadně zasáhlo ve prospěch Babišovy firmy. Ministerstvo životního prostředí ovšem jakoukoli zaujatost odmítá, posuzuje prý všechny případy stejně. „MŽP je ve svých stanoviscích zcela konzistentní,“ odpověděla tisková mluvčí ministerstva životního prostředí Petra Roubíčková na dotaz týkající se podivného postupu ministerstva v případu, který DR sleduje.

Ministrestvo životního prostředí jako akvizice

Když nastoupil šéf Agrofertu v roce 2013 do vlády, jeho důležitou „akvizicí“ — jak o rezortech obsazených hnutím ANO Babišovi lidé dnes „žertem“ hovoří — se stalo ministerstvo životního prostředí. Do křesla ministra dosedl bývalý ředitel chemického závodu Lovochemie dceřiné firmy Agrofertu a sesterské firmy Prechezy, Richard Brabec.

Stalo se to bez většího odporu odborné i laické veřejnosti. Richard Brabec podnes dokonce sklízí potlesk některých komentátorů, dlouhodobě sledujících dění v oblasti životního prostředí. Zasazuje se přece za národní parky…

Ilustruje se na tom, že veřejná kontrola politiky životního prostředí u nás dnes prakticky zkolabovala. Tématu nerozumí skoro nikdo v médiích, ani v Parlamentu.

Ministerstvo životního prostředí přitom disponuje zásadní agendou s dopady na zdraví každého z nás. A jeho nástrojem jsou i ekonomické sankce uplatňované proti znečišťovatelům, mezi něž — a to nikoli v nějaké druhořadé roli — patří Andrej Babiš a jeho konkurenti.

Pro politickou divizi Agrofertu, hnutí ANO, bylo tedy ovládnutí ministerstva stěžejním cílem. Je to rezort, v němž lze bez dotěrné veřejné kontroly ekonomicky pomáhat vlastní firmě, případně škodit konkurentům. A přesně to se pod vedením Richarda Brabce děje, jak ukazuje případ Prechezy i ty, které zítra popíšeme.

Vedle toho hnutí ANO dovedně využívá ministerstvo ve svém marketingu. Na tématech, která nejsou pro Agrofert podstatná, například na již zmíněné ochraně národních parků, sbírá popularitu.

Spolu s Brabcem začali na ministerstvu pracovat i další lidé spjatí s Agrofertem nebo s hnutím ANO. Vladislav Smrž, aktuálně náměstek pro řízení sekce politiky životního prostředí a mezinárodních vztahů, pracoval před svým angažmá na ministerstvu v Lovochemii jako personální ředitel. Náměstkyně pro řízení sekce technické ochrany životního prostředí Berenika Peštová je pro změnu mostecká zastupitelka za hnutí ANO.

Státní tajemník ministerstva, Jan Landa, pak býval tajemníkem lovosického městského úřadu. Za ANO kandidoval jako nestraník, ale s Babišovou politickou stranou je také spjat. V minulých krajských volbách se dokonce uvažovalo, že za ni bude nominován na hejtmana ústeckého kraje. Státní tajemník je přitom jmenován dle zákona o státní službě, jeho funkce by tak měla být nadstranická.

Ze sedmi lidí ve vedení ministerstva jsou čtyři nějak spojení s Andrejem Babišem. A konkrétně Smrž a Peštová sehráli v kauzách, o něž se jedná, důležitou roli — podepisovali veškerou korespondenci ministerstva.

Názornou ukázkou jejich práce může být upírání informací, o něž žádala Babišovými provozy poškozovaná veřejnost dle zákona č. 123/1998 (o právu na informace o životním prostředí). Vladislav Smrž na standardní otázku reagoval odpovědí, že si firma zveřejnění takových informací nepřeje, že je to její obchodní tajemství.

„Dle mého mínění v tomto konkrétním případě na ministerstvu nestandardně a protiprávně rozhodli, že soukromý zájem převažuje nad zájmem veřejným. Tento zákon jasně prolamuje zásady ochrany obchodního tajemství v případě, že jsou požadovány informace, které se týkají působení provozní činnosti na životní prostředí, což bylo v tomto případě bezesporu naplněno,” odmítá postup ministerstva bývalá ředitelka oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem Jana Moravcová.

Podezřelé je podle ní ale i to, že odpověď a dokonce i rozhodnutí o odepření informace podepisoval právě náměstek Smrž. „Do jeho agendy vyřizování běžných žádostí o informace vůbec nespadá. A je to o to podezřelejší, že jde současně o bývalého zaměstnance Agrofertu, který veřejnosti upírá informace o Agrofertu,“ okomentovala Smržův výkon Moravcová.

Odpověď tiskové mluvčí ministerstva Petry Roubíčkové ukazuje, že na ministerstvu buď zákon neznají, anebo se rozhodli stůj co stůj zatloukat: „MŽP při vyřizování žádosti postupovalo v souladu se zákonem, kdy je povinno anonymizovat (a následně rozhodnutím odepřít) poskytnutí informací, které vykazují znaky obchodního tajemství, což je postup, který zákon přímo ukládá. Postup navíc nebyl nikým napadnut, a rozhodně ho tak nelze považovat za nezákonný nebo protiprávní. Navíc informace o vlivu masny na životní prostředí v předmětném rozhodnutí MŽP odepřeny nebyly,“ napsala Deníku Referendum Roubíčková.

Z těchto tří vět není pravdivá ani jedna. 1. Zákon neukládá ministerstvu odepřít informace, které podléhají obchodnímu tajemství, ukládá mu posoudit, kde leží větší věřejný zájem: zda u práva občanů na informace, nebo u zájmu firmy podržet své obchodní tajemství. 2. Fakt, že postup nebyl napadnut, samozřejmě neprokazuje jeho zákonnost. 3. Informace občanům odepřeny byly. (DR má předmětné rozhodnutí k dispozici.)

Petra Roubíčová ovšem bere svého nadřízeného Smrže rázně v ochranu: „Střet zájmů je právně definovaný pojem a v případě dřívějšího pracovního vztahu náměstka Smrže v holdingu Agrofert nemůže být o střetu zájmů řeč. Obviňování jakéhokoliv státního úředníka pracujícího v režimu služebního zákona ze střetu zájmů s odkazem na jeho dřívějšího zaměstnavatele považuji za šikanózní přístup,“ napsala. Je dobré si zapamatovat, že podle mluvčí ministra Brabce, pokud upozorníte na podezřelé chování úředníka, který přišel z Agrofertu a rozhoduje divně výhodně pro Agrofert, dopouštíte se šikany. Tak u Brabce titulují novinářskou práci ve veřejném zájmu.

Ve skutečnosti se jedná o skandální nepochopení či ignoraci pojmu střet zájmů na současném ministerstvu životního prostředí, což je ovšem v prostředí politického hnutí ANO typické. Přechod zaměstance z privátní sféry do veřejného sektoru či naopak, může-li přitom zneužívat svých poznatků či dřívějších osobních vazeb, se pokládá nikoli za pouhý střet zájmů, ale za druh korupčního jednání, pro něž se v angličtině užívá odborný pojem „revolving door“.

Brabec vyčistil inspekci životního prostředí, aby byla poslušná

Janu Moravcovou Deník Referendum ke konzultaci kauzy nepřizval náhodou. I ona byla jedním z lidí vyhozených z České inspekce životního prostředí během čistky, kterou jsme popsali před dvěma lety. Dodnes se kvůli svému vyhazovu soudí. Není sama. Spolu s ní se soudně domáhá ochrany vlastních práv před tím, co pokládají za zvůli Brabcova úřadu, i mnozí její bývalí kolegové.

Připomeňme, že koncem roku 2014 byl ministrem Brabcem do vedení inspekce dosazen Erik Geuss, pověstný tím, že již dříve rozložil Ekologický ústav. Právě kvůli své kvalifikaci ničit funkční státní správu v oblasti životního prostředí se hodil Babišovu ANO, respektive Agrofertu.

Záhy po svém nástupu na inspekci se zbavil poloviny ředitelů oblastních inspektorátů a řady dalších zaměstnanců, jejichž místa spadají pod služební zákon. Jak se potvrzuje dnes, stalo se tak se záměrem obsadit je poslušnými lidmi.

Dosazení Erika Geusse do funkce je rovněž spjato s kontroverzí. Dle závěru Josefa Postráneckého, náměstka ministra vnitra pro státní službu, který je v dané problematice nejpovolanějším člověkem v zemi, byl Geuss obsazen do čela inspekce v rozporu se zákonem o státní službě. 

Věcí se zabýval městský soud v Praze, který sice minulý týden Brabcovo obsazení pozice Geussem posvětil, stalo se tak ale vinou soudce Slavomíra Nováka, který — jak se ukázalo během řízení — neznal ani základní parametry zákona o státní službě. Podle informací Deníku Referendum některá ze zúčastněných stran podá ve věci kasační stížnost. Spor tak půjde k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejméně do jeho verdiktu ale může Erik Geuss ještě na inspekci působit.

Technika a okolnosti převratu, který Geuss s Brabcovým krytím provedl, ve své době vyvolávaly silný dojem, že se tak děje s plánem inspekci ovládnout ve prospěch Agrofertu. Kromě Geusse přišla do inspekce i Radka Burketová, vycvičená na pozici mluvčí ANO. Geussovým náměstkem se stal Tomáš Urban — ještě v roce 2014 šéf certifikační firmy DVN, která vystavila Agrofertu v roce 2012 certifikát odolnosti vůči korupci. Jako nezamýšlená ironie působí, že obdobný certifikát od Urbanovy firmy obdržela i společnost ZZN Pelhřimov, původní vlastník Čapího hnízda.

Inspekce není orgán, který má provádět ekologickou výchovu, což jako svůj cíl po svém jmenování deklaroval Geuss. Ve skutečnosti se jedná o kontrolní orgán státní správy, který má ohromný dopad na ochranu zdraví občanů v místech, kde působí průmyslové podniky: dohlíží na dodržování zákonů a udílí sankce za jejich porušení. Naše původní podezření, že záměrem ANO je používat inspekci ve prospěch Agrofertu, se nyní potvrzuje. Případ Prechezy, o němž psaly Hospodářské noviny, není nahodilou výjimkou.

Zásadovost a neúplatnost jako manažerské selhání

Prokazuje se, že kdo vlastní největší průmyslový holding v zemi, a přitom ovládá Českou inspekci životního prostředí, si může zajistit odpustky pro své podniky. Případně může prostřednictvím pokut zatápět konkurenci. Tip na podobný případ jsme už také dostali, lidé z dotčeného podniku o věci ale mají zatím strach mluvit.

O tom, že ovládnutí ministerstva životního prostředí bylo pro Agrofert klíčové, svědčí i fakt, že se ministrem stal právě Richard Brabec, který se přípravy Babišova politického projektu účastnil od samého počátku. Babiš si kvůli tomu svého důležitého manažera s politickými zkušenostmi z ODS dokonce už v roce 2011 stáhl z pozice ředitele Lovochemie. Oba už tehdy nejspíš věděli, že se pokusí pro Agrofert rezort životního prostředí získat.

Jana Moravcová působila jako šéfka ústeckého inspektorátu devět let, za které získala pověst nebojácné a neúplatné úřednice, schopné i na „divokém Severu“ odolávat politickým či byznysovým tlakům. Takového člověka na inspekci Geuss nemohl potřebovat.

Za zmínku stojí technika, jakou si Brabec nepohodlné šéfy inspektorátů proklepl. Při jednom z úvodních setkání Janu Moravcovou sympaticky povzbuzoval k tomu, aby dala najevo své ekologické cítění, zásadovost, neúplatnost. Když to udělala, dostala vyhazov. Jako u všech ostatních, také u ní zdůvodněný „manažerským selháním“.

V obou případech, kde se Babišovo ministerstvo postaralo o zájmy Agrofertu, o nichž tu budeme zítra psát, se jedná o stejný model: o podniky fungující v rozporu se zákonem o ochraně ovzduší, bez náležitých povolení. V obou případech konali ministerští úředníci dosazení z Agrofertu tak jako v případě Prechezy. Zastavili inspekci, která chtěla zjednat nápravu. A protiprávní fungování Babišových provozů přikryli.